Církev nedostala do vínku povinnost umravňovat společnost: má hlásat evangelium a tak získávat Kristu nové a nové učedníky. Ti se pak ovšem nemohou k bližnímu, ve kterém rozpoznávají tvář svého Pána, chovat jakkoliv...
Krátce po ukončení pražského setkání "Forum 2000" se na dveřích jedné redakce v Českém rozhlase objevil velký plakát s nápisem "Forum 2000" a "Etika pro naši budoucnost", to vše na barevném pozadí hezkého Dalajlámova úsměvu. Aha - blesklo mi hlavou při prvním pohledu na něj - někdo tady chce naši zpustlost léčit importem z Tibetu! Koneckonců ... to co nás v postkomunistickém Česku zaplavuje, je tak nesnesitelné, že se jeden i tibetského stébla chytá! Církev prý naděje, vkládané do ní před deseti lety, zklamala, takže nezbývá, než se poohlédnout po jiných zdrojích. Zní to trochu jako povzdech zhrzeného milence - čím jsme ale vlastně my, křesťané, tak velké a nečekané naděje české společnosti zklamali?

Podobně jako jiné složky společnosti byla a ještě prý je i církev příliš zaměstnána úsilím o obnovu své organizace a svého normálního způsobu života, takže z dění okolo vnímá dobře už jen to nejhmatatelnější - například potřeby humanitní pomoci. Na daleko obtížnější umravňování společnosti jako by jí už nezbývalo času ani energie a jako by to v nových podmínkách už ani nedovedla tak dobře, jako kdysi.

Společnost tady žádá něco, co jí církev nemůže poskytnout. Chová se jako někteří rodiče, kteří si sice od církevního života sami zachovávají přeuctivý odstup, ale své děti přesto posílají do katolické školy a tím i do katechizmu. A když se jich zeptáte, proč a jak vlastně ... odpovědí vám, "víte, pane faráři, my sice sami moc nevěříme, ale tomu našemu klukovi trochu výchovy ke slušnému chování jen a jen prospěje".

Náboženství je jim obdobou občanské výchovy ke slušnému životu. Starost o to, jak by taková výchova měla fungovat, přenechávají kněžím a církvi, vždyť si je na to platí! Církev ale nedostala do vínku povinnost umravňovat společnost: Má hlásat evangelium a tak získávat Kristu nové a nové učedníky. Ti se pak ovšem nemohou k bližnímu, ve kterém rozpoznávají tvář svého Pána, chovat jakkoliv, takto ale může křesťanská etika fungovat jen u křesťanů a ne v jakémkoliv společenství lidí. Církev ve svých počátcích nevypracovávala žádnou vysloveně novou mravouku a spokojila se s tou, kterou židé praktikovali v souladu s biblí, naším Starým zákon, a následně ji obohatili ještě o postoje vážených řeckých filozofů tehdejší doby.

Dnes ráno jsem zjistil, že propagační plakát budhistické etiky ze dveří zmizel. Možná jeho majitel ochabnul ve svém zápalu cestou střízlivého přemýšlení, možná teď natáčí s hinduisty. Lze se ostatně bez rizika vsadit, že s umravňováním našich tunelářů si ani budhistická etika neporadí lépe než křesťanská. Plakát mohl být, v naší situaci to nelze vyloučit, prostě ukraden, protože je hezký a dosvědčuje svému majiteli, že jde s dobou, budhismus - ten se dnes u nás nosí!


Petr Kolář SJ pro RaVat/ceco
Praha, 2. listopadu 2000