Láska se neutužuje, když za ní není třeba bojovat. - archív citátů

Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
Seslání Ducha svatého/ Stůl slova - Aleš Opatrný

Seslání Ducha svatého

Rozbor textu

1. čtení
Sk 2,1-11
Velmi plodnou může být úvaha, ve které budeme sledovat paralelu tohoto vyprávění s textem o uzavření smlouvy na Sinaji (Ex 19). Tam Mojžíš vystoupil na horu aby odtud sestoupil s deskami Zákona. Zde Ježíš odchází k Otci, aby byl dán Duch. Tam byla hora zahalena dýmem, zde jen naplněn celý dům hukotem z nebe. Tam blesky, zde jazyky jako z ohně. Tak mohli právem pochopit první křesťané letnice jako uzavření nové smlouvy, jako sdělení nového zákona, zákona Ducha, který není zapsán na deskách, ale v srdcích (srov. Jer 31,33) těchto účastníků obnovené smlouvy. K účasti na této nové smlouvě jsou však pozváni lidé z různých národů, vlastně všichni. Není už omezena na jeden (vyvolený) národ. Tak začíná univerzalita církve.


2. čtení
1 Kor 12,3b-7.12-13
Různost darů, různost projevů Ducha, různost úkolů křesťanů jsou věci, které dělají potíže. Zdánlivě zdroje nejednoty. Pavel ale tuto všechnu různost v listu do Korintu sjednocuje poukazem na dva základní kameny jednoty: Duch - dárce, který je jeden a týž, ve všech působící, a jedno tělo (církve), do kterého jsou všichni obdarovaní vpojeni. Ideálem tedy pro něho není stejnost všech, ale živé tělo, skládající se z mnoha různých údů, s jednou hlavou - Kristem, oživované jedním Duchem.


Evangelium
Jan 20,19-23
V Janově evangeliu je seslání Ducha svatého na apoštoly dáváno do poněkud jiné souvislosti, než ve Skutcích apoštolů. V souvislosti se svými ostatními myšlenkami ukazuje Jan Ježíšovu smrt jako vítězství, jehož účinky se vzápětí ozřejmí. Moc hříchu je přemožena nejen obecně, ale i konkrétně v člověku. Naplňuje se úmysl prosby ze Ž 51,12-14 - hříšný stav člověka je napraven obnovením ducha, darem Ducha. Člověk je tak očištěn od \"ducha bezbožnosti\" a stává se novým stvořením. Odpuštění - obdarování Duchem - je zde viděno jako realizace spásy v konkrétním člověku. A právě k tomu jsou apoštolové zplnomocněni.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Je známou a už mnohde obehranou písničkou, že v západním křesťanstvu - na rozdíl od východního pravoslaví - není role Ducha svatého příliš patrná. Proto také život dobrý, který před Bohem obstojí, bývá mezi námi mnohdy chápán především jako výsledek naší správné cesty (zachovávání přikázání), podporované Boží milostí, tedy z velké části jako dílo člověka. Dnešní evangelium nás vede trochu jinou cestou. Ježíš učedníky vybavuje svým Duchem a s tím souvisejícím posláním odpouštět hříchy. Zatímco západnímu myšlení může odpuštění hříchů připadat především jako právní akt milosti, dluh je prostě zrušen, může tomu, kdo do hloubky promyslí poselství dnešního evangelia svitnout, že odpuštění hříchů je něčím mnohem větším a zásadnějším. Že je to dílo Ducha Božího, zprostředkované člověkem, který je zplnomocněn jménem církve, a tedy i jménem Božím, odpouštět. A toto dílo Ducha svatého není omezeno jen na lidskou právní a správní rovinu (dluh je smazán), ale je to tvůrčí čin Boží. Když Bůh odpouští, děje se nové stvoření. Je zde sice tentýž člověk jako před odpuštěním, ale jeho kvalita je nová. Je obnoven, je proměněno jeho věčné určení. A je schopen konat věci vycházející právě z tohoto Ducha Božího a z jeho obdarování.

Pokud vezmeme tyto myšlenky vážně, mělo by se to projevit mimo jiné tím, že se budeme odpuštění u Boha takřka horečně dožadovat. Že budeme znovu a znovu toužit po tom, aby se v nás tento tvůrčí čin Boží uskutečnil. Že budeme odpuštění opravdu slavit. Že dáme mnohem větší důvěru tvůrčí moci Ducha, která se projeví skrze odpuštění, než své vlastní píli, se kterou budeme shromažďovat seznam svých možných a nemožných poklesků. Nejde o to, že bychom měli svátost pokání konat nedbale, že bychom mohli či měli velkoryse přehlížet své hříchy. Jde o to, abychom viděli moc a sílu odpuštění tam, kde skutečně je - v působení Ducha Božího skrze víru a svátost v nás. A abychom na tomto působení stavěli vždy víc, než na našem perfektním \"provedení\" svátosti smíření.
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Neděle 24. 6.

Iz 49,1-6; Žalm 139; Sk 13,22-26
Lk 1,57-66.80

Dnešní slavnost je nejen oslavou jedince, který sehrál v dějinách spásy zajímavou roli. Nepřipomínáme si ani tolik jednoho člověka, jako spíše vidíme celek dějin spásy, tedy událostí, které znamenají i naši záchranu. Bůh v nich využívá různé lidi a různé prostředky, aby na konci mohl každý člověk spatřit Boží slávu. Z tohoto pohledu jsou Janovy příběhy také součástí našeho, mého života. Lze říci, že s početím Jana se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen Janově mučednické smrti, ale nezvykle i jeho narození. Od dnešního dne přesně za půl roku budeme slavit narození Krista. Slavnost se tak stává i určitým odkazem na Vánoce.

Zdroj: Nedělní liturgie

zveřejněno v rámci mediální spolupráce

Nové vydání INu je na světe

Nové vydání INu je na světe
(23. 6. 2018) Prázdninové číslo časopisu IN! je tady.

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)
(21. 6. 2018) Horlivý a zbožný biskup, který žil v chudobě. Reformátor kléru. Popraven králem Jindřichem VII. 22. 6. 1535

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)
(18. 6. 2018) Matt se narodil 2. 5. 1856 v Dublinu v Irsku. Všichni muži v rodině pili tak, že se...

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

(17. 6. 2018) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal prvním americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými světy: syn Němce...

Příprava na manželství - osvědčená publikace

Příprava na manželství - osvědčená publikace
(13. 6. 2018) Zkušenost ukazuje, že řada mladých lidí dnes nenachází odvahu k rozhodnutí pro manželství. Tato knížka chce...

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2018) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký...