Irák, Basra 8.8. 2003
Už několik lidí z rodných Čech mě po telefonu prosilo, ať něco napíšu jak tady v tom dalekém Iráku je apod. Já se Vám přiznám, že už přes týden hledám "můzu" jak začít a o čem psát. Jen tak ze srandy jsem si říkal, že bych název listu dal: "Ivanův list z chaldejska", ale nevím jak bych zeměpisně ospravedlnil, že máme základnu v provincii "Al Basrah" a ne v chaldejsku. To je totiž vedlejší provincie kde se také nachází město Ur (jen asi 5000 let staré) odkud podle biblické historie vyšel náš praotec víry Abrahám do zaslíbené země.
Přiznám se, že zážitků mám až dost a tak začnu od května, kdy jsem přiletěl do Kuwajtu.
Už několik lidí z rodných Čech mě po telefonu prosilo, ať něco napíšu jak tady v tom dalekém Iráku je apod. Já se Vám přiznám, že už přes týden hledám "můzu" jak začít a o čem psát. Jen tak ze srandy jsem si říkal, že bych název listu dal: "Ivanův list z chaldejska", ale nevím jak bych zeměpisně ospravedlnil, že máme základnu v provincii "Al Basrah" a ne v chaldejsku. To je totiž vedlejší provincie kde se také nachází město Ur (jen asi 5000 let staré) odkud podle biblické historie vyšel náš praotec víry Abrahám do zaslíbené země.
Přiznám se, že zážitků mám až dost a tak začnu od května, kdy jsem přiletěl do Kuwajtu.
Část lidí ze 7.polní nemocnice byla už v té době v Basře a budovali naší nynější základnu. Já jsem z částí lidí zůstával až do konce května na vojenské základně v Kuwajtu. Ještě jsem se tam potkal s kolegou kpt. Mílou Kloubkem a spolu jsme slavili nedělní bohoslužby v tamější kapli pro české vojáky. Byl to takový příjemný začátek. Míla se stále těšil na chvíli kdy převezmu vedení bohoslužeb do plné režie a nakonec když už jsem měl mít první mši svatou v neděli v kapli na základně, tak jsem byli všichni odveleni už sem do Basry. Rozloučili jsme se a těším se na chvíli až se potkáme doma, abychom probrali jaké to bylo apod.
První bohoslužbu jsem slavil veřejně s našimi vojáky tady v Basře až na Slavnost seslání Ducha Svatého. Do té doby jsem "soukromničil". Závěr velikonoční doby byl pro mě jako kdyby mi dal někdo palicí mezi oči. Tu neděli jsme měli možnost večer navštívit bohoslužbu zdejších křesťanů, kteří tady mají již své dávné kořeny (viz. Skutky apoštolů : "obyvatelé mezopotámie"... ). To vám byla nádhera. Překvapení začalo už v sakristii kde jsem se místního biskupa Gabriela Kassaba ptal, který že to bude kánon? On na to : "Ne latinský (římskokatolický) kánon, ale chaldejská liturgie" a dal mi do ruky anglický překlad. Celá mše svatá byla v arabštině a některé části a zpěvy v chaldejském jazyce. No já si při koncelebraci připadal jak na charismatické mši. Všichni lidi zpívají (v neděli vždycky zpívají) biskup vše zpívá a tak jsem si sám zpíval "po svém". Biskup mě vždy ochotně ukázal, v které části bohoslužby se nacházíme a sem tam mi ukázal, kterou část se mám pomodlit nahlas anglicky. Při mši zpíval i mužský sbor akolytů a jáhnů. Prostě to byla taková nebeská liturgie. Po mši svaté nás před kostelem všichni zdravili a alespoň pár slovy anglicky se s každým z nás pozdravili. Byly tam naši vojáci, kteří ani křesťané nejsou, ale zanechalo to v nich pozitivní vzpomínku na křesťany z Basry, kteří je přijali jako vlastní.
Mohu s klidným svědomím říci, že ti, kteří byli tady ve městě na bohoslužbě asi nikdy nezapomenou na srdečné přijetí a úžasný zážitek z bohoslužby
.
Jinak křesťany tady poznáte podle několika atributů. Chodí oblečeni evropsky a to jak muži tak ženy. Jsou čistí a upravení více než ostatní a zdraví většinou "dobrý den" (podle denní doby).
Od této neděle se počíná naše spolupráce a vzájemné návštěvy s místními křesťany. Tady v Basře je nyní asi 1 600 křesťanských rodin z několika církví. A jen tak na okraj z ekumenického okénka. To co zažíváme a praktikujeme my křesťané v českých a moravských zemích, že na sebe stále pohlížíme podezíravě, co že ti evanjelíci jsou zač? A z druhé strany, co ti katolíci? O co jim porád jde? O majetek atd. Báječně se na sebe díváme skrz prsty a připadá nám to úplně normální. Klopotně se snažíme o trochu porozumění mezi námi křesťany z různých církví a tady je to skoro úplná samozřejmost. Ale o tom až příště.
Pokud bude zájem, tak se s Vámi rád podělím o další zajímavé zážitky, třeba z návštěvy starodávného Uru chaldejského.
Bůh Vám žehnej! Děkuji Vám za modlitby za nás za vojáky a modlíme se za naši zem a za naše blízké.
Vojenský kaplan npor. Ivan Havlíček
***
Pokud dostaneme od kaplana npor. Havlíčka další dopis, naleznete ho na těchto stránkách (informace o nových textech na tomto webu si můžete nechat posílat mailem)
***
Další dopis ze 2.9. naleznete zde
První bohoslužbu jsem slavil veřejně s našimi vojáky tady v Basře až na Slavnost seslání Ducha Svatého. Do té doby jsem "soukromničil". Závěr velikonoční doby byl pro mě jako kdyby mi dal někdo palicí mezi oči. Tu neděli jsme měli možnost večer navštívit bohoslužbu zdejších křesťanů, kteří tady mají již své dávné kořeny (viz. Skutky apoštolů : "obyvatelé mezopotámie"... ). To vám byla nádhera. Překvapení začalo už v sakristii kde jsem se místního biskupa Gabriela Kassaba ptal, který že to bude kánon? On na to : "Ne latinský (římskokatolický) kánon, ale chaldejská liturgie" a dal mi do ruky anglický překlad. Celá mše svatá byla v arabštině a některé části a zpěvy v chaldejském jazyce. No já si při koncelebraci připadal jak na charismatické mši. Všichni lidi zpívají (v neděli vždycky zpívají) biskup vše zpívá a tak jsem si sám zpíval "po svém". Biskup mě vždy ochotně ukázal, v které části bohoslužby se nacházíme a sem tam mi ukázal, kterou část se mám pomodlit nahlas anglicky. Při mši zpíval i mužský sbor akolytů a jáhnů. Prostě to byla taková nebeská liturgie. Po mši svaté nás před kostelem všichni zdravili a alespoň pár slovy anglicky se s každým z nás pozdravili. Byly tam naši vojáci, kteří ani křesťané nejsou, ale zanechalo to v nich pozitivní vzpomínku na křesťany z Basry, kteří je přijali jako vlastní.
Mohu s klidným svědomím říci, že ti, kteří byli tady ve městě na bohoslužbě asi nikdy nezapomenou na srdečné přijetí a úžasný zážitek z bohoslužby
.
Jinak křesťany tady poznáte podle několika atributů. Chodí oblečeni evropsky a to jak muži tak ženy. Jsou čistí a upravení více než ostatní a zdraví většinou "dobrý den" (podle denní doby).
Od této neděle se počíná naše spolupráce a vzájemné návštěvy s místními křesťany. Tady v Basře je nyní asi 1 600 křesťanských rodin z několika církví. A jen tak na okraj z ekumenického okénka. To co zažíváme a praktikujeme my křesťané v českých a moravských zemích, že na sebe stále pohlížíme podezíravě, co že ti evanjelíci jsou zač? A z druhé strany, co ti katolíci? O co jim porád jde? O majetek atd. Báječně se na sebe díváme skrz prsty a připadá nám to úplně normální. Klopotně se snažíme o trochu porozumění mezi námi křesťany z různých církví a tady je to skoro úplná samozřejmost. Ale o tom až příště.
Pokud bude zájem, tak se s Vámi rád podělím o další zajímavé zážitky, třeba z návštěvy starodávného Uru chaldejského.
Bůh Vám žehnej! Děkuji Vám za modlitby za nás za vojáky a modlíme se za naši zem a za naše blízké.
Vojenský kaplan npor. Ivan Havlíček
***
Pokud dostaneme od kaplana npor. Havlíčka další dopis, naleznete ho na těchto stránkách (informace o nových textech na tomto webu si můžete nechat posílat mailem)
***
Další dopis ze 2.9. naleznete zde
