Nesmíme se nikdy mstít za utrpěnou urážku, byť by byla sebevíce ponižující. - archiv citátů

12.4.2017, Jean Vanier (Foto: IMA)

Co znamenalo Ježíšovo mytí nohou apoštolům?

Co znamenalo Ježíšovo mytí nohou apoštolům?

Ježíš jednal nezvykle a podivně

Ježíš při poslední večeři myl svým učedníkům nohy. Myl jim je ne před jídlem, což byl běžný židovský zvyk očišťování, ale v průběhu jídla. Učedníci byli jistě překvapeni, když viděli Ježíše vstávat a svlékat si svrchní oděv uprostřed pesachové večeře, této mimořádně slavnostní příležitosti. Bezpochyby udiveně hleděli jeden na druhého a říkali si: „Co to dělá?“ Bylo to nesmírně podivné jednání!

Skrze tento intimní skutek Ježíš stvrdil osobní vztah ke každému z nich. Když si klekal, pohlížel jistě na každého z nich s něhou a láskou a oslovil ho jménem. Toto gesto je zároveň jeho pozdravem na rozloučenou. Ježíš ví, že následujícího dne bude vydán na smrt, a toto je naposledy, kdy se dotýká svých přátel. Bezpochyby bral nohy každého z nich do rukou nesmírně jemně a s velikou láskou, s veškerým ohněm lásky a pokory, které ho spojují s Otcem.

Tuto zranitelnost a citlivost nejspíš Ježíš projevil nejen proto, aby tak dal najevo lásku, ale také proto, aby předal společenství, které ho spojuje s Otcem – protože touží žít se svými učedníky.

I když mu učedníci ještě nerozumějí, a dokladem tohoto nepochopení je i Petrova snaha tuto službu odmítnout, nechávají si nakonec od Ježíše nohy umýt všichni. Každý z nich dovolí Ježíšově lásce, aby vytvořila společenství, jinými slovy aby se láska mohla předat a přijmout, aby byla sdílena.

Ježíš odložil „hodnost“ a společenský status

Když si Ježíš svlékl oděv, odložil s ním také cokoli, co souviselo s funkcemi a společenským statusem: jako Žid, ale současně učitel a prorok měl autoritu a moc. Zde se však představuje svým učedníkům jen jako člověk, přítel. Spíše než Pán a mistr je zde srdce toužící se setkat s jinými srdci, přítel toužící po společenství s přáteli, milující osoba usilující žít v srdci svých přátel.

Ježíš trvá na tom, aby si učedníci navzájem myli nohy. Zve své přátele, aby i oni odložili oděv, který jim dává zvláštní status, aby se zbavili masky, skrývající jejich skutečné já, a aby se druhým lidem představili pokorně, zranitelní a ve vší své bídě. Stát se pokorným a malým znamená mít milující srdce, očištěné od strachu i lidského bezpečí, připravené milovat až do krajnosti, aby druhým předalo život.

Respekt k druhým lidem

Ježíš nám všem tímto skutkem dává příklad, který máme následovat. Důvod je bezpochyby ten, že si Ježíš přeje, abychom si provždy osvojili vnitřní postoj pokory a služby. Zároveň ale potvrzuje, jak je důležité, abychom si navzájem myli nohy. Tento skutek pokory znázorňuje velice konkrétní způsob, jak vyjádřit svou lásku a respekt ke druhým lidem.

Se svolením zpracováno podle knihy
Jean Vanier, Krása lidskosti,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

 

Máte jeden druhému umývat nohy. (Jan 13,14) 

 

Související texty k tématu:


Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce
 - samostatná velikonoční stránka 
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Úterý 27.6.

Gn 13,2.5-18; Mt 7,6.12-14

Komentář k Gn 13,2.5-18: Abrám řeší velkoryse konflikt: nechává Lota, aby si sám vybral, třeba i úrodnější krajinu. Když i já ustoupím druhému, Bůh mi dá víc…

Zdroj: Nedělní liturgie