´Charisma - charismatický´
Být člověkem znamená vědomě a s vnitřním souhlasem konat to, čím jsme. Člověk je v první řadě tvor a jako křesťan je "nové stvoření". Je dítětem Otcovy lásky. Proto k sobě najde cestu jen do té míry, v jaké s touto základní skutečností svého bytí - vše prožívat jako dar a vše stále nově přijímat - vědomě a rád spolupracuje.
Sám sebe přijímat z příklonu věčné darující se lásky a této lásce "celým svým srdcem a všemi silami" odpovídat, to je kořen vykoupeného života. Tento charakter daru, který je vlastní křesťanské existenci, Pavel nazývá "milující příklon", řecky "charisma".

Slovo "charisma" bylo v teologické řeči dlouhý čas na okraji. Jeho renesance v našem století započala tezí Rudolfa Sohma, že kategorie "církevního práva" odporuje podstatě církve. Jako dílo Ducha je prý církev spíše pouze "charismatické" povahy. Tím byla vytvořena polarita mezi charismatem a právem (úřadem), která zatížila celou další diskusi.



***

Text celé publikace Dary ducha Ježíšova III, kterou tiskem vydalo Pastorační středisko, naleznete zde.


***

Další texty k tématu naleznete zde - v hesle Duch svatý a zde - v hesle Ježíš