Svatý otec Benedikt XVI. dnes zveřejnil svou první encykliku Deus caritas est - Bůh je láska. Přichází s asi měsíčním zpožděním. Papež už dříve vysvětlil, že ho způsobily potíže s překlady do světových jazyků.
Vatikán/ VIS,KAP: Encyklika přichází s poukazem na láskyplný vztah Boha k člověku v době, kdy se ve světě podněcuje k nenávisti a násilí ve jménu Božím. Papež připomíná, že láska k bližnímu patří k podstatě katolické církve stejně jako vysluhování svátostí a zvěstování evangelia.
Dokument vychází ze slov 1. listu apoštola Jana: Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Vzorem této lásky je podle encykliky život Ježíše Krista, který v sobě spojoval lásku k Bohu i bližnímu. Láska přitom není přikázáním, ale poznáním člověka, že je Bohem milován, a odpovědí na tento dar. Láska k bližnímu má v současné době řadu chvályhodných forem, píše Svatý otec. Mezi ty, které zvláště doporučuje katolíkům k následování, patří podpora charitativní činnosti církve.
Encyklika je rozdělena na dvě základní části. První se týká teologicko-filozofické reflexe lásky ve svých různých rozměrech (eros, philia, agape), kde upřesňuje podstatu lásky mezi Bohem a člověkem, který je provázaným vnitřním svazkem. Nejradikálnější formou lásky je Ježíš Kristus, který je vtělenou láskou Boha.
"Láska je jedinečná skutečnost obsahující i další skutečnosti", konstatuje papež. Dále Svatý otec poukazuje na fyzickou lásku mezi mužem a ženou, která nemá být "ponížena na pouhý sexuální styk". Láska má směřovat ke spojení těla a ducha manželstvím, v němž muž a žena naplňují svůj "hluboký osud".
Druhá část se týká konkrétních skutků lásky k bližnímu. Papež píše o lásce k bližnímu, která je zakořeněná v lásce Boha. Skutky lásky se týkají jak každého křesťana, tak celého společenství církve, která ve své charitativní lásce musí odrážet lásku Trojice.
Služba lásky je jedním ze základních úkolů církve. V encyklice papež uvádí, že přirozenost církve se vyjadřuje trojím úkolem: zvěstováním Božího slova, slavením svátostí a službou lásky. Jedná se o úkoly, které nemohou být odděleny jeden od druhého.
Charitativní činnost má navázat na zkušenosti osobního setkání s Kristem, jehož láska se dotkla srdce věřícího a vzbudila v něm lásku k bližnímu. Křesťanská charitativní činnost musí být nezávislá na politických stranách a ideologiích. Křesťanská láska také nesmí být prostředkem ve službě toho, co dnes bývá označováno jako proselytismus. Láska je zdarma; není konána proto, aby se s ní dosáhlo jiných cílů. Ale to neznamená, že by se charitativní činnost musela obejít bez Boha a Krista.
Křesťan ví, kdy je čas mluvit o Bohu a kdy je správné o něm mlčet a nechat mluvit pouze lásku.
***
Se svolením převzato z: TS ČBK
Dokument vychází ze slov 1. listu apoštola Jana: Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Vzorem této lásky je podle encykliky život Ježíše Krista, který v sobě spojoval lásku k Bohu i bližnímu. Láska přitom není přikázáním, ale poznáním člověka, že je Bohem milován, a odpovědí na tento dar. Láska k bližnímu má v současné době řadu chvályhodných forem, píše Svatý otec. Mezi ty, které zvláště doporučuje katolíkům k následování, patří podpora charitativní činnosti církve.
Encyklika je rozdělena na dvě základní části. První se týká teologicko-filozofické reflexe lásky ve svých různých rozměrech (eros, philia, agape), kde upřesňuje podstatu lásky mezi Bohem a člověkem, který je provázaným vnitřním svazkem. Nejradikálnější formou lásky je Ježíš Kristus, který je vtělenou láskou Boha.
"Láska je jedinečná skutečnost obsahující i další skutečnosti", konstatuje papež. Dále Svatý otec poukazuje na fyzickou lásku mezi mužem a ženou, která nemá být "ponížena na pouhý sexuální styk". Láska má směřovat ke spojení těla a ducha manželstvím, v němž muž a žena naplňují svůj "hluboký osud".
Druhá část se týká konkrétních skutků lásky k bližnímu. Papež píše o lásce k bližnímu, která je zakořeněná v lásce Boha. Skutky lásky se týkají jak každého křesťana, tak celého společenství církve, která ve své charitativní lásce musí odrážet lásku Trojice.
Služba lásky je jedním ze základních úkolů církve. V encyklice papež uvádí, že přirozenost církve se vyjadřuje trojím úkolem: zvěstováním Božího slova, slavením svátostí a službou lásky. Jedná se o úkoly, které nemohou být odděleny jeden od druhého.
Charitativní činnost má navázat na zkušenosti osobního setkání s Kristem, jehož láska se dotkla srdce věřícího a vzbudila v něm lásku k bližnímu. Křesťanská charitativní činnost musí být nezávislá na politických stranách a ideologiích. Křesťanská láska také nesmí být prostředkem ve službě toho, co dnes bývá označováno jako proselytismus. Láska je zdarma; není konána proto, aby se s ní dosáhlo jiných cílů. Ale to neznamená, že by se charitativní činnost musela obejít bez Boha a Krista.
Křesťan ví, kdy je čas mluvit o Bohu a kdy je správné o něm mlčet a nechat mluvit pouze lásku.
***
Se svolením převzato z: TS ČBK
