Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

12.4.2017 (Foto: IMA)

Co znamenalo Ježíšovo mytí nohou apoštolům?

Co znamenalo Ježíšovo mytí nohou apoštolům?

Ježíš jednal nezvykle a podivně

Ježíš při poslední večeři myl svým učedníkům nohy. Myl jim je ne před jídlem, což byl běžný židovský zvyk očišťování, ale v průběhu jídla. Učedníci byli jistě překvapeni, když viděli Ježíše vstávat a svlékat si svrchní oděv uprostřed pesachové večeře, této mimořádně slavnostní příležitosti. Bezpochyby udiveně hleděli jeden na druhého a říkali si: „Co to dělá?“ Bylo to nesmírně podivné jednání!

Skrze tento intimní skutek Ježíš stvrdil osobní vztah ke každému z nich. Když si klekal, pohlížel jistě na každého z nich s něhou a láskou a oslovil ho jménem. Toto gesto je zároveň jeho pozdravem na rozloučenou. Ježíš ví, že následujícího dne bude vydán na smrt, a toto je naposledy, kdy se dotýká svých přátel. Bezpochyby bral nohy každého z nich do rukou nesmírně jemně a s velikou láskou, s veškerým ohněm lásky a pokory, které ho spojují s Otcem.

Tuto zranitelnost a citlivost nejspíš Ježíš projevil nejen proto, aby tak dal najevo lásku, ale také proto, aby předal společenství, které ho spojuje s Otcem – protože touží žít se svými učedníky.

I když mu učedníci ještě nerozumějí, a dokladem tohoto nepochopení je i Petrova snaha tuto službu odmítnout, nechávají si nakonec od Ježíše nohy umýt všichni. Každý z nich dovolí Ježíšově lásce, aby vytvořila společenství, jinými slovy aby se láska mohla předat a přijmout, aby byla sdílena.

Ježíš odložil „hodnost“ a společenský status

Když si Ježíš svlékl oděv, odložil s ním také cokoli, co souviselo s funkcemi a společenským statusem: jako Žid, ale současně učitel a prorok měl autoritu a moc. Zde se však představuje svým učedníkům jen jako člověk, přítel. Spíše než Pán a mistr je zde srdce toužící se setkat s jinými srdci, přítel toužící po společenství s přáteli, milující osoba usilující žít v srdci svých přátel.

Ježíš trvá na tom, aby si učedníci navzájem myli nohy. Zve své přátele, aby i oni odložili oděv, který jim dává zvláštní status, aby se zbavili masky, skrývající jejich skutečné já, a aby se druhým lidem představili pokorně, zranitelní a ve vší své bídě. Stát se pokorným a malým znamená mít milující srdce, očištěné od strachu i lidského bezpečí, připravené milovat až do krajnosti, aby druhým předalo život.

Respekt k druhým lidem

Ježíš nám všem tímto skutkem dává příklad, který máme následovat. Důvod je bezpochyby ten, že si Ježíš přeje, abychom si provždy osvojili vnitřní postoj pokory a služby. Zároveň ale potvrzuje, jak je důležité, abychom si navzájem myli nohy. Tento skutek pokory znázorňuje velice konkrétní způsob, jak vyjádřit svou lásku a respekt ke druhým lidem.

Se svolením zpracováno podle knihy
Jean Vanier, Krása lidskosti,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.

 

Máte jeden druhému umývat nohy. (Jan 13,14) 

 

 

Související texty k tématu:


Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce
 - samostatná velikonoční stránka 
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.