Láska se neutužuje, když za ní není třeba bojovat. - archív citátů

Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
3. neděle velikonoční A / Stůl slova - Aleš Opatrný

3. neděle velikonoční

Rozbor textu

1. čtení
Sk 2,14.22-33
Misijní řeč Petrova o Letnicích, jak ji Skutky přinášejí, je dnes považována spíš za Lukášovo shrnutí obsahů misijních řečí, než za stenografický záznam kázání. Pro nás je důležitý jeden předpoklad: tato řeč je říkána věřícím lidem, ne ateistům, ale dokonce znalcům Starého zákona (viz rabínský důkaz z žalmu). Těmto věřícím je zvěstován Ježíš z Nazareta, kterého znali, jako Mesiáš. A vše je nakonec podáno v myšlenkovém schématu starozákonním - totiž ve schématu, kde je stále zachovávána a zdůrazněna naprostá suverenita Boží: Ježíš je ten, skrze něhož Bůh dělal divy a znamení. Tento Ježíš byl vydán - pasivum, které v sobě skrývá jméno Boží - čili "Bůh ho vydal", (jak rozhodl a předpověděl). A tak také "Bůh ho vzkřísil!" Pro toho, kdo zná Starý zákon, je takováto řeč jen pochopitelným pokračováním ve vyjmenovávání velkých skutků Božích, známých ze Starého zákona. Je to tedy řeč o spáse, protože to je to největší, co Bůh pro lidi dělá.


2. čtení
1 Petr 1,17-21
Slova čtení by mohla být součástí křestní homilie. Je v nich obsažena charakteristika té neuvěřitelně veliké a těžko popsatelné změny, kterou přináší křest, totiž vykoupení, jehož je člověk od křtu podílníkem. Vykoupení se děje "krví beránka", jde tedy o záchranu, podobnou té, kterou zažili Izraelité při vyvedení z Egypta, která je však mnohem plnější a hlubší. Beránek - Ježíš je ten, skrze kterého se vše stalo. A protože jde o apoštolské zvěstování, není opomenuto zdůraznění, že spasitel - Ježíš je Ježíš vzkříšený.


Evangelium
Lk 24,13-35
Scéna z Lukášova evangelia znázorňuje cosi, co se v prvých chvílích vznikání církve zřejmě opakovalo častěji. Zpráva o setkání se Vzkříšeným skeptické učedníky nepřesvědčila, ale sama postava Vzkříšeného a jeho slovo jimi otřáslo a vyvedlo je z míry. A proto není ani nijak divné, že svědky tohoto zázraku třetího dne se stali jen ti, kteří s ním putovávali a kteří prožívali společenství s ním. Jen u nich totiž mohlo vzniknout to plodné krátké spojení mezi tím, co s ním zakoušeli tehdy, před jeho smrtí, a tím neslýchaně novým, co zažili o velikonočním ránu. A ostatní potřebovali rozviklat svou skepsi a nevěru silou Písem, společenstvím s učedníky, stolováním, kde neuchopitelný a nezachytitelný Ježíš byl poznán. Vzkříšení je skutečností, která dochází jen věřícímu! A k této víře vede různě dlouhá cesta, která se nedá absolvovat bez Ježíše a bez společenství s těmi, kdo ho znají.


K úvaze
Sk 2,14.22-28
Co s tím textem teď můžeme podnikat my? Snad by nám pomohl korigovat naše vědomí o Bohu. Pro nás je možná trochu pohoršující věta "Bůh ho vydal - jak to předem rozhodl". Přijměme ji a vnikněme do její hloubky. Aby se nám to podařilo, je třeba vzít ještě na pomoc větu "Bůh ho vzkřísil z mrtvých!" Potom se můžeme dostávat k lepšímu chápání suverenity Boží - je nám, lidem novověku, dost cizí, protože především my sami považujeme sebe za suverény. Ale my jsme spíš suveréni, kteří jsou schopni druhého vydat, ale ne už vzkřísit, natož zbavit navěky bolestí smrti. Bůh je zdroj, Pán, původce života. A tuto věc ukázal krajně výmluvným způsobem, když toho, kdo nic zlého neudělal - Ježíše - nechal přijít o život, aby jej nato udělal počátkem života nového. Bůh nezabrání zlu - to nás moc pohoršuje. A pohoršuje to lidi tím víc, čím méně znají pravdu o vzkříšení, čím méně znají Boha, který nemůže to, co má žít, ponechat v moci smrti. Nepochopíme-li vzkříšení, potom se musíme buď stát stoiky (utrpení trpně přijmeme, zvykneme si na ně), nebo revolucionáři (utrpení se budeme snažit i násilím vyhladit - což je ovšem protimluv). Jinak můžeme být nařčeni z lhostejnosti, zbabělosti, rezignace.


Myšlenky k promluvě
Sk 2,14.22-28
Mluvit křesťanům o tom, jaký je vlastně Bůh, to se zdá být zbytečným. Ale každý, kdo s lidmi mluví o jejich víře, se setkává s tím, že každý má obraz Boha někdy trochu a někdy hodně "svůj" a hlavně, že je zlé, když se lidé spokojují s nějakou (a vždy vlastně nedokonalou) představou Boha, kterou si kdysi zapamatovali a na které už dál "nepracují". A přitom třeba naše bližní, s nimiž se denně setkáváme, dál a dál poznáváme. Jsou-li naše vztahy kvalitní, nejsme se vzájemným poznáváním vlastně nikdy hotovi. Jak si ale člověk rozvíjí svůj vztah k Bohu? Jednak tím, že s Bohem ve svém vlastním životě dělá nové a nové zkušenosti a potom tím, že se zabývá zkušenostmi jiných, jimž Bůh vstoupil do života (=zjevil se). A zde jde v prvé řadě o svědectví o Bohu (=zjevení), uložené v Písmu. Dnešní čtení ze Skutků dává několik námětů k rozjímání o tom, jaký ve vlastně Bůh. Především - Bůh je ten, kdo koná své mocné činy v Ježíšovi. Bůh je ten, kdo je na Ježíšovi "vidět" (srov. Jan 14,9: "Kdo vidí mne, vidí Otce!"). A slova evangelií o Ježíšových činech tedy mají být chápána jako slova o projevech Boží lásky a moci. Ale tento Bůh, který skrze Ježíše volal, uzdravoval, pomáhal, je Bohem, který svého Syna vydal do moci hříšných lidí, kdo ho vydal na smrt. A to je něco, co zbožný křesťan mnohdy nesnese, totiž když se i jemu vede podobně (a zdaleka třeba ne v tak drastické formě). V tu chvíli Boha odsoudí ("Já do toho kostela chodit nebudu, když mi Pán Bůh mého Františka vzal" - doslovný citát). Jenže z tohoto a jiného lze poznat, že Bůh není žádný lidský pomocníček na zavolání, že není jen "doplněk" k lidskému štěstí. Je Pánem (ale to v Evropě už nejméně 300 let neradi slyšíme - pány jsme přece my!). Je však pánem, který nemůže nechat svého Syna v bolestech smrti, v její moci. Je tedy pánem, který smrt v podstatě nechce, nechce ji jako trvalé řešení. Když Petr cituje žalm, potom necituje jen prorocká slova o Mesiáši! Cituje celou starozákonní zkušenost s Hospodinem - Panovníkem, který byl zárukou života Izraele navzdory vší přesile, která ho obklopovala. A právě tento Pán - a jen on - může vydat svého milovaného smrti, protože jen On zaručí, že v ní nezůstane. Je to ovšem pro každého postiženého tvrdá zkouška víry. Ale nevyhýbejme se jí. My sami, naše společenství, naše církev jsme čas od času (snad i denně) voláni k umírání - ne sice k tomu poslednímu, ale k odkládání nadějí, jistot, výhod, zajištěných věcí atd. - a naše víra je zkoušena. Známe-li opravdu Boha, který Krista vzkřísil, potom můžeme najít odvahu k umírání. Protože totiž víme, že v Bohu (a jen v Něm) vede umírání k životu. Známe-li tedy Boha jako Pána, pána života, dárce vzkříšení, má to dalekosáhlý vliv na náš život. Můžeme totiž potom přijmout i Boha, který své milované vydává na smrt - a nemusíme dělat chyby, zpronevěry, ze strachu - my i církev na tom či onom místě světa. Kdo takto Boha poznal, může dojít oné hluboké jistoty, kterou Pavel vyjadřuje v listě Římanům (Ř 8,31-39). Kdo jenom ví, že Bůh je Duch a že nám má pomoci, když ho zavoláme, ten těžko snese, že je vydáván na smrt.
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Neděle 24. 6.

Iz 49,1-6; Žalm 139; Sk 13,22-26
Lk 1,57-66.80

Dnešní slavnost je nejen oslavou jedince, který sehrál v dějinách spásy zajímavou roli. Nepřipomínáme si ani tolik jednoho člověka, jako spíše vidíme celek dějin spásy, tedy událostí, které znamenají i naši záchranu. Bůh v nich využívá různé lidi a různé prostředky, aby na konci mohl každý člověk spatřit Boží slávu. Z tohoto pohledu jsou Janovy příběhy také součástí našeho, mého života. Lze říci, že s početím Jana se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen Janově mučednické smrti, ale nezvykle i jeho narození. Od dnešního dne přesně za půl roku budeme slavit narození Krista. Slavnost se tak stává i určitým odkazem na Vánoce.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Nové vydání INu je na světe

Nové vydání INu je na světe
(23. 6. 2018) Prázdninové číslo časopisu IN! je tady.

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)
(21. 6. 2018) Horlivý a zbožný biskup, který žil v chudobě. Reformátor kléru. Popraven králem Jindřichem VII. 22. 6. 1535

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)
(18. 6. 2018) Matt se narodil 2. 5. 1856 v Dublinu v Irsku. Všichni muži v rodině pili tak, že se...

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

(17. 6. 2018) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal prvním americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými světy: syn Němce...

Příprava na manželství - osvědčená publikace

Příprava na manželství - osvědčená publikace
(13. 6. 2018) Zkušenost ukazuje, že řada mladých lidí dnes nenachází odvahu k rozhodnutí pro manželství. Tato knížka chce...

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2018) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký...