Největší zbraní, která vám byla dána, je Otcova láska - archiv citátů

20.10.2008, Jan Paulas

Napínavé, ale zároveň šokující čtení,

Yekta Uzunoglu: Výpověď (Akropolis 2008)které nám dává nahlédnout do neutěšeného stavu české policie, vězeňství i justice
V 90. letech poutal jeho případ pozornost médií. Kurdský lékař a podnikatel Yekta Uzunoglu byl tehdy viněn z těch nejhorších zločinů – z mučení, přípravy trojnásobné vraždy, nedovoleného ozbrojování a podvodů v obchodní činnosti. Každé z těchto obvinění by mu zajistilo řadu let za mřížemi, všechny dohromady pak z něho činí zločince k pohledání, kterého se podařilo chytit a pohnat před spravedlnost. Ale tím celá policejní pohádka končí.
V červenci loňského roku pražský Městský soud po třinácti letech očistil tohoto kurdského lékaře v plném rozsahu. Zase nějaký mafián, který měl dlouhé prsty a dobré konexe – řeknete si. Jenže opak je pravdou, bohužel. Bohužel pro českou policii a justici. Případ Yekty Uzunoglu pro ně totiž představuje pořádně horkou bramboru, o které se raději nemluví.

V první fázi dávali od „zločinného“ lékaře mnozí ruce pryč, ale po dvanácti letech nekončícího procesu (během něhož postupně padla všechna obvinění a zůstal jen boj o očistu jména) vystoupila na jeho obranu řada osobností. Petici a řetězovou protestní hladovku za kurdského lékaře drželi např. Václav Havel, František Janouch, Svatopluk Karásek, Jan Rejžek, Jaromír Štětina a řada dalších. V doprovodném dopise k hladovce píše František Janouch: „Kdokoliv trochu moudrý se seznámí s dokumenty zveřejněnými o policejním a soudním případu Uzunoglu, bez potíží nahlédne vykonstruovanost a neudržitelnost obžaloby, neschopnost a možná i obavy zakončit tuto obludnost, která již dávno překročila rozměr známé Dreyfusovy aféry z konce 19. století. Kauza Uzunoglu je přitom pravděpodobně pouze špičkou ledovce. Česká justice nese zřejmě odpovědnost za velké množství podobných případů.“

Závažnost jeho slov více ozřejmuje knížka, která vyšla v nakladatelství Akropolis pod stručným názvem Výpověď. Je to knižní rozhovor Petra Žantovského přímo s Yektou Uzunoglu. Je to čtení napínavé, ale zároveň šokující až depresivní. Dává nám nahlédnout do neutěšeného stavu české policie, vězeňství i justice – a někdy máme dojem, že listopad 1989 teprve přijde. Přízrak minulého režimu se ale právě v těchto institucích dodnes nejlépe zahnízdil a skrývá se pod nejrůznější podobou – od bachařské šikany, skrytého rasismu přes vykonstruovaná obvinění až po zastrašování typu „když se k tomuto nepřiznáte, bude to ještě horší“. V žilách Yekty Uzunoglu však koluje nepoddajná kurdská krev, která ho vlastně zachránila. Jen díky tomu, že svůj zprvu osamělý boj nevzdal a mezi prvními získal na svou stranu paradoxně spoluvězně (ti za něj psali stížnosti všem možným institucím, aniž to vězeňská cenzura tušila), může nyní doktor Uzunoglu vydat svědectví.


PŘELOŽIL BIBLI I ČAPKA


Yekta Uzunoglu v knize líčí svoje vzpomínky od dětství, popisuje své rozhodnutí pro lékařské povolání, odchod z Turecka do Evropy, svá studia v Praze na Karlově univerzitě, aktivity spojené s otázkou kurdského národa (jako překladatel a spoluautor kurdské gramatiky přeložil do kurdštiny Bibli i Karla Čapka), ale i svou účast v organizaci Lékaři bez hranic, s níž působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku.

Po pádu komunismu přichází opět do Československa a začíná podnikat (ale i pořádat ekonomické semináře a publikovat). A to se mu stává osudným, neboť zde už měly milionové podnikatelské „písečky“ rozděleny určité monopolní politicko-ekonomické skupiny, které nepotřebovaly konkurenci – a už vůbec ne v podobě hbitého, tvrdohlavého a nesmlouvavého Kurda. A tak po pár varováních následuje příběh jako z amerického thrilleru, v němž nechybí zakuklení ozbrojenci, psychické týrání, manipulace s důkazy a patrně i pokusy o vraždu. Nebýt těch důvěryhodných jmen, která se za kurdského lékaře nakonec postavila, člověk by řekl, že je to dobře napsaný scénář pro napínavý film, avšak že u nás se dnes něco takového přece nemůže stát. Ale může. Je to věru smutný příběh.


Petr Žantovský – Yekta Uzunoglu: Výpověď (Akropolis 2008)

***

Převzato se svolením z:
Katolický týdeník 42/2008
Autor textu: Paulas, Jan

Autor: Jan Paulas

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Středa 18.10. svátek sv. Lukáše

2 Tim 4,9-17b; Lk 10,1-9

Komentář k 2 Tim 4,9-17b: Jediný Lukáš, „milý lékař“, je v těžké chvíli s Pavlem. Ať je nám vzorem ve stálosti a spolupráci v Církvi. Jeho evangeliu vděčíme mj. za vyobrazení Mariiny osobnosti a za zprávy o Ježíšově dětství.

Zdroj: Nedělní liturgie

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16.10.2017) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce...

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15.10.2017) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan...

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14.10.2017) ... Opravdová svatost s sebou nese radost, protože „svatý, který je smutný, je smutný svatý“. Svatí, na...

Fatima - Poslední tajemství

Fatima - Poslední tajemství
(13.10.2017) TV dokument

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

(13.10.2017) Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se...

Modlete se i za chybující politiky

(9.10.2017) „Nemodlit se za své vládce je hřích“, řekl papež František. Mnozí možná kroutí hlavou.

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7.10.2017) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře)....

Panna Maria Růžencová

(6.10.2017) Dne 7. 10. se slaví památka Panny Marie Růžencové.