Z dokumentu Duch v judaismu, islámu a hinduismu
"Název 'duch' je překladem hebrejského slova ruah, které ve svém prvotním smyslu znamená dech, vzduch, vítr. Ježíš skutečně užívá symbol větru, aby Nikodémovi přiblížil přesahující novost toho, který je sám Božím dechem, božského Ducha" (Katechismus katolické církve 691). Duch jako "ten, který proniká" a jako přesahujícno (transcendentno), Duch působící v dějinách ale od dějin se odlišující, neomezující na jejich logiku a vytvářející logiku jinou, logiku odpovědnosti a lásky k bližnímu.
"Název 'duch' je překladem hebrejského slova ruah, které ve svém prvotním smyslu znamená dech, vzduch, vítr. Ježíš skutečně užívá symbol větru, aby Nikodémovi přiblížil přesahující novost toho, který je sám Božím dechem, božského Ducha" (Katechismus katolické církve 691). Duch jako "ten, který proniká" a jako přesahujícno (transcendentno), Duch působící v dějinách ale od dějin se odlišující, neomezující na jejich logiku a vytvářející logiku jinou, logiku odpovědnosti a lásky k bližnímu.
Zakotvení v řádu
"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země neměla tvar, byla pustá, tma byla nad hlubinou; duch Boží se vznášel nad vodami" (Gen 1,1-2 dle anglického překladu). "Duch Boží" sestupuje na beztvarý svět a působí zázrak stvoření: mění chaos ve vesmír, nepořádek v řád.
Oživující účinek Ducha
"Bůh stvořil člověka z prachu země a vdechl do jeho nozder dech života a člověk se stal živoucí bytostí" (Gen 2,7). Duch Boží je vdechnut do lidského tvora - prachu, a následkem toho je lidské stvoření přetvořeno v lidskou bytost, už není pouhým tvorem, ale partnerem učiněným k obrazu Božímu, s nímž a k němuž mluví Bůh, a jemuž svěřuje odpovědnost za svět.
Duch jako průvodce
"Spočine na něm duch Páně, duch moudrosti a chápání, duch rady a moci, duch vědění a bázně Páně" (Iz 11,2). Duch Boží se zmocňuje určitých osob (patriarchů, soudců, králů, proroků, mudrců). Dává jim zvláštní (vlastní) dary, vybavuje je k činnosti vůdce a učitele-tlumočníka Boží vůle ve světě.
***
Ukázka z publikace Duch v judaismu, islámu a hinduismu, kterou vydalo Pastorační středisko
Text celé publikace naleznete zde.
"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země neměla tvar, byla pustá, tma byla nad hlubinou; duch Boží se vznášel nad vodami" (Gen 1,1-2 dle anglického překladu). "Duch Boží" sestupuje na beztvarý svět a působí zázrak stvoření: mění chaos ve vesmír, nepořádek v řád.
Oživující účinek Ducha
"Bůh stvořil člověka z prachu země a vdechl do jeho nozder dech života a člověk se stal živoucí bytostí" (Gen 2,7). Duch Boží je vdechnut do lidského tvora - prachu, a následkem toho je lidské stvoření přetvořeno v lidskou bytost, už není pouhým tvorem, ale partnerem učiněným k obrazu Božímu, s nímž a k němuž mluví Bůh, a jemuž svěřuje odpovědnost za svět.
Duch jako průvodce
"Spočine na něm duch Páně, duch moudrosti a chápání, duch rady a moci, duch vědění a bázně Páně" (Iz 11,2). Duch Boží se zmocňuje určitých osob (patriarchů, soudců, králů, proroků, mudrců). Dává jim zvláštní (vlastní) dary, vybavuje je k činnosti vůdce a učitele-tlumočníka Boží vůle ve světě.
***
Ukázka z publikace Duch v judaismu, islámu a hinduismu, kterou vydalo Pastorační středisko
Text celé publikace naleznete zde.
