List s názvem Pokoj a dobro České biskupské konference vyvolal kritickou reakci předsedy ODS, pana V. Klause, zveřejněnou v Lidových novinách v sobotu 31. března tr. Veřejná výměna názorů mezi politiky a vedením katolické církve je u nás úzkoprofilovým zbožím a všechny nás potěší, když k ní přece jen dojde, byť i jen zprostředkovaně, na stránkách denního tisku.
Jak všichni víme, tříska v oku partnera je viditelnější než trám ve vlastním oku a proto ji vidíme dobře i v písemném projevu pana Klause. Můžeme přitom v prvním okamžiku dokonce odhlédnout i od textu českých biskupů.
Text Václava Klause neobsahuje sebemenší projev laskavé vstřícnosti vůči jeho autorům, ale jen řadu odsudků, z nichž některé nemíří ani na věc, ale na osoby - Václavu Klausovi se zdá, že "jejich listy podléhají aktuálním náladám a pocitům"; situace v Maďarsku "nemohla být tak hrozná, jak se jeví v listu maďarských biskupů" a také list českých biskupů je přehnaně pesimistický, čeští biskupové se odvolávají na list biskupů německých a tím "nejednají příliš prozíravě" atd ... - zkrátka a dobře, v celém střeoevropském prostoru není jedinké křesťanské dušičky, se kterou by bylo možno rozumně podiskutovat o nesnázích současné politické, hospodářské a společenské transformace. Václava Klause mrzí naše křesťanská zdrženlivost vůči kapitalismu.
Francouzi označují projevy tohoto druhu výrazem pisse-vinaigre, přeložitelným do zdvořilé češtiny asi jako otrava. U nás mají zatím úspěch a to je na nich to nejsmutnější. Václav Klaus je totiž bystrý politik a kdyby zjistil, že se voličům nelíbí, zvolil by jinou metodu. Jistě by i s katolickými biskupy dokázal vést skutečnou a zároveň zdvořilou debatu, kdyby si to jeho voliči přáli. A proto musíme jeho hlas chápat také jako hlas značného počtu českých voličů. S nimi, a ne jen s panem profesorem Klausem se musíme snažit navázat skutečný dialog bez popichování a bez ironie.
Petr Kolář SJ pro RaVat/ceco
Praha, 3. dubna 2001
Text Václava Klause neobsahuje sebemenší projev laskavé vstřícnosti vůči jeho autorům, ale jen řadu odsudků, z nichž některé nemíří ani na věc, ale na osoby - Václavu Klausovi se zdá, že "jejich listy podléhají aktuálním náladám a pocitům"; situace v Maďarsku "nemohla být tak hrozná, jak se jeví v listu maďarských biskupů" a také list českých biskupů je přehnaně pesimistický, čeští biskupové se odvolávají na list biskupů německých a tím "nejednají příliš prozíravě" atd ... - zkrátka a dobře, v celém střeoevropském prostoru není jedinké křesťanské dušičky, se kterou by bylo možno rozumně podiskutovat o nesnázích současné politické, hospodářské a společenské transformace. Václava Klause mrzí naše křesťanská zdrženlivost vůči kapitalismu.
Francouzi označují projevy tohoto druhu výrazem pisse-vinaigre, přeložitelným do zdvořilé češtiny asi jako otrava. U nás mají zatím úspěch a to je na nich to nejsmutnější. Václav Klaus je totiž bystrý politik a kdyby zjistil, že se voličům nelíbí, zvolil by jinou metodu. Jistě by i s katolickými biskupy dokázal vést skutečnou a zároveň zdvořilou debatu, kdyby si to jeho voliči přáli. A proto musíme jeho hlas chápat také jako hlas značného počtu českých voličů. S nimi, a ne jen s panem profesorem Klausem se musíme snažit navázat skutečný dialog bez popichování a bez ironie.
Petr Kolář SJ pro RaVat/ceco
Praha, 3. dubna 2001
