Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

13.4.2012, Benedikt XVI. (Foto: Michal Němeček)

I dnes přichází Vzkříšený do našich srdcí, přestože jsou někdy uzavřeny (Benedikt XVI.)

I dnes přichází Vzkříšený do našich srdcí, přestože jsou někdy uzavřeny (Benedikt XVI.)

Ježíšova Pascha vyvolala proměnu jeho učedníků. Navečer v den Vzkříšení byli Jeho učedníci ze strachu před židy doma za zavřenými dveřmi (srov. Jan 20,19).

 Bázeň jim svírá srdce a brání vyjít vstříc druhým, vstříc životu. Už tu není Mistr. Vzpomínka na Jeho umučení živí nejistotu. Ježíš však své učedníky chová v srdci a chystá se naplnit příslib, který dal při Poslední Večeři: „Nenechávám vás sirotky. Zase k vám přijdu“ (Jan 14,18) a totéž říká také nám, i v ponurých dnech: „Nenechám vás sirotky“. Tento stav úzkosti učedníků se radikálně mění Ježíšovým příchodem. Vstupuje zavřenými dveřmi, stane uprostřed nich a dává jim pokoj, který ubezpečuje: „Pokoj vám“ (Jan 20,19). Je to obvyklý pozdrav, avšak nyní nabývá nového významu, protože způsobuje vnitřní proměnu. Tento velikonoční pozdrav umožňuje učedníkům překonat veškerý strach. Pokoj, který Ježíš přináší, je darem spásy, který přislíbil ve svých promluvách na rozloučenou: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí“ (Jan 14,27). V den Vzkříšení jej dává v plnosti a stává se zdrojem radosti pro společenství, jistotou vítězství a bezpečím opory v Bohu. „Ať se vaše srdce nechvěje“ (Jan 14,1), říká také nám.

Drazí přátelé, také dnes přichází Vzkříšený do našich domů a srdcí, přestože dveře jsou někdy zavřeny. Vchází dovnitř a rozdává radost a pokoj, život a naději, tedy dary, které potřebujeme ke svému lidskému a duchovnímu znovuzrození. Jenom On může odvalit ony náhrobní kameny, kterými člověk zakrývá vlastní city, vztahy a svoje činy; kameny, které označují smrt: rozdělení, nepřátelství, zášť, závist, nedůvěru a lhostejnost. Jedině On, Živý může dát smysl existenci a umožnit tomu, kdo je znavený a sklíčený, malomyslný a bez naděje, aby se znovu vydal na cestu.

Drazí přátelé, velikonoční doba je pro nás všechny vhodnou příležitostí k radostnému a nadšenému znovu objevování zdrojů víry, přítomnosti Vzkříšeného mezi námi. Přijímáním nás Ježíš živí Svým Tělem a Svou Krví, aby byl v našem životě přítomen, obnovil nás a oživil mocí Ducha svatého. Zkušenost učedníků nás nakonec vybízí zamyslet se nad smyslem Velikonoc pro nás. Nechme se potkat Ježíšem zmrtvýchvstalým! On, živý a pravý je mezi námi vždycky přítomen, kráčí spolu s námi, aby vedl náš život a otevíral nám zrak. Mějme důvěru ve Vzkříšeného, který má moc darovat život a umožnit nám, abychom se znovu narodili jako děti Boží a byli schopni věřit a milovat. Víra v Něho náš život proměňuje, vysvobozuje ho ze strachu, dává mu pevnou naději a oživuje ho tím, co dává existenci plný smysl: láskou Boží.

Komentář k: 2. neděle velikonoční – cyklus B / Jan 20,19-31

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
Celý text zde: Nechme se proměnit Ježíšovým vzkříšením
Přeložil Milan Glaser


Velikonoce - oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Velikonoce
 - samostatná velikonoční stránka 
Velikonoce (jen) na webu pastorace.cz zde

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16; Mt 11,25-30

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

Zdroj: Nedělní liturgie