Největší zbraní, která vám byla dána, je Otcova láska - archiv citátů

16.7.2011, Josef Čunek

Bůh bez církve je jako teorie bez praxe

Církev je ve většině jazyků rodu ženského; a víme, jak nesnadné je porozumět ženství. Můžeme tedy vůbec proniknout její nitro? Vše, co je, je poznatelné. Avšak ne vše, co existuje, obsáhneme rozumem. Manželství a rodičovství například vzniká na hlubší a krásnější bázi, než je jen logika.
Maminka přináší dítě ke křtu. Kněz spolu s radostí, že se zrodí nový křesťan, zvažuje, zda též přibude opravdu živý kámen do stavby církve. Jak rodiče připravit, aby křest svého dítěte skutečně chápali jako zrození pro Boha a pro nový život v církvi? Často stojíme tváří v tvář šťastným rodičům, kteří ale před knězem vědomě či podvědomě ukazují postoj: obřady ano, život v církvi (tedy modlitbu, náboženskou výchovu, nedělní mši, další svátosti) ne.

Život je velmi zajímavý a člověk je hodně zvídavý. Rád klade otázky a rád nachází odpověď. O prvních Letnicích, kolem roku 33 našeho letopočtu, se ukázal v tomto světě nový jev, zrodilo se nové Tělo, narodila se církev. Od té chvíle se lidé nepřestávají ptát: „Man hú“ - co to je? Církev je ve většině jazyků rodu ženského; a víme, jak nesnadné je porozumět ženství. Můžeme tedy vůbec proniknout její nitro? Vše, co je, je poznatelné. Avšak ne vše, co existuje, obsáhneme rozumem. Manželství a rodičovství například vzniká na hlubší a krásnější bázi, než je jen logika. Do žaludku vkládáme hmotné věci, do rozumu logické a v nitru nacházíme věci láskyhodné, tedy úplně poznatelné jen láskou.

Církev stále žije a bude růst, protože stále budou matky, které mají srdce a schopnost poznávat láskou. Po křtu si taková maminka posadí dítě do klína, denně ho pak bere za ručku a učí ho vpisovat do srdce světlo, vděčnost, kříž. Pokřtěná rodina, církev se rozrůstá.



DVĚ TEPNY

Od malička jsem ministroval a dvě „tepny“ církve, kostel–fara mne vždy čímsi přitahovaly. Dnes vím, že fara svou pohostinností a kostel svou výjimečností. Ministrant je blízko oltáři-tajemství a blízko lidem-pestrosti života. V mém rodišti býval kostel nabitý a ve všední dny skoro plný. Liturgie, hry na faře, malé sladkosti ze svatebních obřadů, kontakt s mnoha kněžími z masa a krve, to byla má první „duchovní formace“. Co mohu tedy říci o církvi než mluvit o vděčnosti, bolesti rodičky a jistotě domu na skále?



BOHOLIDSKÁ UDÁLOST

Církev je událost - tak veliká, že slovenské vydání nového katechismu má pod heslem „církev“ jako první odkaz: „církvi pomáhají andělé“. Církev je boholidská událost, proto andělé stojí při Marii, dívce z Nazareta, zpívají nad Betlémem, žasnou a zachycují Krev na Golgotě, jásají nad Marií a apoštoly při Letnicích. Církev je boholidská jako je každý z nás otco-mateřská událost. Vyrovnanost člověka tedy velmi spočívá v rovnosti vztahu k otci a matce, k duši a tělu, Bohu a církvi.



KLÍČE

Proč nestačí jen Bůh bez církve? Protože člověk je bytost společenská a vzdělavatelná, homo přemýšlivý. Tedy za prvé: rodina, obec, národ, svět jsou společenství omezená časem, hranicemi, smrtí. A navíc zatížená nedokonalostí a nedostatkem spravedlnosti. Touha po dokonalé společnosti v nás neutichne. Církev otvírá dveře k věčnému společenství spravedlnosti a pokoje. Lidé křtem do ní zrození vstupují do rodiny, lidu bez hranic, rostou do sourozenectví v Kristu se všemi pokřtěnými. Za druhé: člověk je zvídavý, touží po pravdě. Dříve či později se každý dostane k otázce na původ života, věčnost, bolest, smrt, Boha. Jen v církvi jsou klíče k úplnému poznání Boha. Učí nás totiž, že na tyto otázky dostaneme odpověď jen uvažováním spojeným s praxí, že k tajemství člověka se nejvíce přiblížíme skrze Boha a Boha poznáme jen láskou k bližnímu, ke všem lidem. Bůh bez církve je pro nás jako duše bez těla, teorie bez praxe.



DUŠE I TĚLO

Před několika lety jsem se učil a pomáhal ve Vatikánském rozhlasu. Tam jsem si uvědomil novou zkušenost: mohl jsem se dotknout duše i těla církve. Kde jinde více pocítíme člověčinu křesťanstva než ve Věčném městě... A zároveň kde jinde by svět mohl jasněji nahmatat duši církve? Víme, kolik malicherností provází nejen nás křesťany obyčejné, ale i různé monsignory, což je v Římě viditelnější, směšnější i dráždivější. Uvnitř je však duše! Kdo by ji po delším čase v srdci křesťanstva nezachytil!?

***

Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Katolický týdeník 42/2005
Autor textu: Čunek, Josef

Autor: Josef Čunek

Témata: Církev

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 17.10.

Řím 1,16-25; Lk 11,37-41

Komentář k Řím 1,16-25: Odmítnutí pravého Boha má za následek tvorbu zotročujících bůžků i dnes. Nám však chybí odvaha pojmenovat „bláznovstvím“ mnohé z toho, mezi čím musíme žít…

Zdroj: Nedělní liturgie

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16.10.2017) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce...

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15.10.2017) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan...

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14.10.2017) ... Opravdová svatost s sebou nese radost, protože „svatý, který je smutný, je smutný svatý“. Svatí, na...

Fatima - Poslední tajemství

Fatima - Poslední tajemství
(13.10.2017) TV dokument

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(13.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se i za chybující politiky

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7.10.2017) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře)....

Panna Maria Růžencová

(6.10.2017) Dne 7. 10. se slaví památka Panny Marie Růžencové.