Kardinál Miloslav Vlk se v pátek 17.5. dožívá 70 let.
Děkovná bohoslužba u příležitosti sedmdesátin pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka se koná v sobotu 18.5. v 10.00 hodin v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Pražském hradě.
Při bohoslužbě se očekává účast nejen českých a moravských katolických biskupů, ale i řady zahraničních hostů, četných kněží, řeholních osob, zástupců křesťanských církví nekatolických tradic, společenského a veřejného života, oslavencových přátel i katolických laiků a občanů, kteří chtějí českému primasovi popřát vše nejlepší k jeho významnému životnímu jubileu.

Miloslav Vlk se narodil 17.5.1932 v jihočeské Líšnici (okres Písek). Po maturitě v r. 1952 pracoval jako dělník v továrně Motor Union v Českých Budějovicích. Vojenskou základní službu absolvoval v letech 1953-55 ve Dvorech u Karlových Varů. Poté byl v době částečného politického uvolnění přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor archivnictví. Studia zakončil promocí v r. 1960. Poté pracoval jako archivář v Okresním archívu v Třeboni, v Jindřichově Hradci a Okresním a Městském archívu v Českých Budějovicích, kde se později stal ředitelem. V této době publikoval řadu odborných článků v různých časopisech. V r. 1964 odešel studovat na Teologickou fakultu do Litoměřic.

Na kněze byl vysvěcen 23.6.1968 v Českých Budějovicích. Vzápětí jej tehdejší českobudějovický biskup Josef Hlouch jmenoval svým sekretářem. Jeho vliv a pastorační působení vadilo tehdejším politickým autoritám, proto byl přeložen nejdříve do malých farností na Šumavě - Lažiště a Záblatí (r. 1971) a od r. 1972 působil 7 let v Rožmitále pod Třemšínem. Zde mu byl v r. 1978 odňat tzv. "státní souhlas" k veřejnému výkonu kněžské služby.

V následujících 10 letech žil v Praze - pracoval tajně jako kněz v malých skupinách věřících a přitom vykonával "civilní" zaměstnání - např. jako umývač oken, později jako archivář ve Státní bance československé. 1.1.1989 mu byl vrácen "státní souhlas" a stal se farářem na Klatovsku - v Žihobcích a Bukovníku, později v Čachrově, Javorné, Železné Rudě, Běšinách a Stráži na Šumavě. 14.2.1990 byl jmenován českobudějovickým biskupem (biskupské svěcení 31.3.1990), 27.3.1991 pražským arcibiskupem a českým primasem, nástupcem kardinála Františka Tomáška. Od r. 1991 byl předsedou Biskupské konference ČSFR, později České biskupské konference (ČBK), a to do r. 2000. Zároveň byl a je předsedou několika komisí ČBK. V r. 1994 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. V letech 1993-2001 byl předsedou Rady evropských biskupských konferencí (CCEE). Je členem Papežské rady pro sdělovací prostředky a Kongregace pro východní církve.

Kardinál Vlk je nositelem řady čestných doktorátů a vyznamenání. V letech 1992-93 mu byly uděleny 3 čestné doktoráty: na Illinois Benedictine College a na University of St. Thomas v USA a čestný doktorát teologie na univerzitě v bavorském Pasově. 7.5.2001 obdržel čestný doktorát Papežské teologické akademie v polském Krakově a 24.1.2002 rovněž v Polsku čestný doktorát Opolské univerzity.

Obdržel čestné občanství měst: Rožmitál pod Třemšínem (14.5.1992), Cedar Rapids/USA (22.9.1992), Baltimore/USA (14.10.1992), Třeboň (22.8.1996) a Klodzko/PL (5.10.1996), Roudnice nad Labem (20.11.1997) a Mníšku pod Brdy (14.12.1998). Mezi další ocenění, kterých se mu dostalo, patří např. vysoké státní vyznamenání Spolkové republiky Německo "Velký kříž za zásluhy" (1999) a mezinárodní cena evropského města Zhořelce "Brückepreis" (2001).


***

Se svolením převzato z TS ČBK tisk.cirkev.cz