Zmrtvýchvstání Ježíše Krista je tak klíčem k pochopení dějin světa i dějin celého stvoření a je hlavně klíčem k pochopení dějin člověka. Člověk, stejně jako celé stvoření, je podřízen zákonu smrti. V listu Židům čteme: "Je určeno, že lidé mají zemřít." (Žid 9,27) Avšak díky tomu, co Kristus učinil, byl onen zákon podřízen zákonu jinému - zákonu života.
Díky zmrtvýchvstání Ježíše Krista člověk neexistuje jen pro smrt, ale existuje pro život, který se má zjevit v nás. To je život, který přinesl Kristus na svět (Jan 1,4).
Vítězství života nad smrtí je to, po čem každá lidská bytost touží. Všechna náboženství,zvláště velké náboženské tradice následované většinou asijských národů, vydávají svědectví o tom, jak hluboce je vepsána pravda o naší nesmrtelnosti do lidského náboženského vědomí.
Lidské hledání života po smrti nalézá konečné naplnění v Kristově zmrtvýchvstání. protože vzkříšený Kristus je zjevná Boží odpověď na tuto hluboce prožívanou touhu lidského ducha, církev vyznává: "Věřím ve vzkříšení těla a v život věčný." (Apoštolské vyznání víry) Vzkříšený Kristus ujišťuje muže a ženy každého věku, že jsou voláni k životu za hranicemi smrti. Vzkříšení těla je víc než jen nesmrtelnost duše. Celý člověk, tělo i duše, je předurčen k věčnému životu.
Jeho osobní přítomnost mezi námi pokračuje. "Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!" (Mt 28,20) Tato hluboká proměna, rozšíření a trvalost přítomnosti našeho Pána a Spasitele je dílo Ducha. A když se Kristus vzkříšený zpřítomňuje v životě lidí a obdarovává je svým Duchem (srv. Jan 20,22), pak je zcela proměňuje, i když zůstávají, ba co víc - stávají se plně sebou samými. Pavlův příklad je zvláště významný: oslňující světlo na cestě do Damašku z něj udělá člověka tak svobodného, jak tomu nebylo nikdy předtím.
To, co Ježíš začal se svými učedníky ve třech letech společného života, se dovršuje darem Ducha.
Duch svatý dává křesťanovi - který by jinak riskoval, že jeho život bude podřízený pouze úsilí, pravidlům, ba dokonce vnějšímu konformismu - chápavost, svobodu a věrnost. On je skutečně "Duchem moudrosti a rozumu, Duchem rady a síly, Duchem poznání a bázně Boží" (Iz 11,2). Jak by bylo možné bez něj pochopit, že jho Kristovo je sladké a jeho tíha lehká (srv. Mt 11,30)?
Duch svatý nás činí odvážnými, povzbuzuje nás ke kontemplaci slávy Boží v každodenním životě a práci. povzbuzuje, abychom ze zkušenosti zakoušeli Kristovo tajemství v liturgii, dává zaznívat Slovu v celém našem životě v jistotě, že nám bude mít vždy co nového říci. Pomáhá nám k celoživotnímu nasazení navzdory strachu, že zklameme, pomáhá nám čelit nebezpečí a překonávat překážky, které oddělují kultury od hlásání evangelia. Pomáhá neúnavně pracovat pro neustálé obnovování církve bez toho, abychom se považovali za soudce bratří.
(Z knihy Kristus vás miluje - Jan Pavel II. mládeži, vydalo nakl. Paulínky, Praha 2001. Výběr ze stran 170-220)
***
Jan Pavel II.
Velikonoce,
Další texty k tématu vzkříšení, život po smrti naleznete zde
Vítězství života nad smrtí je to, po čem každá lidská bytost touží. Všechna náboženství,zvláště velké náboženské tradice následované většinou asijských národů, vydávají svědectví o tom, jak hluboce je vepsána pravda o naší nesmrtelnosti do lidského náboženského vědomí.
Lidské hledání života po smrti nalézá konečné naplnění v Kristově zmrtvýchvstání. protože vzkříšený Kristus je zjevná Boží odpověď na tuto hluboce prožívanou touhu lidského ducha, církev vyznává: "Věřím ve vzkříšení těla a v život věčný." (Apoštolské vyznání víry) Vzkříšený Kristus ujišťuje muže a ženy každého věku, že jsou voláni k životu za hranicemi smrti. Vzkříšení těla je víc než jen nesmrtelnost duše. Celý člověk, tělo i duše, je předurčen k věčnému životu.
Jeho osobní přítomnost mezi námi pokračuje. "Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!" (Mt 28,20) Tato hluboká proměna, rozšíření a trvalost přítomnosti našeho Pána a Spasitele je dílo Ducha. A když se Kristus vzkříšený zpřítomňuje v životě lidí a obdarovává je svým Duchem (srv. Jan 20,22), pak je zcela proměňuje, i když zůstávají, ba co víc - stávají se plně sebou samými. Pavlův příklad je zvláště významný: oslňující světlo na cestě do Damašku z něj udělá člověka tak svobodného, jak tomu nebylo nikdy předtím.
To, co Ježíš začal se svými učedníky ve třech letech společného života, se dovršuje darem Ducha.
Duch svatý dává křesťanovi - který by jinak riskoval, že jeho život bude podřízený pouze úsilí, pravidlům, ba dokonce vnějšímu konformismu - chápavost, svobodu a věrnost. On je skutečně "Duchem moudrosti a rozumu, Duchem rady a síly, Duchem poznání a bázně Boží" (Iz 11,2). Jak by bylo možné bez něj pochopit, že jho Kristovo je sladké a jeho tíha lehká (srv. Mt 11,30)?
Duch svatý nás činí odvážnými, povzbuzuje nás ke kontemplaci slávy Boží v každodenním životě a práci. povzbuzuje, abychom ze zkušenosti zakoušeli Kristovo tajemství v liturgii, dává zaznívat Slovu v celém našem životě v jistotě, že nám bude mít vždy co nového říci. Pomáhá nám k celoživotnímu nasazení navzdory strachu, že zklameme, pomáhá nám čelit nebezpečí a překonávat překážky, které oddělují kultury od hlásání evangelia. Pomáhá neúnavně pracovat pro neustálé obnovování církve bez toho, abychom se považovali za soudce bratří.
(Z knihy Kristus vás miluje - Jan Pavel II. mládeži, vydalo nakl. Paulínky, Praha 2001. Výběr ze stran 170-220)
***
Jan Pavel II.
Velikonoce,
Další texty k tématu vzkříšení, život po smrti naleznete zde
