Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

24.9.2013, Enzo Bianchi (Foto: IMA)

Trpělivost je umění žít s tím, co je nehotové

Trpělivost je umění žít s tím, co je nehotové

Trpělivost je umění žít s tím, co je ještě nehotové,
aniž by si člověk zoufal

„Křesťan je ten, kdo očekává Krista,“ napsal John H. Newman. V dnešní době platí „všechno a ihned“, v dnešní době je důležitý výkon a růst produkce, v dnešní době jsou mnohdy i křesťané zasaženi aktivismem. Proto může řeč o trpělivém „očekávání“ znamenat riziko nepochopení, protože se mnohdy zdá, že „čekat“ znamená být pasivní, netečný, nezodpovědně se vyhýbat řešení.

Trpělivost je ale něco jiného, než pasivita. Trpělivost je umění žít s tím, co je ještě nehotové, žít v přítomnosti, která je neúplná, aniž by si člověk zoufal. Trpělivost znamená podpořit i ostatní, snášet je, přijmout je s jejich omezeními, sdílet je spolu s nimi.

Trpělivost je víra,
která vytrvá

Pro křesťana jde trpělivost v těsném sledu za vírou: je jak vytrvalostí, což je víra, která trvá v čase, tak i schopností přijmout neúplnost a žít s ní.

Aby víra a naděje mohly nést plody, potřebují trpělivost. Je-li navíc trpělivost naroubována na víru v Krista, je „silou, jíž vládneme sami sobě“ (Tomáš Akvinský). Stává se schopností nepodléhat beznaději, nenechat se v soužení a těžkostech přemoci malomyslností. Stává se i vytrvalostí, schopností zůstat pevnými, vytrvat v čase, a přitom neztratit vlastní pravdivost, stává se schopností druhé podpírat a nést s nimi jejich životní příběh.

Bůh je s námi trpělivý

Trpělivost Boha v Písmu je nejlépe vyjádřena tím, že Bůh dává člověku čas k odpovědi, dává mu čas k obrácení. Boží trpělivost si ale nesmíme plést s lhostejností, naopak představuje „velkodušnost“.

 Zpracováno se svolením podle knihy: 
Enzo Bianchi, Klíčové pojmy křesťanské spirituality,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Sobota 25.3. slavnost Zvěstování Páně

Iz 7,10-14; Žid 10,4-10; Lk 1,26-38

Komentář k Lk 1,26-38: Všimni si: Maria nehledá důvody „proč do toho nejít“. Její dotaz je zcela praktický – a zračí se v něm odhodlání. Matka církve, od které se můžeme mnoho učit!