Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Advent (cyklus B)
4. neděle adventní / Stůl slova - Aleš Opatrný

4. neděle adventní - B

Rozbor textu

1. čtení
2 Sam 7,1-5.8b-12.14.16
Tento text není jen prostým proroctvím o narození Mesiáše, syna Davidova, syna Božího. Je v něm v mistrné zkratce jasně vyjádřena zásadní ekonomie Boží záchrany: ne David, ale Hospodin buduje a staví Boží dílo na zemi. Ne David pro Hospodina, ale především Hospodin pro Davida může něco vykonat. A ne z kamene, ale z lidí: Hospodinova stavba je realizována v lidech a pro lidi.


Žalm 89/88
Zatímco povrchní křesťané si porůznu vymýšlejí, jaké obecně lidské události znázorňuje narození Ježíše, křesťanství novozákonních autorů, které vychází ze starozákonních zaslíbení, mluví jednoznačně: Ježíš je Davidův potomek, je naplněním zaslíbení, smlouvy, Boží přísahy, o níž mluví dnešní žalm a o níž svědčí velká část Starého zákona. Bez této perspektivy nelze vykládat Kristovo narození bez zkreslení.


2. čtení
Řím 16,25-27
Pavel jde ještě dále: nejen k davidovským zaslíbením, ale k věčnému úradku Božímu, tedy mimo tento svět a mimo tento čas. To, co hlásá křesťanství, není lidská konkurence. Je to objevení se něčeho v čase, co existuje (existovalo) mimo čas. Samotný úryvek je ale pro krátkost těžko srozumitelný.


Evangelium
Lk 1,26-38
Solidní exegeze by byla na mnoho stránek. Povrchních řečí bylo v této souvislosti řečeno mnoho, není třeba je opakovat. Ujasněme si tedy alespoň několik bodů:
1. Lukáš neříká ani tak "jak se stalo", ale "co se stalo". A toto "co se stalo" vypráví orientálním způsobem, tedy příběhem. Tomu "co se stalo" je tedy třeba především věnovat pozornost.

2. Staly se v zásadě dvě věci. Bůh naplnil svůj slib, Davidovská záležitost trvající tisíc let v dějinách, dochází k naplnění. To je vzhledem k celkovému rázu Lukášova evangelia zřejmě výpověď první. Zkráceně: Ježíš přichází jako dar Boží věrnosti. Druhou věcí je, že toto Boží odarování se neuskuteční bez lidí (Maria, Josef...), není mimo lidské dějiny, ale v nich. Proto má takovou cenu "antropologický rozměr události", totiž její mariánský obsah.

3. Redukuje-li se výklad jen na mariánský obsah, je to stejná chyba, jako kdyby se redukoval jen na Boží působení bez ohledu na Marii.

4. Poselství o Boží věrnosti je určeno všem dobám. Jeho aktualizace nesmí zahladit jeho význam.


K úvaze
Lidé často prožívají jak své radosti a naděje, tak i své nezdary, bolesti a strachy jako izolované události. Nejsou jimi. A už vůbec nic z toho, co patří do oblasti víry a spásy, není izolovanou událostí. Všechny dnešní texty nabízejí možnost zasadit událost víry a spásy do velkého celku Božího díla záchrany. Tím se získá jak hlubší osobní jistota víry, tak i správnější perspektiva pohledu. V žádném okamžiku lidských dějin věci spásy ani nezačínají od nuly, ani nekončí. Vše stojí na trvajícím Bohu a jeho bezčasové, do času neomezené lásce, která se promítá do lidských dějin, které jsou časové struktuře podrobené.


Myšlenky k promluvě
Když vyprávíme pohádku, potom se jaksi samo sebou rozumí, že to, o čem se hovoří, se stalo dávno. To, co bylo dávno, bývá trochu idealizováno a střízlivý člověk ví, že to, v čem žijeme dnes, není ani ideální, ani pohádka.

Jak je to ale s texty Písma, které - ať už starozákonní, nebo novozákonní - leží v minulosti? Jistěže jsme přesvědčeni o jejich pravdivosti a důležitosti - ale podívejme se opravdu do hloubky našeho vědomí. Nejsou to pro nás tak trochu idealizované pohádkové záležitosti? Nebylo by divu, kdyby to tak bylo. Protože člověku není zcela lehkým a samozřejmým vnímat Boží přítomnost v dějinách jako trvalou a stále stejně působící. Řada křesťanů si příliš jasně neuvědomuje, že to, co přináší Písmo, není dějepis, ale dějiny spásy! Což je skutečnost nad všechny dějiny a dějepisy! Dějiny spásy jsou totiž trvajícími dějinami vztahu Boha k lidem. Dějiny spásy se děly , dějí a budou dít. A to znamená, že my jsme jejich účastníky právě tak, jako David, jako Panna Maria, jako všichni, o nichž se v Písmu dočteme. A také to znamená, že jejich účastníkem je Bůh, ten který je stejný dnes jako v době Ježíšova narození, jako v době krále Davida, jako kdykoliv...

Když si toto všechno uvědomíme, bude nám snad jasnější, že slova evangelia nevedou jen do minulosti, ale stejně vedou i do přítomnosti. Že ten skvělý Bůh, který posílá svého anděla k Panně Marii, který si ji vyvolil za matku svého Syna, přichází ke mně a říká nějakým způsobem i mně slovo vyvolení, i když k jinému úkolu, než byl úkol Mariin. A na mně je, abych tomuto Bohu věřil podobně, jako mu věřila Maria. Protože ne jenom tehdy, ale i dnes se mají dít Boží věci skrze ty, kdo Bohu uvěřili.
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Sobota 24.2.

Dt 26,16-19; Mt 5,43-48

Komentář k Mt 5,43-48: Snaha o dokonalost, překračování hranic. To je nabídka přiblížení se k Bohu. Vždyť mám být jeho obrazem!

Zdroj: Nedělní liturgie

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2018) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

P. Pavel Kučera - uprchlík a uprchlický farář

(24. 2. 2018) Tzv. uprchlický farář P . Pavel Kučera utekl v roce 1964 z komunistického Československa. Jeho posláním se pak na dlouhá...

Proti jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(23. 2. 2018) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost – a sice...

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2018) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

(21. 2. 2018) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a...

Katecheze o rodinách pro rodiny

Katecheze o rodinách pro rodiny
(20. 2. 2018) Papež František nabízí šest katechezí s mottem: "Mluvme o rodině! Buďme rodinou!"