Mým povoláním je láska
Když jsem znovu pozorně pročetl Tereziiny texty, shledal jsem, že si nikdo dostatečně nepovšiml jedné podivné věci, ačkoli je velmi nápadná. Jde o sám název rukopisu B: "Mým povoláním je láska!" Toto tvrzení nás vyvádí z konceptu víc, než se zdá, a první podmínkou pochopení Tereziina poselství je dát se vyvést z konceptu. Pokud totiž platí, že "Navečer tohoto života budeme zkoušeni z lásky", nemůže být láska zvláštní povolání.
Do nebe, ani do očistce nevejde, kdo není ve stavu milosti, který nastoluje božská ctnost lásky. Kdo nemiluje, nebude spasen. Není to zvláštní povolání, ale všeobecné povolání křesťanského lidu.

A totéž by se dalo říci o cestě dětství. Kristus prohlásil: "Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království." Cesta dětství tedy není Tereziin vynález: je to ona těsná brána a jediná cesta spásy pro všechny věřící. Není se co divit, že tutéž nauku nacházíme u svatého Jana od Kříže. Není snad radikalismus Todo y Nada (všechno a nic) stejný jako Tereziin? Janovo "klesal jsem níž a níž, avšak tím jsem stoupal výš a výš" shrnuje vše, co chtěla říci.

Abychom nahlédli, do jaké hlubiny nás chce Terezie uvést, musíme tedy číst rukopis B velmi pozorně. Touto hlubinou není jen všeobecný zákon lásky, ba ani neméně všeobecný zákon pokory nebo ducha dětství. I její silná intuice, že "dokonalá láska vyhání strach", je ještě obecným světlem křesťanské moudrosti. Není to zvláštní povolání, nestačí to k upřesnění Tereziiny cesty, ani cesty pro ty, jimž říká malé duše...

Cesta dětství by pak nebyla zvláštní cestou, ale cestou všech, která je jinými pojmy popsána ve Výstupu na horu Karmel, Temné noci, Duchovní písni a Živém plameni lásky. Z věrnosti Tereziinu poselství musím tuto interpretaci podstatně zjemnit: ambice v něm obsažené jsou totiž jiného řádu a spíše souvisejí s prorockou předtuchou Grigniona z Montfortu o apoštolech posledních časů...

Terezie sama cituje svatého Pavla: "Je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: `Nepotřebuji tě!' nebo zase hlava nohám: `Nepotřebuji vás!´" (1 Kor 12,20-21) Je to naprosto jasné a souhlasí s tím všichni, kdo žijí a působí v mystickém těle a druhým nezávidí jejich místo. Jenže Tereziina jedinečnost, natolik smělá, že si jí ani nevšímáme, poněvadž bychom nevěřili vlastním uším, tkví v tom, že takové rozdělení charismat a povolání jí vůbec nestačí: nesnese, že Láska jí přiděluje omezené místo v mystických i nemystických dílech církve.


***

Se svolením převzato z knihy: Vybírám si všechno.


Další ukázky z této knihy naleznete zde