Podle zpráv v mediích u nás v posledních týdnech několikanásobně vzrostl počet prodaných exemplářů koránu, posvátné knihy muslimů, jeho nové české vydání se prodává jako teplé housky na krámě. Je to jeden z důsledků záříjového teroristického útoku na Spojené Státy, který by sám o sobě mohl všem muslimům působit docela radost. Tu ovšem kalí jejich skálopevné přesvědčení, že neoddělitelnou součástí koránu je jazyk, kterým byl původně napsán, takže překlad, například do češtiny, už není koránem v pravém slova smyslu.
Z jeho četby či spíše asi z pokusů o jeho přečtení v češtině budou tak možná mít nakonec nepřímý prospěch křesťanské církve. Pro evropskou civilizací odchovaného Čecha je totiž korán nesnadno stravitelným soustem. Nejspíš jej lze ještě srovnat s některými částmi monologem vedených knih Starého Zákona, například 4. a 5. knihy Mojžíšovy - kolik je ale křesťanů, a to i mezi těmi vzdělanějšími, kteří opravdu pozorně a s užitkem tyto knihy aspoň jednou přečetli? Těch, kdo přečtou celý korán bude sotva více. Ve srovnání s evangeliem a jeho početnými podobenstvími je korán nudný a tak se možná tu a tam někdo touto oklikou dostane nakonec k četbě bible, na kterou by jinak ani nepomyslel.
Po období skeptického pohledu na náboženství a po materialistických předpovědích jeho brzké smrti na úbytě se dnes ukazuje, že člověk je skutečně bytostí nevyléčitelně náboženskou. Náboženství slaví takřka triumfální návrat na scénu právě těch technologicky nejvyspělejších národů, což samo o sobě ovšem není ještě pro křesťany žádný důvod k jásotu. Také vzdělaní Řekové byli mužové velmi náboženští, jak konstatoval už apoštol Pavel na Aeropágu, ale pro evangelium neměli žádného pochopení. Víru v Krista nepřijali a křesťané samotní byli v říši dlouho považováni za lidi nenáboženské a někdy přímo za ateisty.
Hlasatelé evangelia stojí dnes před stejným úkolem jako tenkrát Pavel - totiž před úkolem přivést lidi náboženské k víře v Krista. Současný zájem o náboženství a spiritualitu můžeme chápat jako příležitost k splnění tohoto úkolu, nezapomínejme ale, že to není nijak snadná cesta. Apoštolovi národů se nepodařilo řecké intelektuály přesvědčit; člověk náboženský není ještě "naladěn" na vlnovou délku evangelia a křesťanství. Právě o to se ale znovu a znovu, vhod i nevhod, máme my, křesťané, snažit.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář sj
Praha, 25. října 2001
Po období skeptického pohledu na náboženství a po materialistických předpovědích jeho brzké smrti na úbytě se dnes ukazuje, že člověk je skutečně bytostí nevyléčitelně náboženskou. Náboženství slaví takřka triumfální návrat na scénu právě těch technologicky nejvyspělejších národů, což samo o sobě ovšem není ještě pro křesťany žádný důvod k jásotu. Také vzdělaní Řekové byli mužové velmi náboženští, jak konstatoval už apoštol Pavel na Aeropágu, ale pro evangelium neměli žádného pochopení. Víru v Krista nepřijali a křesťané samotní byli v říši dlouho považováni za lidi nenáboženské a někdy přímo za ateisty.
Hlasatelé evangelia stojí dnes před stejným úkolem jako tenkrát Pavel - totiž před úkolem přivést lidi náboženské k víře v Krista. Současný zájem o náboženství a spiritualitu můžeme chápat jako příležitost k splnění tohoto úkolu, nezapomínejme ale, že to není nijak snadná cesta. Apoštolovi národů se nepodařilo řecké intelektuály přesvědčit; člověk náboženský není ještě "naladěn" na vlnovou délku evangelia a křesťanství. Právě o to se ale znovu a znovu, vhod i nevhod, máme my, křesťané, snažit.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář sj
Praha, 25. října 2001
