Plody, které my přineseme, neučiní Boha bohatším, nás ale nás učiní šťastnějšími. - archiv citátů

20.6.2014, papež František (Jorge Mario Bergoglio) (Foto: IMA)

Každý z nás je pokoušen korupcí

Každý z nás je pokoušen korupcí

Papež František: Kdo platí za korupci? Chudí!

Zkaženost mocných je nakonec placena chudými, kteří se kvůli chamtivosti druhých ocitají bez toho, co potřebují a na co mají právo – konstatoval papež František 16.6.2014 v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Jedinou cestou k přemožení hříchu korupce, uzavřel papež, je služba druhým, která očišťuje srdce.“

 

„Jeden velmi tristní příběh, třebaže velmi starý, je dosud zrcadlem jednoho z hříchů, který je nejvíce na dosah: korupce.“ Takto papež František komentoval dnešní první čtení (1 Král 21,1-16) o Nábotovi a jeho vinici, které se zmocnil král Achab. Ten si usmyslel, řekl papež, že „si trochu rozšíří svoji zahradu a chtěl vinici odkoupit, ale Nábot odmítne, protože jde o „dědictví po předcích“. Král se velice rozmrzí, takže jeho manželka Jezabel zosnuje past a za pomoci falešných svědků nechá předvést Nábota před soud, odsoudit k smrti a ukamenovat. Potom předá vytouženou vinici manželovi, který – poznamenal papež – „si ji klidně vzal jako by se nic nestalo. Tento příběh se neustále opakuje mezi těmi, kteří mají hmotnou, politickou či duchovní moc“:

„V tisku často čteme, jak skončil u soudu politik, který kouzelně zbohatl. Skončil před soudem šéf podniku, který pohádkově zbohatl, tedy vykořisťováním svých zaměstnanců. Mluví se příliš o prelátovi, který se příliš obohatil, opustil svoje pastorační povinnosti, aby pečoval o svoji moc. Tak je to se zkorumpovanými politiky, podnikateli i církevními hodnostáři. Jsou takoví všude. A je třeba si říci pravdu: korupce je hřích, který je na dosah a jehož se dopouští ten, kdo má ekonomickou, politickou či církevní pravomoc nad druhými. Všichni jsme pokoušeni korupcí. Tento hřích je na dosah, protože kdo má nějakou pravomoc, cítí se mocný, cítí se skoro Bohem.“

„Ostatně – pokračoval papež – zkaženost vzniká na cestě vlastního bezpečí. Blahobyt, peníze, moc, samolibost, pýcha... a potom všechno ostatní, včetně zabití. Otázkou však je, ptá se: Kdo platí za korupci? Ten kdo dává úplatek? Nikoli - odpovídá - ten je pouhým prostředníkem. Ve skutečnosti korupci platí chudí“:

„Mluvíme-li o zkorumpovaných politicích či zkorumpovaných ekonomech, kdo za to platí? Platí nemocnice bez léků, nemocní, o které se nepečuje, děti bez vzdělání. Oni jsou moderními Náboty, kteří platí za zkaženost druhých. A kdo platí korupci nějakého preláta? Platí ji děti, které se neumějí pokřižovat, platí ji věznění, kterým není věnována duchovní péče. Platí chudí. Zkaženost je placena chudými, materiálně i duchovně chudými.“

„Avšak jediným východiskem z této zkaženosti, řekl dále papež, jedinou cestou k překonání pokušení a hříchu korupce, je služba. Korupce totiž vychází z domýšlivosti a pýchy, zatímco služba pokořuje. A skromná dobročinná láska pomáhá druhým.“

„Dnes sloužíme mši za tyto velmi početné lidi, kteří platí za korupci a za život zkorumpovaných. Tito mučedníci politické, ekonomické a prelátské korupce. Modleme se za ně. Kéž nás k nim Pán přiblíží. Zajisté byl nablízku Nábotovi ve chvíli kamenování, jako byl nablízku Štěpánovi. Kéž jim je Pán nablízku a dává jim sílu, aby šli vpřed ve svém svědectví.“

Končil papež ranní kázání v Domě sv. Marty. 

(mig)

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Pátek 23.6. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11; 1 Jan 4,7-16; Mt 11,25-30

Komentář k Mt 11,25-30: Přetvoření našich srdcí, aby se staly podobnými Ježíšově tichosti a pokoře, je jistě bolestný proces a úkol na celý život. Ale je to přání Boha již od chvíle stvoření: „učiňme člověka ke svému obrazu“!

Zdroj: Nedělní liturgie