Doprovázení umírajícího dítěte

28.12.2010, Marie Svatošová

Už léta se snažím lidi kolem sebe učit doprovázení nemocných a umírajících a často mívám pocit, že házím hrách na stěnu.
Někteří si zacpou uši a utíkají přede mnou, jakoby jim hořelo za zády. Nejspíš je to tím, že to neumím tak, jako Eric-Emmanuel Schmitt.

Jeho malá knížka „Oscar a růžová paní“ je originální školou doprovázení, úžasnou školou modlitby a vysokou školou víry, naděje a lásky. Nezveličuji. Tolik moudrosti a humoru pohromadě se hned tak někde nenajde. „Má to všechno v jednom pytlíčku,“ říkáme o dítěti, které hned pláče a hned se zase směje. Něco podobného jsem prožívala já při čtení této knížky s tím, že smích nad slzami převažoval v poměru 99:1, přestože hlavní hrdina, desetiletý Oscar, umírá na leukemii. Jak se tohle mohlo autorovi podařit? Mám pro to jediné vysvětlení. Sám se nechal doprovázet, sám se nechal vést - Duchem svatým. Jsem si tím jistá, protože z jiného zdroje tolik originálních nápadů vypadnout nemohlo.


- Oscar a růžová paní

Ukázky z knihy:

- Vánoce na útěku z nemocnice
Rychle jsem se rozhodnul a připravil útěk. Všechno proběhlo podle plánu. Kluci mě horempádem oblíkli a snesli mě až k rachotině babi Růženky, která snad pamatuje ještě parní pohon. ...

- Nevěřím na ´Ježíška´
„Babičko, myslel jsem, že vy lhářka nejste.“
„Ale já nelžu.“
„Tak proč mluvíte o Bohu? Už jednou mě napálili s ´Ježíškem´, podruhé nenaletím.“ ...

Autor: Marie Svatošová   |   Tisk   |   Poslat článek známému

[nahoru]

NAVRCHOLU.cz



Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2016

© 2000 - 2016 Pastorace.cz