Nesmíme se nikdy mstít za utrpěnou urážku, byť by byla sebevíce ponižující. - archiv citátů

4.7.2014, Tomáš Špidlík (Foto: IMA)

Co křesťanští kazatelé zamlčují (Tomáš Špidlík)

Co křesťanští kazatelé zamlčují (Tomáš Špidlík)

Křesťanští kazatelé to zamlčují svými lyrickými výlevy
o jakési imaginární nebeské blaženosti

Kristus neslibuje jiný život až po smrti, ale svým vzkříšením se navrátil do života, který právě prožil na zemi, aby se tak všechno, co zde udělal a miloval, stalo věčným. A takovou věčnou hodnotu slibuje i našemu životu. To je něco naprosto jedinečného, co se nikde jinde nevyskytuje. Křesťanští kazatelé to ale zamlčují svými lyrickými výlevy o jakési imaginární nebeské blaženosti.

Věčnost není skokem
do neznámé budoucnosti

Věčnost není skokem do neznámé budoucnosti, ale je návratem všeho dobrého z minulosti a přítomnosti. Ve vatikánské kapli Redemptoris Mater jsme to znázornili jako věčnou liturgii, spojenou s anamnezí Kristova života – věčnaja pamjať.

Nač by byla historie světa,
kdyby se měla ztratit?

Jako “doporučenou četbu” o těchto tématech podávám při konferencích výklad Tarkovského filmu “Nostalgie”, kde jsou symbolicky vyvráceny neúplné a falešné představy o věčnosti a jsou nahrazeny symbolem věčného návratu všeho dobra. Nač by ostatně byla celá historie světa, kdyby se měla ztratit a nahradit fantastickým obrazem neznámého?

Znovunalezení
všeho ztraceného

Umírání nás provází celý život, tj. pocit, že stále něco ztrácíme, opouštíme. To člověka deprimuje. Smrt, chápaná křesťansky, znamená naopak znovunalezení všeho ztraceného. 
 
Zpracováno podle knihy: Duše poutníka -
Tomáš Špidlík v rozhovoru s Janem Paulasem.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pondělí 26.6.

Gn 12,1-9; Mt 7,1-5

Komentář k Gn 12,1-9: Vyjdi i ty; ne ze své země, ale ze svých zvyků a představ. K přijetí Božího požehnání je třeba i dnes mnohé opustit.

Zdroj: Nedělní liturgie