Shon je násilím. Každý člověk má svůj přirozený rytmus. Toužíme-li se harmonicky rozvíjet, je důležité, abychom se tomuto tempu přizpůsobili. Dozajista se tu a tam octneme v situaci, kdy ho budeme nuceni zvýšit. Za normálních okolností bychom však měli být ke svému přirozenému rytmu vnímaví.
 
Uspěchaný člověk nikdy neposkytne svým činům čas dozrát. Proto jsou mnohdy nakonec prázdné a nenesou dobré ovoce. Ukvapené činy jsou „chrleny“ takřka násilím, zatímco člověk žijící v souladu se svým rytmem umožní svým činům rodit se v pokoji a z hloubi. Všichni se můžeme snažit překonat svůj sklon k uchvátanosti. Přestože nám vnější podmínky vnucují rychlé tempo, lze si tu a tam udělat přestávku na to, abychom nabrali sil a znovu nalezli sami sebe, svůj rytmus a snad také Boha. Nejlepším způsobem takové pauzy je okamžik vnitřní modlitby. V ní nalézáme Stvořitelův rytmus!

Tím, kým máme být, se můžeme stát pouze za předpokladu, že zachováme tempo, které nám určil Bůh.

***

(Zpracováno podle knihy W. Stinissena I dnes je den Boží – rozjímaní na celý rok, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)