Jesle vypovídají víc, 
než jen o "atmosféře Vánoc"

Malé dítě v jeslích patří neodmyslitelně k poezii Vánoc: pohled na Ježíška takřka samosebou v nás vyvolává pocity něžnosti a dojetí. Bylo by možné zůstat u těchto „hezkých pocitů“, u „romantické nálady“: koneckonců mnoho lidí se spokojuje jen s navozením této sváteční atmosféry. I to má svůj smysl a odpovídá určité lidské potřebě po krásném prožití svátku, ale je to málo: jesle nám říkají něco víc.

V dítěti se Bůh stává křehkým, slabým, zranitelným.
Natolik se Bůh „zbláznil“ kvůli člověku, tak mu chtěl být blízko.

Na první pohled se Ježíšek nijak neliší od ostatních novorozeňat: legendy a lidové tradice by mu rády připsaly „zázraky“ a neobyčejné projevy, ale evangelium je mnohem střízlivější. Je to dítě jako každé jiné, ničím výjimečné. Až na to, že se kolem něj děje něco zvláštního: pastýři se na něj přicházejí podívat, hvězdopravci z východu mu přinášejí vzácné dary. A to není vše. Pastýři vyprávějí o tomto obyčejném dítěti zvláštní věci… Zvěst o něm se rozšiřuje: je to prý dávno vytoužený „syn Davidův“, Zachránce Izraele a celého světa, ba dokonce samotný Syn Boží, který se vtělil – a vtělil se pro nás. Toto dítě je dáno nám. Jeho jméno je proto Emanuel, „Bůh s námi“: Bůh se natolik angažuje pro nás, natolik je s námi solidární, že přijímá náš úděl. Stává se člověkem, aby nám byl bližší. Bere na sebe všechno to, co patří k našemu životu: v dítěti se stává dokonce křehkým, slabým, zranitelným. Natolik se Bůh „zbláznil“ kvůli člověku, tak mu chtěl být blízko.

Bůh k nám nepřistupuje s mocí a slávou,
ale ve slabosti. 

Bůh tedy nepřistupuje k nám s mocí a slávou, ale ve slabosti. Abychom se ho nebáli. Abychom před ním neutíkali, zdrceni Božím majestátem. Malý Ježíš je skutečně „Bůh pro člověka“: je to Bůh s lidskou tváří, pro nás přijatelný. Nemusíme se obávat, zda „můžeme“ přistoupit k tomuto dítěti: nemůže nám ublížit. Neohrožuje nás. Může se k němu blížit mocný či slabý, chudý bezdomovec či bohatý obchodník, „hříšný“ nebo ctnostný. Pro každého je toto dítě přijatelné a blízké.

Malý Ježíš nám ukazuje,
že Bůh není pro nás nebezpečný.

Malý Ježíš nám ukazuje, že Bůh není pro nás nebezpečný. On je na naší straně, pro nás. Bůh sám nás sice o tom opakovaně ujišťoval slovy, ale nyní dává viditelnou záruku své náklonnosti. Je to náklonnost „hmatatelná“, vždyť Bůh se k nám sklonil a přijal náš lidský život, a to zcela. V malém Ježíši se Bůh zjevuje jako „Bůh na míru člověka“, dosažitelný každému bez rozdílu.