Při povrchním pozorování by se mohlo zdát, že pokoncilní změny u nás probíhaly jen v oblasti liturgie. Ty byly skutečně nejnápadnější. Je také pravda, že biskup Tomášek za liturgickou obnovou jednoznačně stál, jeho vliv daleko přesahoval hranice pražské arcidiecéze a zavádění jednotlivých prvků obnovované liturgie probíhalo poměrně svižným tempem. Ale s liturgickou obnovou spojil Tomášek i snahu o biblické vzdělání.
Na liturgických dnech prozíravě připojoval k liturgické tematice biblická témata, byť měl k dispozici jen dva graduované referenty pro tuto oblast, a sice profesory Jana Merella a Františka Kotalíka. Oba však byli v moderní biblistice poměrně dobře orientovaní a výsledky koncilu podporovali. Snaha zajistit lepší orientaci kněží v biblistice vyplývala z logiky věci: obnovená liturgie dávala velký prostor česky přednášeným biblickým textům. Ovšem veřejnost – i kněžská – nebyla v Písmu příliš orientovaná. Mnozí katolíci té doby pociťovali například rozpaky nad starozákonními texty při konfrontaci s poznatky přírodních věd. Bylo tedy třeba dostupnými způsoby kněžím zprostředkovat novější myšlenky.
Vzdělání věřících a plodnému využití obnovy liturgie měly napomoci bohoslužby slova. V roce 1966 k nim vydal Tomášek zásadní směrnice a v následujících létech jejich konání opakovaně doporučoval, a to jak pro dospělé, tak pro děti. Jejich katechetického potenciálu si později povšimli i církevní tajemníci, a tak je v čase normalizace začali všemožně omezovat.
Se zaváděním obnovené liturgie se spojily i činy, patřící do jiných oblastí než teologických. Vznikala ordinária na texty obnovené liturgie, zpívaná v českém jazyce. První z těch, která se stala trvalou součástí liturgie, složil Petr Eben. V Praze navrhl architekt Aleš Bořkovec první úpravu sakrálního prostoru zcela podle zásad obnovené liturgie.
Celkové oživení, které vnesl koncil do církve, se v naší zemi projevilo i tam, kde bylo poselství koncilu obtížné sdělit, natož veřejně realizovat, totiž v postavení a aktivitě laiků. Svědčí o tom zprávy okresních a krajských církevních tajemníků o realizaci koncilu na jejich území, které podávali podle jednotného zadání.
***
Další ukázku z knihy P. Aleše Opatrného: Kardinál Tomášek a pokoncilní proměna pražské arcidiecéze naleznete zde.
Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství, s jehož svolením ukázky zveřejňujeme.
Vzdělání věřících a plodnému využití obnovy liturgie měly napomoci bohoslužby slova. V roce 1966 k nim vydal Tomášek zásadní směrnice a v následujících létech jejich konání opakovaně doporučoval, a to jak pro dospělé, tak pro děti. Jejich katechetického potenciálu si později povšimli i církevní tajemníci, a tak je v čase normalizace začali všemožně omezovat.
Se zaváděním obnovené liturgie se spojily i činy, patřící do jiných oblastí než teologických. Vznikala ordinária na texty obnovené liturgie, zpívaná v českém jazyce. První z těch, která se stala trvalou součástí liturgie, složil Petr Eben. V Praze navrhl architekt Aleš Bořkovec první úpravu sakrálního prostoru zcela podle zásad obnovené liturgie.
Celkové oživení, které vnesl koncil do církve, se v naší zemi projevilo i tam, kde bylo poselství koncilu obtížné sdělit, natož veřejně realizovat, totiž v postavení a aktivitě laiků. Svědčí o tom zprávy okresních a krajských církevních tajemníků o realizaci koncilu na jejich území, které podávali podle jednotného zadání.
***
Další ukázku z knihy P. Aleše Opatrného: Kardinál Tomášek a pokoncilní proměna pražské arcidiecéze naleznete zde.
Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství, s jehož svolením ukázky zveřejňujeme.
