Ježíš nás naučil vidět ruku Otce v kráse polních květů, v nebeském ptactvu, ve hvězdné noci, v poli připraveném ke žni, ve tvářích dětí i v potřebách druhých. (Jan Pavel II.)
Špatně vychované dítě se na první pohled pozná kromě jiného i podle toho, že neumí ani poděkovat.To jistě není dobrou vizitkou pro rodiče, a tak se většina z nich snaží vést své dítě aspoň k základní slušnosti a vděčnosti. I za to nejobyčejnější cukrle musí dítě poděkovat, a dokud to neudělá, rodič naléhá: „Jak se říká? Tys zapomněl to kouzelné slovíčko? No – proto!“ Od dětí to důsledně vyžadujeme, ale sami to kouzelné slovíčko „děkuji“ velmi často vyslovit, aspoň v duchu, zapomínáme. Kdybychom si plně uvědomovali, že nic kolem nás není samo od sebe, jen tak, náhodou, ale je to tu pro nás, děkovali bychom bez pobízení a připomínání. Oč by náš den byl radostnější, krásnější a zajímavější! Oč šťastnější bychom večer usínali, kdybychom si všechny ty dary před očima jako ve filmu ještě jednou promítli a ještě jednou za ně poděkovali.To bychom je ale nejdřív museli vnímat jako dary, a ne jako náhody.
Vidět ve zdánlivých náhodách Boží znamení, lásku a náklonnost, to – jak se zdá – většina lidí nedovede. Zřejmě to nebude člověku vrozené,musí se tomu učit. Ale jak? Stačí jen si toho pozorně všímat a nacvičit si to, tak jako učíme děti říkat kouzelné slovíčko? Svatý Augustin si tuhle schopnost vyprošoval kratinkou modlitbou: „Bože, uzdrav a otevři mé oči, abych mohl vidět tvá znamení.“ Kdo o to nestojí, ten o to ani neprosí; mnohá, i životně důležitá znamení přehlédne a ještě tvrdí, že Bůh mlčí, nevidí a neslyší. A zatím je to on sám, kdo je hluchý a slepý a ani nezabučí, když je obdarován.
Mezi psaním jsem si dnes odpoledne na chvíli odběhla vyřídit pár nutných věcí. Za půl hodinky jsem byla zpátky, ale těch pozoruhodných náhod, které náhodami určitě nejsou, jsem cestou posbírala celou řadu. Tramvaj mi ujela před nosem, a tak jsem měla k dispozici celých pět minut na to, abych si detailně prohlédla kytičky, berušku a čmeláka v příkopu, kolem kterého jinak přeletím jak žíznivá čára. Kdo se mi o tu milou relaxaci postaral? Náhoda? A kdo se mi postaral o to, abych se v příští tramvaji setkala s člověkem, kterého jsem se nutně potřebovala na něco zeptat a dva dny jsem ho marně sháněla? Taky náhoda? Kdo čeká na moje kouzelné slovíčko a raduje se z něj? Taky náhoda?
***
Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Další texty k tématu Boží vůle
Vidět ve zdánlivých náhodách Boží znamení, lásku a náklonnost, to – jak se zdá – většina lidí nedovede. Zřejmě to nebude člověku vrozené,musí se tomu učit. Ale jak? Stačí jen si toho pozorně všímat a nacvičit si to, tak jako učíme děti říkat kouzelné slovíčko? Svatý Augustin si tuhle schopnost vyprošoval kratinkou modlitbou: „Bože, uzdrav a otevři mé oči, abych mohl vidět tvá znamení.“ Kdo o to nestojí, ten o to ani neprosí; mnohá, i životně důležitá znamení přehlédne a ještě tvrdí, že Bůh mlčí, nevidí a neslyší. A zatím je to on sám, kdo je hluchý a slepý a ani nezabučí, když je obdarován.
Mezi psaním jsem si dnes odpoledne na chvíli odběhla vyřídit pár nutných věcí. Za půl hodinky jsem byla zpátky, ale těch pozoruhodných náhod, které náhodami určitě nejsou, jsem cestou posbírala celou řadu. Tramvaj mi ujela před nosem, a tak jsem měla k dispozici celých pět minut na to, abych si detailně prohlédla kytičky, berušku a čmeláka v příkopu, kolem kterého jinak přeletím jak žíznivá čára. Kdo se mi o tu milou relaxaci postaral? Náhoda? A kdo se mi postaral o to, abych se v příští tramvaji setkala s člověkem, kterého jsem se nutně potřebovala na něco zeptat a dva dny jsem ho marně sháněla? Taky náhoda? Kdo čeká na moje kouzelné slovíčko a raduje se z něj? Taky náhoda?
***
Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Další texty k tématu Boží vůle
