Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

7.6.2011, Pavel Semela

Duch svatý a karma

"A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým." (Sk 2,3-4)
Pozorovali jste někdy karmu? Tedy plynový průtokový ohřívač vody (nikoliv zákon příčiny a následků činů z hinduismu a budhismu). Funguje podobně, jako Duch svatý v nás.
V karmě hoří stále malinký pohotovostní plamínek. Když pustíme vodu, plamínek zapálí celý hořák a karma začne pracovat naplno a ohřívá. Podobně i v nás je trvale přítomen plamínek Ducha svatého. Je připraven se rozhořet naplno - rozehřát naše srdce ohněm Boží lásky, projevit v našem životě svou sílu, dát nám své dary, abychom mohli být užiteční pro ostatní.

Čeká ale, až "otočíme kohoutkem", až mu dáme najevo, že o jeho působení stojíme, že ho očekáváme. Karma není bojler. Duch svatý nedává dary do zásoby, on sám je darem a projeví se, když to je potřeba.

Nestačí Ducha svatého mít, že je důležité otevřít se jeho působení, pozvat ho, aby ovlivnil celý náš život. Kéž bychom k tomu našli odvahu – ono se to totiž na našem životě projeví: nezůstaneme vlažní.

***

Další texty k tématu Duch svatý, letnice naleznete zde

Autor: Pavel Semela

Témata: Duch svatý

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 26. 3.

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; Žalm 23; Ef 5,8-14
Jan 9,1-41

V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!