Co se týče Jeruzaléma a Svaté země, které byly předmětem mnoha bádání a daly popud k napsání řady studií, bych chtěl jen říct, že čím dál méně rozumím tomu, jak by spolu mohli jednoho dne žít na ne příliš velkém území lidé, zakoušející čím dál více vzájemné nenávisti. Nechápu, jak mohou reálně existovat dva státy na jednom a navíc velmi rozdrobeném teritoriu. Zboření Berlínské zdi bylo velké vítězství a teď má v Palestině být řešením postavit zeď...
Kdyby byla z obou stran opravdová vůle přijmout skutečnost, že Izraelcům a Palestincům nezbývá jiná možnost než žít společně, situace by snad byla jiná. Předpokládá to ale především opustit záludné, postranní úmysly: úmysl hodit Izraelity do moře ze strany Arabů; úmysl poslat Palestince do Jordánska ze strany Izraelitů. Až tyto postranní úmysly nebudou existovat, nastane možná doba – a ta by trvala dlouho – budování mírového soužití těchto dvou národů na jednom území. Musíme nicméně chápat, že tyto národy za sebou mají strašlivou historii; je tu nebezpečí, že budou pořád mluvit jazykem násilí, který je blízký některým žalmům a prorockým pasážím Starého zákona. Jsou to výrazy poměrně pevně včleněné do semitských jazyků, ale při překladu do některého ze západních jazyků nabývají nesnesitelného vyznění a rozměrů. Tato silná a násilím oplývající slova vstupují do lingvistického rámce, který není totožný s diplomatickým jazykem té či oné země. Takže výrazy jako „hodit celý Izrael do moře“ nelze brát doslova, i když bezpochyby vyjadřují jisté přání...
Mimo to zde existuje náboženský problém. Judaismus a islám mají více společných vlastností, než se může na první pohled zdát. Obě náboženství připouštějí splynutí náboženství a státu, náboženství a politiky. Ačkoli křesťané nezaujímají ideální postavení, připadá mi, že by měli pomoci těmto dvěma národům ve sbližování, vzájemném porozumění a v cestě k budoucnosti. Jestliže ne...
Nekomplikuje ale řešení tohoto problému skutečnost, že křesťané ve Svaté zemi a okolních oblastech jsou čím dál více nuceni odcházet?
Jistá je jen jedna věc: demograficky i politicky se muslimové na Blízkém východě cítí mnohem lépe než židé či křesťané a jistě odtud neodejdou.
Co v tomto kontextu představuje dnes Jeruzalém pro křesťany?
Mluví-li o Jeruzalému katolíci, protestanti nebo pravoslavní, neodhlížejí přitom od existence Jeruzaléma „nahoře“, který je nám skutečně matkou a který není tím Jeruzalémem „dole“. Křesťané jsou tedy vůči Jeruzalému méně „citliví“ než ostatní monoteistická náboženství. V islámu nabyl Jeruzalém na důležitosti až později. Podle výkladu jednoho verše Koránu je místem prorokovy „noční cesty“ a od té doby také svatým místem islámu. 20/((Sedmnáctá súra říká: „Sláva tomu, kdo povolal na noční cestu služebníka ze Svaté mešity do mešity velmi vzdálené.“ Kolem výkladů tohoto verše se rozvinula tradice „Noční cesty Mohamedovy“. Osnova líčení této cesty je vždy více méně stejná. Jedné noci v Mekce (Svatá mešita) probudí anděl Gabriel Mohameda a vyzve ho, aby jej následoval. Na podivném zvířeti al-buraqovi dojede prorok nejdříve do Jeruzaléma (Vzdálená mešita), kde se modlí ve společnosti Abraháma, Mojžíše a Ježíše. Gabriel mu pak ukáže žebřík (al-mi‘ rFDDDj), dosahující až k nebesům. V doprovodu anděla po něm vystoupí, navštíví sedmero nebí a sám pak potkává Boha, od něhož obdrží rozdělení počtu každodenních modliteb a dnů postu.)) Vztah muslimů k Jeruzalému tedy není stejný jako vztah židů. Spiritualita Izraele pokládá Jeruzalém za srdce judaismu tlukoucí velkou nadějí, která zaznívá vždy znovu při velikonoční slavnosti: příští rok v Jeruzalémě! To neříká ani křesťan ani muslim, který putuje do Mekky. Je třeba, aby byl Jeruzalém mezinárodní město? Tenhle nápad se muslimům nikdy nelíbil. Pro ně mezinárodní město znamená město hříchu...
Církev žádá volný přístup do Svatého města; mezinárodně uznávaný statut, umožňující poutníkům navštívit svatá místa. Pokud vím, to je jediné, co pro Jeruzalém žádají křesťané.
Se svolením převzato z knížky:
Mou misií je celý svět
V rozhovoru s Jeanem-Lucem Pouthierem
Peter Hans Kolvenbach,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Mimo to zde existuje náboženský problém. Judaismus a islám mají více společných vlastností, než se může na první pohled zdát. Obě náboženství připouštějí splynutí náboženství a státu, náboženství a politiky. Ačkoli křesťané nezaujímají ideální postavení, připadá mi, že by měli pomoci těmto dvěma národům ve sbližování, vzájemném porozumění a v cestě k budoucnosti. Jestliže ne...
Nekomplikuje ale řešení tohoto problému skutečnost, že křesťané ve Svaté zemi a okolních oblastech jsou čím dál více nuceni odcházet?
Jistá je jen jedna věc: demograficky i politicky se muslimové na Blízkém východě cítí mnohem lépe než židé či křesťané a jistě odtud neodejdou.
Co v tomto kontextu představuje dnes Jeruzalém pro křesťany?
Mluví-li o Jeruzalému katolíci, protestanti nebo pravoslavní, neodhlížejí přitom od existence Jeruzaléma „nahoře“, který je nám skutečně matkou a který není tím Jeruzalémem „dole“. Křesťané jsou tedy vůči Jeruzalému méně „citliví“ než ostatní monoteistická náboženství. V islámu nabyl Jeruzalém na důležitosti až později. Podle výkladu jednoho verše Koránu je místem prorokovy „noční cesty“ a od té doby také svatým místem islámu. 20/((Sedmnáctá súra říká: „Sláva tomu, kdo povolal na noční cestu služebníka ze Svaté mešity do mešity velmi vzdálené.“ Kolem výkladů tohoto verše se rozvinula tradice „Noční cesty Mohamedovy“. Osnova líčení této cesty je vždy více méně stejná. Jedné noci v Mekce (Svatá mešita) probudí anděl Gabriel Mohameda a vyzve ho, aby jej následoval. Na podivném zvířeti al-buraqovi dojede prorok nejdříve do Jeruzaléma (Vzdálená mešita), kde se modlí ve společnosti Abraháma, Mojžíše a Ježíše. Gabriel mu pak ukáže žebřík (al-mi‘ rFDDDj), dosahující až k nebesům. V doprovodu anděla po něm vystoupí, navštíví sedmero nebí a sám pak potkává Boha, od něhož obdrží rozdělení počtu každodenních modliteb a dnů postu.)) Vztah muslimů k Jeruzalému tedy není stejný jako vztah židů. Spiritualita Izraele pokládá Jeruzalém za srdce judaismu tlukoucí velkou nadějí, která zaznívá vždy znovu při velikonoční slavnosti: příští rok v Jeruzalémě! To neříká ani křesťan ani muslim, který putuje do Mekky. Je třeba, aby byl Jeruzalém mezinárodní město? Tenhle nápad se muslimům nikdy nelíbil. Pro ně mezinárodní město znamená město hříchu...
Církev žádá volný přístup do Svatého města; mezinárodně uznávaný statut, umožňující poutníkům navštívit svatá místa. Pokud vím, to je jediné, co pro Jeruzalém žádají křesťané.
Se svolením převzato z knížky:
Mou misií je celý svět
V rozhovoru s Jeanem-Lucem Pouthierem
Peter Hans Kolvenbach,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
