Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
27. neděle v mezidobí - B / Stůl slova - Aleš Opatrný

27. neděle v mezidobí - B

Rozbor textu

1. čtení
Gn 2,18-24
Druhá - podle doby vzniku starší - zpráva o stvoření je velmi názorná. V dnešním úryvku se zdůrazňuje hodnota ženy, její stejnost s mužem při vší rozdílnosti. Když jsou před člověka přivedena zvířata a ptáci, dává jim člověk jméno. Tomu je třeba rozumět podle struktury hebrejského myšlení. Dát někomu jméno tam totiž znamená mít nad ním moc. Člověk, Boží tvor, je tedy nadřazen živočichům - a není tomu naopak! Ale žena není dalším tvorem, o jehož podřazenosti nebo nadřazenosti lze mluvit, nýbrž "kost z člověkových kostí.." Je to jediný možný protějšek pro člověka (muže) a spojení muže a ženy pak může oboustranně znamenat "nalezení toho, co chybí". Dva v manželství jsou potom jedno.


2. čtení
Žid 2,9-11
Křesťané, ke kterým se obrací list Jakubův, trpěli různými zkouškami. Měli být posilněni poukazem na jedinečnost Kristovy postavy. Stáli ovšem před podobným problémem, jako křesťané v dalších staletích: jak pochopit na jedné straně Ježíšovu velikost, vyvýšenost nade všechno a nade vše a současně jeho lidskou blízkost, to že se neostýchal být naším bratrem, že se neostýchal plně sdílet pozemský osud člověka? Ježíšovo utrpení nebylo sestupem, ale vzestupem, což platí i pro čtenáře listu.


Evangelium
Mk 10,8-12
Celá perikopa má dvě části, které není radno v kázání spojovat vjedno: část o manželství (2-12) a část o Ježíšově vztahu k neváženým a nevýznamným osobám, resp. o jejich místě v Božím království. Obě části pak patří do většího celku a to jsou Ježíšova poučení posluchačům. Má-li být při mši řeč o manželství, doporučuje se spíš volit kratší verzi textu.
A.
V 2 - co je zde vlastně problematizováno? Učení Mojžíšovo, učení Ježíšovo (už někde dříve pronesené) nebo praxe současníků? Na to lze jen zčásti odpovědět. Je ale zřejmé, že "mojžíšská praxe" nebyla ani tehdy zcela bezvýhradně přijímána, nebo že proti ní existovaly alespoň teoretické námitky.

V 6 - zde se ukazuje Ježíš jako Mesiáš, totiž obnovitel Božího řádu (ne jen psaného a tradovaného mojžíšskými zákony!). Debatu vrací až na úplný počátek, tedy do bodu stvoření, přesněji: k Božím úmyslům s manželstvím. Proto citace z Geneze (V 6-8). A nakonec takřka slavnostní potvrzení, mesiášská autorizace: V 9

Je to opravdu text, kde není skulinka k úniku, pokud se ptáme, jak Bůh věci myslel a chtěl. Z toho plyne výsledek: kdo usiluje o obnovené stvoření v mesiášském Božím království, má se i zde tohoto Božího záměru přidržet (srov. Mk 10,9; Ef 5,21- 32).



B.
Běžný výklad typu "Ježíš přítel dítek" a z toho vyvozování, že Boží království má člověk přijmout v dětském věku, je výkladem bohužel dosti povrchním a hlavně nedostatečným .

Perikopa není o dětech, ale o vstupu do Božího království podle Ježíšova výkladu. Matky s dětmi zde reprezentují farizeji pohrdanou část vyvoleného národa, totiž ženy a děti (které nemohly znát Zákon, a proto byly pro farizeje a zákoníky více méně "bezcenné", diskvalifikované, podobně jako nevzdělaní dospělí, "lid země"). Pro váženého dospělého muže a tím spíše rabiho bylo neúnosné hrát si s dětmi, zabývat se jimi na veřejnosti. Ježíš zde jedná jinak, než je očekáváno. Právě k těmto pohrdaným se hlásí (jako i jinde) a ukazuje, že pro ně jsou v Božím království dveře otevřené (věcně je k tomuto místu paralelou 1 Kor 1,18-29).

V 15 - "přijmout Boží království jako dítě" opravdu neznamená v dětském věku, ale po způsobu nemajetného, bezmocného a neváženého dítěte: tedy jako dar, k němuž nemohu dát adekvátní protihodnotu.


K úvaze
ad A: Moralizování mnoho nepomůže, zdůrazňování, jak je na tom rodina špatně také asi nikoho lepším neudělají. Zdá se, že dnes lidé potřebují spíš dodat odvahy k hledání a získávání vysokého ideálu. Tedy v tomto případě: uvěřit, že věrné a trvalé manželství je navzdory všem krizím a rozvodům kolem nás opravdu možné. Že patří do Božího řádu, není jen lidským výmyslem. Ale - a na to se nesmí zapomenout, že manželství patří do Božího plánu, který byl stanoven před příchodem hříchu: pokud ho tedy chce člověk naplnit, má se dostat do situace "před hříchem", tedy má mít co nejplnější podíl na vykoupení. Tedy zřetelně: naděje křesťanského manželství nespočívá především v tom, že bylo uzavřeno v kostele, ani především v tom, že se manželé nemohou před Bohem rozvést, ale především v tom, že žijí z vykoupení.

Ad B: Není snadné dnes vidět ty, kteří mají podle Ježíše "přednostní vstup" do Božího království. Neměli bychom idealizovat ani hříšníky, ani okrajové existence ("obyvatele" Hlavního nádraží a přilehlých parků i hospod), nemůžeme ale zůstat jen u "hodných a poslušných". Kde tedy hledat? Především mezi těmi, kteří vědí, že se nemohou před Bohem ničím vykázat! Jsou to jak lidé ztroskotavší v životě, tak lidé podle měřítek světa úspěšní! Vždy ale ti, kteří jsou schopni a ochotni se nechat obdarovat.


Myšlenky k promluvě
Gen 2, 18 - 24
Mk 10, 2 - 12
Mohli bychom teď spustit veliký nářek. Krize manželství. Nestabilita svazků. Vzrůst rozvodovosti. Osmdesátiprocentní rozvodovost těch, kdo se berou do devatenácti let věku. Soužití bez jakéhokoliv závazného svazku ať na úřadě nebo v církvi - problém rozšiřující se v celé Evropě. Velké množství lidí, kteří nevěří, že je vůbec stabilní a dobré manželství možné. Jenže nebezpečí pouhého výčtu negativních jevů spočívá v tom, že sami nakonec ztratíme důvěru v dobro, v tomto případě důvěru v možnost dobrých manželství. A že se buď oddáme skepsi nebo lamentování či planému moralizování.

Bylo by dobré, kdybychom si z dnešních textů Písma o manželství především vzali jednu důležitou pravdu: dobré manželství, trvalá a věrná jednota muže a ženy byla, je a bude možná. Ať se děje cokoliv. Proč? Protože žena je pro muže "kost z mých kostí". Protože člověk je stavěn pro partnerství a to biologicky i psychicky (což by se nemělo oddělovat). Protože Bůh s tím počítá a chce, aby ti dva byli skrze manželství jedno. A nakonec - protože to Ježíš pro řád spásy, i pro dobu Nového Zákona potvrdil. Nemohl jinak - řád bytí člověka, daný Bohem, nepřišel zničit či zrušit, ale potvrdit, naplnit, pozdvihnout.

A tak tedy člověk 20. století, dnešní člověk, má šanci. Má antropologii, psychologii, historii atd. - a díky těmto vědám nemusí jen hledat "vědecké" výmluvy a omluvy pro své hříchy. Může si s jejich pomocí lépe rozumět. Může plněji chápat řád, který Bůh vložil do světa, do člověka, do vztahů. Může ho respektovat. Kdo jste tak trochu pamětníky, projděte si nevěrecké názory na manželství a všimněte si jakými prošly za posledních 30 let proměnami. Od divokých názorů anarchistů přes zrůdné názory nacismu, přes absolutní svobodě stranící názory 60. let, které viděly v manželství jen dobově podmíněnou formu, přes sexuální revoluci a její redukci manželství na sex až po věcné a střízlivé výzkumy posledních let, které jasně potvrzují nutnost respektování mnoha starých hodnot. Potvrzují nezastupitelnou roli úplné rodiny, pozitivní roli věrnosti, a některé jsou dokonce už schopny mluvit o potřebě kázně, obětavosti i zdrženlivosti. Protože poznává-li věda nepředpojatě svět, pak poznává dílo Boží a nemůže se nakonec nesetkat s jeho řádem.

Co tohle všechno znamená pro denní praxi? Nedělejme si iluze, že po jedné přednášce, knize nebo po několika letech poučování se poměry výrazně posunou směrem k ideálu. Problémy manželství se nakonec výrazně týkají celého komplexu otázek života člověka a ten se mění pomalu. Je pravděpodobné, že mnoho špatných jevů, které dnes v manželství vidíme, uvidíme ještě dlouhou dobu. Třeba i pořád. Ale jde o to, abychom tyto špatné věci nezačali považovat za běžnou normu. Abychom se s nimi nesmířili a nepodlehli jim. Křesťan by samozřejmě neměl být člověkem, který žije spíš ve snech než ve skutečnosti A také by neměl být člověkem, který ve jménu ideálu, který zná, zatracuje svět, který ideál nerespektuje. Křesťan má ideál - v tomto případě ideál manželství, jak ho zná z Písma - opatrovat jako poklad. A to jak ve svém vědomí, tak v praxi svého života. Má jasně vědět, že tento ideál je pravdou skutečnou a mocnější, než pravda o špatném stavu manželství. Mocnější právě proto, že je to ideál. Ideál totiž může někoho nadchnout. Syrová pravda o špatné skutečnosti je sice nutná, ale nadšení nebudí a někdy poslouží jako laciná omluva.

Opatrovat a realizovat ideál je tedy úkol. Jakkoliv vypadá těžce a téměř nesplnitelně, je to úkol reálný. A to proto, že vyplývá z řádu světa, jak ho Bůh zamýšlel a chtěl. Z první kapitoly Geneze víme, že všechno, co Bůh udělal bylo dobré. A tak i ve světě, zasaženém hříchem, se tato původní Boží myšlenka má uskutečnit. A uskutečnit se může, protože v Ježíši Kristu začal nový život nového světa - Boží království.
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Středa 22.11.

2 Mak 7,1.20-31; Lk 19,11-28

Komentář k 2 Mak 7,1.20-31: Matka, která dodávala odvahu, je svou statečností vzorem pro naše chování v církvi. Odvážné ženy, které povzbuzovaly své vězněné manžely, ač byly nuceny režimem k rozvodu. Vzor pro každodenní nesení břemene i v našich dobách klidných.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...