Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
32. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Tu máte, babičko

Promluva 32. neděle mezidobí B

„Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice“ (Mk 12,43).

Poznal jsem jednoho kněze, který přišel do nové farnosti. Když za ním přišli farníci s prosbou, aby přijal mešní intenci (úmysl), řekl jim: „Sloužím za dvě stovky.“ Kromě toho, že se mýlí, protože v Kodexu kanonického práva je povinnost přijmout mešní úmysl, byť nebyl podepřen finanční obětí, to řekl to velice tvrdě, takže věřící byli zmatení. Také jsem se setkal s jiným knězem, který se spíš podobal výběrčímu daní, než duchovnímu správci: „Plaťte víc. To, co jste dali je málo. Nestačí…“

Proč vytahuji toto „špinavé prádlo“? Abych mohl poděkovat každému věřícímu za jeho angažovanost, za jeho velkorysé oběti pro společenství církve, za každou korunu, kterou přispívají ať už je to na jakýkoli úmysl. Bohatí lidé i dnes, dva tisíce let od daru chudé vdovy v evangeliu, dávají trošky ze svých nadbytků. „Pouze osoba, která důvěřuje Bohu umí žít v pokoji a ne v hrůze ze zítřka,“ napsal biblista Gianfranco Ravasi.

Položil jsem si otázku, proč chudá vdova dala to poslední, co měla? Co ji vedlo k chrámové pokladnici? Mohla prosit za svého zemřelého manžela, za své děti, které se rozutekli do světa, nebo slyšela z úst kněze, že je každá drobná mince Bohu milá a stokrát ji oplatí, anebo ji Duch Boží vedl, aby se stala vzorem velkorysosti, bezmezné důvěry v Boží prozřetelnost, lásky dávající vše.

Také se v nás může probudit touha vyskočit od Ježíšových nohou, běžet za onou vdovou a do rukou ji vtisknout to, co máme v peněžence: „Tu máte, babičko, obdivuji vaši velkorysost, vezměte si, dávám to ze svého nadbytku. A modlete se za mne.“

„Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru“ (Dt 15,11).