Jaký je vztah člověka a médií? Zjednodušeně řečeno může být buď jejich „výrobce“, nebo „spotřebitel“. V novém vinořském Centru mariapoli se v sobotu 12. října 2002 sešlo na konferenci s názvem Člověk a média, kterou pořádalo Hnutí fokoláre v České republice ve spolupráci s občanským sdružením Pontes, několik desítek „výrobců“, aby se - opět zjednodušeně řečeno - poradili, jak „spotřebitelům“ neprodávat to, čemu se v obchodě běžně říká šunt.
Že se tak často děje, o tom účastníky konference nemusel nikdo přesvědčovat, znají to důvěrně ze své praxe. Už v zahajovacím vystoupení pojmenoval ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Pavel Fischer přesně a výstižně některé novinářské praktiky, jimž musel svého času ve funkci čelit a jejichž důsledkem je v lepším případě „zmatení jazyků“, v případě poněkud horším zkreslení skutečnosti a v nejhorším případě záměrná manipulace čtenářem, divákem či posluchačem. Konkrétní případy z novinářské praxe pak jen doložily, že etika v médiích musí často stranou, když jde o ekonomické či politické zájmy.
Ne ve všech. Velmi světlou výjimkou je - vlastně už bohužel bylo - české vysílání Rádia Svobodná Evropa. Jeho ředitelka Olga Kopecká-Valeská potvrdila, že etický kodex byl od počátku vysílání alfou i omegou pro každého jejího redaktora. Za zánikem českého vysílání RSE stojí vlastně také ekonomika: v USA usoudili, že Česká republika už je na tom co se demokracie týče dost dobře a potřebnější je dát peníze na to, aby se prostřednictvím objektivních informací napomáhalo demokratizaci takových zemí, jako je Afghánistán či Irák. Nic proti tomu, jenže ona ta naše demokracie má, alespoň pokud jde o média určitě, poněkud džungloidní charakter a Svobodná Evropa byla něco jako mačeta, která posluchačům v těch houštinách razila pěšinku. Ještě ale není nic ztraceno, třeba se podaří získat grant na vysílání od Evropské unie.
Blanka Pirnosová, novinářka krajských novin, poutavým způsobem srovnala práci žurnalisty za socializmu, po „revoluci“ a dnes. Tedy ideologickou manipulaci, svobodné psaní a ekonomický diktát jak fungoval dříve, ale i dnes.
Redaktor České televize Michael Otřísal své médium zná dokonale a nikterak je nešetřil. Na druhé straně upozorňuje na to, že televize jako médium bezkonkurenčně nejsledovanější je zároveň vystavena nejsilnějším tlakům ze strany politiků, různých lobby a koneckonců i svých diváků. Dokonce i negativní publicitu v televizi nejeden politik vítá, protože se o něm alespoň mluví, dokonce může být i viděn, neboť: kdo není v televizi, jako by nebyl.
Neméně manipulativní charakter má médium zcela nové - internet, upozornil správce internetových stránek www.vira.cz Ignác Mucha. Je sice naprosto demokratické, autorský přístup do něj má každý, kdo je připojen - ale to je paradoxně také jeho hlavní mínus. Protože člověka izoluje v anonymitě a zahlcuje fragmenty netříděných a neuspořádaných informací; v důsledku tedy podává také zkreslený - protože vlastně náhodný - obraz světa a skutečnosti.
Všichni známe onu klasickou neřešitelnou otázku, zda byla dřív slepice, nebo vejce. Podobné je to s otázkou, jestli média skutečnost zrcadlí, nebo vytvářejí. Správná odpověď by měla znít: zrcadlí a tím spoluvytvářejí, protože podle informací z médií se lidé řídí ve svém chování. Jedná-li se o česká média, je ale třeba odpovědět, že většina z nich svět zrcadlí dost pokřiveně a tím vytváří skutečnost skutečnosti neodpovídající.
Neexistuje absolutně objektivní informace - už výběr tématu pro zveřejnění či otázky v rozhovoru je nutně subjektivní prvek. Jinak řečeno novinář si vybírá, na kterou stranu své „zrcadlo“ nastaví. Měl by se ale snažit nastavovat je tak, aby zobrazovalo to podstatné, pak lze mluvit o snaze o maximální objektivitu.
Křesťanští žurnalisté jsou v sekulárních médiích menšinou, v některých doslova zanedbatelnou, což ale neznamená, že by měli rezignovat na snahu narovnávat ta pokřivená zrcadla. Host konference, Paolo Loriga z Cittá Nuova (Nové město, italské vydání časopisu Hnutí fokoláre) připomněl, že jak ve vztahu ke „spotřebitelům“ mediálních produktů, tak ke svým kolegům, lze s užitkem uplatňovat všechny známé zásady „umění křesťanské lásky“: milovat jako první, milovat nepřátele... A doložil to na konkrétních příkladech.
Na závěr se účastníci konference rozdělili do dvou skupin, v nichž se debatovalo o vztahu informace a zodpovědnosti, médií a globalizace, o médiích jako prostředku komunikace člověka s člověkem a o profesních vztazích při mediální práci. Byly předneseny mnohé konkrétní zkušenosti a mnohé náměty, takže všichni zúčastnění mají o čem přemýšlet i co zkoušet uplatnit při své práci. V ohlasech na konferenci se shodli: Bylo to užitečné a měli bychom se čas od času takto sejít.
Ne ve všech. Velmi světlou výjimkou je - vlastně už bohužel bylo - české vysílání Rádia Svobodná Evropa. Jeho ředitelka Olga Kopecká-Valeská potvrdila, že etický kodex byl od počátku vysílání alfou i omegou pro každého jejího redaktora. Za zánikem českého vysílání RSE stojí vlastně také ekonomika: v USA usoudili, že Česká republika už je na tom co se demokracie týče dost dobře a potřebnější je dát peníze na to, aby se prostřednictvím objektivních informací napomáhalo demokratizaci takových zemí, jako je Afghánistán či Irák. Nic proti tomu, jenže ona ta naše demokracie má, alespoň pokud jde o média určitě, poněkud džungloidní charakter a Svobodná Evropa byla něco jako mačeta, která posluchačům v těch houštinách razila pěšinku. Ještě ale není nic ztraceno, třeba se podaří získat grant na vysílání od Evropské unie.
Blanka Pirnosová, novinářka krajských novin, poutavým způsobem srovnala práci žurnalisty za socializmu, po „revoluci“ a dnes. Tedy ideologickou manipulaci, svobodné psaní a ekonomický diktát jak fungoval dříve, ale i dnes.
Redaktor České televize Michael Otřísal své médium zná dokonale a nikterak je nešetřil. Na druhé straně upozorňuje na to, že televize jako médium bezkonkurenčně nejsledovanější je zároveň vystavena nejsilnějším tlakům ze strany politiků, různých lobby a koneckonců i svých diváků. Dokonce i negativní publicitu v televizi nejeden politik vítá, protože se o něm alespoň mluví, dokonce může být i viděn, neboť: kdo není v televizi, jako by nebyl.
Neméně manipulativní charakter má médium zcela nové - internet, upozornil správce internetových stránek www.vira.cz Ignác Mucha. Je sice naprosto demokratické, autorský přístup do něj má každý, kdo je připojen - ale to je paradoxně také jeho hlavní mínus. Protože člověka izoluje v anonymitě a zahlcuje fragmenty netříděných a neuspořádaných informací; v důsledku tedy podává také zkreslený - protože vlastně náhodný - obraz světa a skutečnosti.
Všichni známe onu klasickou neřešitelnou otázku, zda byla dřív slepice, nebo vejce. Podobné je to s otázkou, jestli média skutečnost zrcadlí, nebo vytvářejí. Správná odpověď by měla znít: zrcadlí a tím spoluvytvářejí, protože podle informací z médií se lidé řídí ve svém chování. Jedná-li se o česká média, je ale třeba odpovědět, že většina z nich svět zrcadlí dost pokřiveně a tím vytváří skutečnost skutečnosti neodpovídající.
Neexistuje absolutně objektivní informace - už výběr tématu pro zveřejnění či otázky v rozhovoru je nutně subjektivní prvek. Jinak řečeno novinář si vybírá, na kterou stranu své „zrcadlo“ nastaví. Měl by se ale snažit nastavovat je tak, aby zobrazovalo to podstatné, pak lze mluvit o snaze o maximální objektivitu.
Křesťanští žurnalisté jsou v sekulárních médiích menšinou, v některých doslova zanedbatelnou, což ale neznamená, že by měli rezignovat na snahu narovnávat ta pokřivená zrcadla. Host konference, Paolo Loriga z Cittá Nuova (Nové město, italské vydání časopisu Hnutí fokoláre) připomněl, že jak ve vztahu ke „spotřebitelům“ mediálních produktů, tak ke svým kolegům, lze s užitkem uplatňovat všechny známé zásady „umění křesťanské lásky“: milovat jako první, milovat nepřátele... A doložil to na konkrétních příkladech.
Na závěr se účastníci konference rozdělili do dvou skupin, v nichž se debatovalo o vztahu informace a zodpovědnosti, médií a globalizace, o médiích jako prostředku komunikace člověka s člověkem a o profesních vztazích při mediální práci. Byly předneseny mnohé konkrétní zkušenosti a mnohé náměty, takže všichni zúčastnění mají o čem přemýšlet i co zkoušet uplatnit při své práci. V ohlasech na konferenci se shodli: Bylo to užitečné a měli bychom se čas od času takto sejít.
-PIR-
