V pravidelné sobotní Glose 7. února na Radiu Proglas se kardinál Duka v souvislosti s dnem zasvěcených osob zamýšlí výzvami, kterým musejí řeholníci, řeholnice a další zasvěcené osoby čelit.

 Začátkem února vždy myslíme při slavení svátku Uvedení Páně do chrámu na to, že se jedná o  svátek řeholníků a řeholnic. Sám patřím do rodiny Řádu bratří kazatelů, tedy lidově dominikánů, a uvědomuji si, co vlastně život v řádu obnáší. Kdysi jsme se učili pořekadlo „drž řád a řád bude držet tebe“ a neznamenalo to jen řád jako organizaci, ale vlastně pořádek ve svém životě. Ony sliby, které většina řeholníků slibuje, tedy čistotu, chudobu a poslušnost, jsou ve skutečnosti evangelními radami, které dává Ježíš každému, aby dokonaleji prožíval radostnou zvěst evangelia. I ti, kdo se těmito radami chtějí řídit mimo zasvěcený život, třeba v rodině, mohou a stávají se tak tak zvanými terciáři, tedy jakousi další odnoží řádů.

 

Záznam glosy:

 

 

 

 

                Před 25 lety se na Strahově sešlo 5 000 řeholníků a řeholnic z celého tehdejšího Československa. Většina z nich prožila téměř celý svůj zasvěcený život ve skrytosti, činnost řádů nebyla u nás komunistickým režimem povolena. Tehdy ovšem žily ještě velmi silné ročníky těch, kdo ani přes útrapy padesátých let tento způsob života neopustili a po sametové revoluci znovu vykročili do budoucnosti, která se jevila jako cesta do zaslíbené země. Zdálo se nám, že po čtyřicetiletém putování jsme dorazili do zaslíbené země svobody.  Tehdy jsme si asi málo dokázali představit, že nás čeká obnova řeholního života, sžívání se, oprava prvních vrácených klášterů, které byly v dezolátním stavu.

 

                Kardinál Tomášek tehdy už nemohl ze zdravotních důvodů předsedat liturgii, to udělal redemptorista, pan biskup Liška, ale šli jsme pak za panem kardinálem Tomáškem a setkali jsme se tam i s jeho hostem dalajlamou. Naše kroky vedly i na Hrad k prezidentu Václavu Havlovi, který nás v duchu svého slovníku vyzval k odvaze a k tomu, abychom se nestyděli za svou identitu. Připomenul, že řeholní oděv je znamením svobody a transcendence.

 

                Vzpomínám, jak nám bylo vráceno 200 budov klášterů z původních 900. Obnova řeholního života pak byla obohacením života celé církve, dalo to  možnost zapojit se do života celé naší společnosti. Řehole se účastní života v oblasti sociální, zdravotní, pedagogické i kulturní. Kolik jen bylo vydáno knih a časopisů v nakladatelstvích, která spravovali řeholníci, v kolika školách dobře vyučují či duchovně vedou mládež, v kolika nemocnicích a sociálních zařízeních se lidé mohou setkat s jejich péčí...

 

                Naším cílem není vytvářet dokonalé společenství, ani společenství svatých, ale každý den následovat Krista.  Podobně jako on bychom si neměli nechat sloužit, ale sloužit druhým. Když se při svých řeholních slibech přihlašujeme k tomu, že budeme světlem Kristovým pro tento svět, musíme na to pamatovat. Letošní rok papež, sám řeholník, ukazuje, jak jsou tato světélka důležitá – patřit Bohu je otázkou spásy a existence světa.  Máme hlásat Slovo, tedy Slovo Boží. Slovo vyžaduje pravdu, která osvobozuje, kdežto lež zabíjí. Ti, kdo uvěřili a spojili svou službu s věčným Slovem, se nemohou bát,nemohou být ustrašení.

 

                To, co nás ohrožuje, je vnitřní lež. Dáváme slovo, dovoláváme se, že budeme celý život sloužit Ježíši Kristu a najednou začneme tvrdit, že různé chování druhých nám znemožňuje dodržet slovo.  Nemůžeme však pošlapávat své dané slovo, ani v rodině, ani jako řeholníci.  Snoubenci si slibují modré z nebe a za chvíli se chtějí rozvést, my jako řeholníci jsme ve stejném nebezpečí. Není v našich silách být vzorným společenstvím, to je jedině v Jeho moci. Svou přítomnost ve světě můžeme a musíme ukázat jen tak, že si uvědomíme, že On je s námi. Musíme mít mnohem větší víru a důvěru v Krista. Máme být světlem, ale musíme vyznat, že na krizi rodiny neseme i jako řeholníci svůj díl viny, protože nesvítíme dobře ostatním.

 

                S pokorou můžeme říci, že jsme léta nevzali své Bohu dané slovo zpět. Za to můžeme děkovat. Darovali jsme svůj život a víme, že  jenom radostného dárce miluje Bůh.

 

Pro Radio Proglas: Dominik Duka

Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.