aneb v Neapoli to byla pěkná otrava.
V Římě jsem se tenkrát potkal s kapitánem americké armády dr. Šturmem.
To byl americký Čech?
Ne, od nás. Tak jsme si sedli po nějakém večírku a dali kus řeči. On sloužil v Neapoli a říkal, že je to tam pěkná otrava, prý tam soudí a při tom poslouchá všechny možné opery od Verdiho, ale to je taky všechno. Kdyby se prý mohl dostat do Říma, to že by bylo něco jiného. Dostal jsem nápad a povídám: Neznáte vy někoho z Girsovy rodiny?
Girsa byl československým vyslancem v Polsku a pak v Jugoslávii - měl takové bezvadné dva kluky a jeden jeho vnuk dělal jako architekt Český Krumlov, báječné věci. A on na to: Neznáte vy nějakého Svanteho?
Já povídám: To je můj brácha - teda byl - zahynul v Mauthausenu -.
A víte, že to byl poslední člověk, se kterým jsem mluvil v Československu? Ten mi dával dobré rady a všechny možné instrukce, jak se dostat ven.


***

Ukázka z knihy: Hospodin rozjasnil svou tvář, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad, s jehož svolením úryvek uveřejňujeme.


Delší ukázku z knihy naleznete zde.