Opět se blížily Vánoce (1955), druhé v kriminále.
Předcházelo jim předvánoční období smutku a depresí,
nejkritičtější období lidí odloučených od domova.
Začínalo listopadem a stupňovalo se úměrně se zkracujícími se dny,
sílícími větry, mrazivými dešti a sněhovými závějemi.
Přesto jsme intenzívně prožívali advent.
Bylo nás několik, kteří jsme spolu s kněžími
utvrzovali sebe i kamarády v naději,
že vše špatné jednou skončí
a - řečeno slovy staročeské adventní písně:
"Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním,
a bude v den onen světlo velké, aleluja."
