Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

19.1.2015, Vojtěch Kodet (Foto: Jan Kovář - www.jankovar.cz)

Falešná jednota křesťanů?

Falešná jednota křesťanů?

Smysluplná jednota církve
začíná jednotou učedníků s hlavou církve

Ježíš se před svou smrtí modlil za své následovníky: „Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (Jan 17,21). Jednota Kristových následovníků je tedy velký Boží dar, o nějž máme prosit spolu s ním. Smysluplná jednota církve ale začíná jednotou učedníků s hlavou církve; pak teprve má smysl jednota mezi sebou navzájem.

Lidé se v jednotě semkli
a rozhodli se špatně

V Písmu čteme i o falešné jednotě, o událostech, kdy se lidé semkli ve své ctižádosti a svévolnosti. Nejtypičtější varování před falešnou jednotou podává text o stavbě babylonské věže: „Celá země byla jednotná v řeči i v činech. …  Tu si řekli vespolek: ‘Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi’…“ (Gn 11,1-4). Společenství se svorně, ale svévolně pro něco rozhodlo – a rozhodlo se špatně.

Má-li  být  naše  jednota  v Duchu  Božím,
musí být každý z nás spojen  s Pánem

Má-li být naše jednota v Duchu Božím, 
musí být napřed každý z nás 
úzce spojen s Pánem
a jeho
vůlí.

Se svolením zpracováno podle knihy 
Vojtěcha Kodeta: Učednictví,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

Tento text ve formátu PDF k vytištění
a použití např. na nástěnku naleznete zde.
Rozcestník k dalším textům na nástěnky naleznete zde

Autor ilustrační fotografie u článku: Jan Kovář

 

Duchovní obnova s P. Vojtěchem Kodetem

20.–21. února 2015 jste zváni do Pastoračního střediska (Kolejní 4, Praha 6) na postní duchovní obnovu P.Vojtěcha Kodeta O.Carm. Program začne v pátek 20. února v 18:30 (do cca 20:30) a pokračovat bude v sobotu od 9:00 do cca 18:00.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.