Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

7.6.2011, Pavel Semela

Duch svatý a karma

"A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým." (Sk 2,3-4)
Pozorovali jste někdy karmu? Tedy plynový průtokový ohřívač vody (nikoliv zákon příčiny a následků činů z hinduismu a budhismu). Funguje podobně, jako Duch svatý v nás.
V karmě hoří stále malinký pohotovostní plamínek. Když pustíme vodu, plamínek zapálí celý hořák a karma začne pracovat naplno a ohřívá. Podobně i v nás je trvale přítomen plamínek Ducha svatého. Je připraven se rozhořet naplno - rozehřát naše srdce ohněm Boží lásky, projevit v našem životě svou sílu, dát nám své dary, abychom mohli být užiteční pro ostatní.

Čeká ale, až "otočíme kohoutkem", až mu dáme najevo, že o jeho působení stojíme, že ho očekáváme. Karma není bojler. Duch svatý nedává dary do zásoby, on sám je darem a projeví se, když to je potřeba.

Nestačí Ducha svatého mít, že je důležité otevřít se jeho působení, pozvat ho, aby ovlivnil celý náš život. Kéž bychom k tomu našli odvahu – ono se to totiž na našem životě projeví: nezůstaneme vlažní.

***

Další texty k tématu Duch svatý, letnice naleznete zde

Autor: Pavel Semela

Témata: Duch svatý

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 25. 6.

Jer 20,10-13; Žalm 69; Řím 5,12-15
Mt 10,26-33

Nebojte se! Všimněme si, že Ježíš ví o obavě učedníků a snaží se jí předcházet. Ač se cítí být oproti světu malými, ztracenými, neznalými, není to pro Boha problém. Mnohem podstatnější je poznat, že jsou v Božích očích vzácní! Bůh o nich ví a počítá s nimi. A přeci Pán požaduje, aby sami vynaložili úsilí pro obhajobu a hlásání víry. Uprostřed těchto zkoušek víry se náš vztah s Bohem prověřuje a také prohlubuje. Bez osobní zkušenosti s Boží záchranou je těžké postavit svůj život na Hospodinu a hlásání evangelia už vůbec není věrohodné. Každý dospělý křesťan by tak měl umět sestavit vlastní žalm či vyznání, v němž by děkoval Bohu za situace, kdy ho Pán zachránil.

Zdroj: Nedělní liturgie