Vážení a milí! V nedávné době byly vydány nově "Svatební obřady" a díky Bohu za to. Měl bych ale pár menších dotazů. Snad se Vám bude zdát, že jsem puntičkář a "vrtám" se v detailech. Ale mám rád ve věci jasno, nehledě k tomu, že už jsem byl na některé z těchto věcí dotazován a nechci nad tím mávnout rukou, ani dávat nějaké vyhýbavé odpovědi. Omlouvám se, že obtěžuji a předem děkuji za odpověď. (BV, jáhen)
1. V úvodu se praví, že jsou tyto texty závazné a nahrazují předchozí vydání. Není tedy dovoleno nadále používat texty, které jsou ve starém vydání a nejsou v novém? Konkrétně mám na mysli text požehnání (čl. 51-II starých textů).

Domnívám se, že dikce nových obřadů je taková, že skutečně staré obřady nemají být užívány. Pokud jde o žehnací modlitbu čl. 51-II, tak ta zřejmě nebyla zařazena, protože se nachází v Českém misálu, Při bohoslužbách za manžele, str. 769-770, tedy se smí používat.



2. V čl. 80 je uvedeno, že při svatbě mimo mši sv. kněz oblékne pluviál, jáhen dalmatiku. Jáhnovi tedy není dovolen pluviál? (v křestních obřadech mino mši ANO). Snad je to maličkost, ale pokud je mi z liturgie známo, dalmatika je MEŠNÍ roucho jáhna.

Bohoslužebné roucho jáhna je dalmatika, kterou může používat při všech liturgických úkonech (není vázána pouze na mši); nic nebrání tomu, aby si jáhen pokud předsedá svatbě vzal pluviál místo dalmatiky.



3. V modlitbách za novomanžely nových textů (čl. 172,173, 244) se hovoří o nevěstě a ženichovi. Nejedná se o chybu? Jsou v té chvíli po svatebním slibu a tedy již ne ženich a nevěsta, ale novomanžel a novomanželka!

„Zde je jistě potřeba vycházet z latinského originálu, který uvádí sponsus a sponsa (italština např. sposo a sposa): ženich a nevěsta (snoubenec a snoubenka).“



4. V čl. 256 jsou uváděny texty k zásnubám a je tam výslovně uvedeno, že zásnuby se nemají nikdy konat v rámci slavení eucharistie. Proč? Je to proto, aby nedocházelo k záměně se svatbou? To snad u snoubenců, kteří se chějí touto cestou zasnoubit nehrozí. Nehledě k tomu, že by mělo předcházet alespoň malé poučení. Nebo je to proto, že zásnuby nemají podle CIC žádnou právní závaznost? Přesto jsou však příslušné texty uváděny jak v této liturgické knize, tak i Benedikcionálu. A ze zkušenosti jak své vlastní, tak i ze svého okolí vím, že zásnuby prožité v rámci slavení eucharistie jsou pro snoubence velice důležité.

Velmi pravděpodobně, aby nedocházelo k záměně se svatbou (srov. Liturgie uzavírání manželství. In A. ADAM, Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj, Praha : Vyšehrad, 2001, str. 283-300, zvláště str. 296-297).




Dotazy pro www.pastorace.cz zodpověděl: Tomáš Mrňávek, asistent liturgiky na KTF UK