To, co jsme vykonali, zůstane s námi navždy a navěky... - archiv citátů

20.10.2008, Jan Paulas

Napínavé, ale zároveň šokující čtení,

Yekta Uzunoglu: Výpověď (Akropolis 2008)které nám dává nahlédnout do neutěšeného stavu české policie, vězeňství i justice
V 90. letech poutal jeho případ pozornost médií. Kurdský lékař a podnikatel Yekta Uzunoglu byl tehdy viněn z těch nejhorších zločinů – z mučení, přípravy trojnásobné vraždy, nedovoleného ozbrojování a podvodů v obchodní činnosti. Každé z těchto obvinění by mu zajistilo řadu let za mřížemi, všechny dohromady pak z něho činí zločince k pohledání, kterého se podařilo chytit a pohnat před spravedlnost. Ale tím celá policejní pohádka končí.
V červenci loňského roku pražský Městský soud po třinácti letech očistil tohoto kurdského lékaře v plném rozsahu. Zase nějaký mafián, který měl dlouhé prsty a dobré konexe – řeknete si. Jenže opak je pravdou, bohužel. Bohužel pro českou policii a justici. Případ Yekty Uzunoglu pro ně totiž představuje pořádně horkou bramboru, o které se raději nemluví.

V první fázi dávali od „zločinného“ lékaře mnozí ruce pryč, ale po dvanácti letech nekončícího procesu (během něhož postupně padla všechna obvinění a zůstal jen boj o očistu jména) vystoupila na jeho obranu řada osobností. Petici a řetězovou protestní hladovku za kurdského lékaře drželi např. Václav Havel, František Janouch, Svatopluk Karásek, Jan Rejžek, Jaromír Štětina a řada dalších. V doprovodném dopise k hladovce píše František Janouch: „Kdokoliv trochu moudrý se seznámí s dokumenty zveřejněnými o policejním a soudním případu Uzunoglu, bez potíží nahlédne vykonstruovanost a neudržitelnost obžaloby, neschopnost a možná i obavy zakončit tuto obludnost, která již dávno překročila rozměr známé Dreyfusovy aféry z konce 19. století. Kauza Uzunoglu je přitom pravděpodobně pouze špičkou ledovce. Česká justice nese zřejmě odpovědnost za velké množství podobných případů.“

Závažnost jeho slov více ozřejmuje knížka, která vyšla v nakladatelství Akropolis pod stručným názvem Výpověď. Je to knižní rozhovor Petra Žantovského přímo s Yektou Uzunoglu. Je to čtení napínavé, ale zároveň šokující až depresivní. Dává nám nahlédnout do neutěšeného stavu české policie, vězeňství i justice – a někdy máme dojem, že listopad 1989 teprve přijde. Přízrak minulého režimu se ale právě v těchto institucích dodnes nejlépe zahnízdil a skrývá se pod nejrůznější podobou – od bachařské šikany, skrytého rasismu přes vykonstruovaná obvinění až po zastrašování typu „když se k tomuto nepřiznáte, bude to ještě horší“. V žilách Yekty Uzunoglu však koluje nepoddajná kurdská krev, která ho vlastně zachránila. Jen díky tomu, že svůj zprvu osamělý boj nevzdal a mezi prvními získal na svou stranu paradoxně spoluvězně (ti za něj psali stížnosti všem možným institucím, aniž to vězeňská cenzura tušila), může nyní doktor Uzunoglu vydat svědectví.


PŘELOŽIL BIBLI I ČAPKA


Yekta Uzunoglu v knize líčí svoje vzpomínky od dětství, popisuje své rozhodnutí pro lékařské povolání, odchod z Turecka do Evropy, svá studia v Praze na Karlově univerzitě, aktivity spojené s otázkou kurdského národa (jako překladatel a spoluautor kurdské gramatiky přeložil do kurdštiny Bibli i Karla Čapka), ale i svou účast v organizaci Lékaři bez hranic, s níž působil jako lékař ve válečných konfliktech v Íránu a Iráku.

Po pádu komunismu přichází opět do Československa a začíná podnikat (ale i pořádat ekonomické semináře a publikovat). A to se mu stává osudným, neboť zde už měly milionové podnikatelské „písečky“ rozděleny určité monopolní politicko-ekonomické skupiny, které nepotřebovaly konkurenci – a už vůbec ne v podobě hbitého, tvrdohlavého a nesmlouvavého Kurda. A tak po pár varováních následuje příběh jako z amerického thrilleru, v němž nechybí zakuklení ozbrojenci, psychické týrání, manipulace s důkazy a patrně i pokusy o vraždu. Nebýt těch důvěryhodných jmen, která se za kurdského lékaře nakonec postavila, člověk by řekl, že je to dobře napsaný scénář pro napínavý film, avšak že u nás se dnes něco takového přece nemůže stát. Ale může. Je to věru smutný příběh.


Petr Žantovský – Yekta Uzunoglu: Výpověď (Akropolis 2008)

***

Převzato se svolením z:
Katolický týdeník 42/2008
Autor textu: Paulas, Jan

Autor: Jan Paulas

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 27.7.

Ex 19,1-2.9-11.16-20b; Mt 13,10-17

Komentář k Mt 13,10-17: Stále být ve střehu, stále pozorovat a naslouchat, to je recept proti „otupění srdce“. To hrozí tím víc, čím jednodušeji a snadněji prožívám „svou víru“.

Zdroj: Nedělní liturgie

Mediálně spolupracujeme:

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže 15. - 20. 8. 2017

Festival United 24.8. - 26.8. 2017 Vsetín

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

(27.7.2017) Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena nejdříve v...

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20.7.2017) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18.7.2017) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16.7.2017) z kláštera Compiègne u Paříže

Prosba o Vaši pomoc

(12.7.2017) Svou krví můžete zachránit život. Hledá se akutně dárce kostní dřeně pro 16 letého Jakuba z Brna.

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12.7.2017) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10.7.2017) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(3.7.2017) svátek 5.7.