Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
8. neděle v mezidobí / Stůl slova - Aleš Opatrný

8. neděle v mezidobí

ROZBOR TEXTU

1. čtení Oz2,16b.17b.21-22

Ozeáš působil v 8. století v severní říši. Byla to doba, kdy kulty sousedních zemí, zejména kult Baalův, měly velký vliv na život lidu. Návrat k monoteismu, k věrnosti Hospodinu, byl nejen spravedlivý a správný, ale pro vcelku nepočetný vyvolený národ to byla jediná záruka přežití.

Obraz Hospodina jako věrného ženicha a vyvoleného národa jako poněkud nestálé nevěsty či manželky se vyskytuje ve Starém zákoně opakovaně. Že se Bůh o tuto nevěrnou partnerku stále ucházel (a uchází), patří k nejneuvěřitelnějším bodům víry Židů a později křesťanů.

2. čtení 2 Kor 3,1b-6

Pavlova mise se občas dostávala do "konkurenčního prostředí" jiných hlasatelů, kteří se zřejmě občas vykazovali buď větším poznáním, nebo nějakým upřednostňujícím doporučením. Pavel se i zde hájí proti něčemu takovému. A jeho obhajoba nespočívá na autoritě nějakého dalšího člověka, ale na jeho vztahu ke Korintským a na ovoci tohoto vztahu.

V 3 - víra Korinťanů má svůj původ nejen v Pavlově hlásání, ale v činnosti Ducha svatého. A to je nejpádnější doporučení.

V 5 - 6 - svou činnost označuje Pavel za službu nové smlouvě. V tomto výraze je přítomno jak uznání historie Izraele - uznání staré smlouvy, tak uznání naprosté nadřazenosti Boha v Pavlově životě. On slouží něčemu, co udělal Bůh.

Evangelium Mk 2,18-22

Perikopa není ani tak sporem o půst jako takový, jako spíš diskusí o tom, zda začaly mesiášské časy, čili o tom, zda je Ježíš Mesiášem.

V 18 - půst byl (také) chápán jako výraz očekávání Mesiáše.

V 19 - tato slova tedy říkají: Mesiáš je zde! Proto není důvod k postu.

V 20 - předznamenání Ježíšova utrpení nebo těžkých časů církve? Lze v tom vidět obojí.

V 21-22 - jsou to vlastně dvě podobenství. Upozorňují na příchod nového času v Ježíši, mesiánského času. Není možno mechanicky spojovat cokoliv, co bylo před příchodem Mesiáše, s tím, co existuje, když je Mesiáš zde.

K ÚVAZE

Problém kolem náplně mesiášského času se zřejmě táhl dál do doby, kdy už existovala církev. Proto se s touto perikopou v evangeliu setkáváme. Nebylo snadné vždy pochopit, v čem spočívá novost mesiášského času a co naopak je trvalou hodnotou vždy, tedy které příkazy nepozbývají platnosti ani po příchodu Mesiáše.

Stejný problém existuje jistě i dnes. Přijímá-li člověk Krista jako svého spasitele, mění se pro něho celý svět - zaujímá k němu nový postoj. Pro něho osobně nastal mesiánský čas. Musí tedy zvážit, co v jeho životě patří už jen minulosti, co je radikálně nové a co trvá.



MYŠLENKY K PROMLUVĚ

Mk 2,18-22
Vždy tomu tak bylo a zřejmě tomu tak i vždy bude, že mladší člověk je spíš nadšen novými věcmi a starší člověk opatruje to, co mu bylo a je drahé, na co byl zvyklý, co se jako mladý naučil a podobně. Pokud by ten, kdo chce vše staré zachovat, měl dojít plně sluchu, znamenalo by to, že se život vlastně zastaví. Pokud by ale mělo být všechno nově předěláno, znamenalo by to, že se nejen ztratí kontinuita, ale že se ztratí mnoho dobrých věcí. Nicméně argumentovat pro jakoukoliv změnu dnešní perikopou by mohlo být opravdu zcestné. Otázkou totiž není, co je dost nové nebo co je příliš staré. Podle evangelia by měla správně položená otázka znít: co patří do mesiánské doby, čili co je Kristovo, co je s ním spojitelné? Ptáme-li se takto, potom je už předem zřejmé, že některé věci budou muset být měněny a to ne pouze proto, že jsou staré, ale proto, že nejsou dostatečně Ježíšovy. A jiné musí být ponechány nikoliv proto, že jsou staré, ale proto, že Ježíši přináležejí nebo jsou součástí života s Ježíšem - Mesiášem. Takováto hlediska ovšem situaci komplikují a to bude pro řadu lidí nepříjemné. Nevystačí se totiž se staro-novou černobílostí, je nutno hledat to, co je Kristovo, čili je nutno se stále znovu na něho obracet. Reformovat se. A to je právě ono. Koncil označuje církev jako společenství lidí, které se stále reformuje. Ne proto, aby odpovídalo jakýmkoliv požadavkům modernity, ani ne proto, aby se mohlo vykázat vysokým procentem inovací, ale proto, aby církev byla Kristova, aby byla mesiánským lidem.
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Středa 22.11.

2 Mak 7,1.20-31; Lk 19,11-28

Komentář k 2 Mak 7,1.20-31: Matka, která dodávala odvahu, je svou statečností vzorem pro naše chování v církvi. Odvážné ženy, které povzbuzovaly své vězněné manžely, ač byly nuceny režimem k rozvodu. Vzor pro každodenní nesení břemene i v našich dobách klidných.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...