aneb: Rozdělení křesťanů má svou příčinu v hříchu...
Rozdělení křesťanů má svou pravou a poslední příčinu v hříchu člověka. Proto opravdový ekumenismus není možný bez vnitřního obrácení. Smíření má tedy dvojí rozměr: především smíření s Bohem a pak smíření s bližními... (Podle Jana Pavla II.)
DUCH SVATÝ NÁS PŘIVÁDÍ K VZÁJEMNÉMU POROZUMĚNÍ

Je to Duch svatý, který lidi přivádí k vzájemnému porozumění a přijetí, k tomu, abychom se poznávali jako synové Boží a bratři na cestě ke stejnému cíli, k věčnému životu, k tomu, abychom hovořili stejným jazykem přes všechny kulturní a rasové rozdíly. (Jan Pavel II.)

Otče prosím, aby všichni byli jedno, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. (Jan 17,18-21)




JSOU OD NÁS ODLOUČENI, ALE JSOU TO NAŠI BRATŘI

Vybízíme vás k lásce nejenom k sobě navzájem, ale i k těm, kteří jsou venku, kteří jsou buď pohani, nebo jsou od nás odloučeni, vyznávajíce s námi Ježíše. Jsou to naši bratři a přestali by jimi býti až tehdy když by přestali říkat: "Otče náš". (Podle sv. Augustina)




ČÍM VÍCE SE PŘIMKNEME K JEŽÍŠI, TÍM VÍCE SI BUDEME BLÍZKO NAVZÁJEM

Povinnost odstranit pohoršení z rozdělení křesťanů se stává každým dnem naléhavější. Jednotu je možné posílit dialogem, společnou modlitbou i svědectvím.

Neznamená to ovšem přehlížet rozpory a problémy. Bylo by to jako přikrýt ránu, aniž bychom ji vyléčili. Bylo by v tom riziko, že přerušíme pouť ještě dříve, než dojdeme k jejímu cíli, tj. k plnému společenství. Naopak: jde o to, abychom pracovali s pohledem upřeným ke skutečnému usmíření pod vedením Ducha svatého, s důvěrou v účinnost modlitby, kterou Ježíš vyslovil v den před svým umučením: "Otče, aby všichni byli jedno, jako my jsme jedno." (srv. Jan 17,22)

Čím více se přimkneme k Ježíši, tím více budeme schopni být blízko jeden druhému. (Podle Jana Pavla II.)