Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus B)
Slavnost Narození Páně - vigilie / Stůl slova - Aleš Opatrný

Vigilie Narození Páně

Rozbor textu

1. čtení
Iz 62,1-5
Vánoční doba
Narození Páně
K tajemství narození Páně, které je vlastně tajemstvím vtělení, můžeme zvolit různé přístupové cesty. Jedna vychází z dějin Izraele, z dějin spásy a je to cesta biblická. Druhou bychom mohli nazvat přístupem z dějin církve.

Máme-li dobře rozumět Ježíši a máme-li dobře rozumět novozákonním textům o Ježíši, zejména těm, které mluví o Ježíšově dětství, pak musíme vzít plně v úvahu Starý zákon s jeho nadějemi, očekáváním a s jeho "davidovským komplexem", totiž s nadějí, která byla artikulována v očekávání potomstva Davidova. Pohled na Ježíše jako na toho, kdo vyrůstá z vyvoleného národa, kdo do tohoto národa patří, přináší v úsporné zkratce 2. čtení vigilie (Sk 13, 16-17.22-25) . Čtěme jej větu po větě a představujme si, jak rozsáhlé skutečnosti v dějinách Izraele se za těmito větami skrývají a jak jsou mnohdy právě tyto skutečnosti málo chápány v běžném pojetí křesťanské víry. Právě přes Starý zákon vede dobrá cesta k hlubokému chápání Panny Marie v souvislosti s Ježíšovým narozením.

Druhý přístup vychází z pohledu do dějin. Jako je Starý zákon zachycením vztahu mezi Izraelem a Hospodinem, tak jsou dějiny po Kristu (a také osobní dějiny našeho života) něčím, co v sobě obsahuje a nese vztahy mezi Trojjediným Bohem a lidmi - mezi Bohem a vyvoleným lidem (církví), mezi Bohem a mnou. A o tom lze svědčit, to lze promýšlet a ukázat lidem dneška jako neodstranitelný kus lidské historie, která pozitivně či negativně v dnešku působí. Se vší opatrností lze nakonec dojít k otázce, za co tento dar - Ježíše - Evropa nakonec ve své většině směnila, a jak k tomu došlo. Křesťané sami nejsou jistě bez viny na tom, že velká část Evropy považuje za vrcholné bohatství něco jiného než to, co je plodem Ježíšova života (srov. kající smýšlení Druhého vatikánského koncilu i Tertio millennio adveniente).

Myšlenky o Izraeli, lidu Božím, který Bůh neopustil, ale obdaroval a o novém Izraeli - církvi - která už je vrcholně obdarovaná (byl jí dán Duch!) a která tedy není opuštěná, mohou vnést světlo do obecných nejistot lidí dneška. Není totiž rozhodující, kolik bezpečí nebo nebezpečí máme kolem sebe, rozhodující je, komu patříme. To by nás, křesťany, mělo zajímat v prvé řadě.

Stručně se teď podíváme na texty liturgie Narození Páně.


Iz 62,1-5
Ježíš nepřichází do světa jako někdo, kdo by se tu objevil beze všech souvislostí. V pozadí biblických výpovědí totiž stojí vědomí o smlouvě - svatbě Hospodina a vyvoleného národa. Bůh je věrný manžel a jeho protějšek - Izrael - nezažije navěky hanbu opuštěné a neplodné ženy. Ježíš a tedy i spása je plodem této svatby - smlouvy Hospodina s Izraelem, plodem Hospodinovy věrnosti ve smlouvě a to i přes porušování smlouvy druhou stranou, Izraelem. Maria je z tohoto hlediska vrcholným ztělesněním naděje Izraele, ztělesněním Izraele jako manželky, zúžením národa do jedné osoby, která ho zastupuje. Jen z tohoto hlediska lze plně pochopit, jak je Maria snoubenkou Ducha svatého. Kdyby byl totiž Duch svatý chápán jen jako biologická náhrada muže, bylo by těžko pochopit, že je Ježíš plně Bůh a plně člověk, že není polobohem a poločlověkem.


Žalm 89/88
Téma smlouvy a Davida je zde dále rozváděno. V narození Ježíše se naplňuje toto dávné zaslíbení. A otevírá se cesta k naplnění proroctví Jeremiášova (Jer 31,31) - k uzavření nové a věčné smlouvy.


2. čtení
Sk 13,16-17.22-25
Co máme očekávat od Ježíše, to lze plně vidět zas jen na starozákonním pozadí, které dává spáse sociální a dějinný rozměr a vyprošťuje naše představy z pouhého individualismu.

Centrum výpovědi je ve V 16. Odtud je třeba postupovat nejdříve zpět: Ježíš je ukazován jako naplnění největších nadějí daných Izraeli. Praotcové, to jsou Abrahám, David, Šalamoun - lepší a závažnější společnost si mohl Žid těžko představit. Verše 17-25 jsou pak vysvětlením k V 16. Ukazují Ježíše jako svrchovaný Boží dar lidstvu, jako někoho, kdo nemá svůj původ v lidském snažení, ale v Božím obdarování.


Evangelium
Mt 1,1-25
Rodokmen se zdá být dlouhý a nudný, a je pravdou, že tomu, kdo nezná Starý zákon, mnoho neřekne. Jenže text o narození sám o sobě, bez rodokmene, neukazuje vůbec souvislosti Ježíšova bytí. Vypadalo by to totiž potom jen tak, že se mluví o podivuhodném narození člověka, který přichází na svět beze všech souvislostí, nebo by šlo nanejvýš o vyjímečné narození bájného hrdiny. Nic z toho nemá na mysli biblický text. Ten ukazuje Ježíše jako naplnění nadějí Izraele, jako toho, kdo je vřazen do dějin spásy. Tak lze jeho narození teprve správně pochopit.
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Úterý 20.2.

Iz 55,10-11; Mt 6,7-15

Komentář k Mt 6,7-15: Můj vztah k blízkým je odrazem mého vztahu k Bohu. Jsem připraven k odpouštění, jako ON?

Zdroj: Nedělní liturgie

Křížové cesty

(16. 2. 2018) Propojit vše těžké v našem životě s Kristem... Soubor různých Křížových cest.

sv. Valentin z Terni (14. února)

(12. 2. 2018) Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil...

Popeleční středou začíná Postní doba

(11. 2. 2018) Je důležité, aby se křesťan v postní době nezabýval sám sebou, ale především Bohem samotným... Postní doba, půst,...

Exercicie online pro postní dobu

Exercicie online pro postní dobu
(10. 2. 2018) Exercicie připravili karmelitáni z duchovního centra d’Avon v Paříži a jsou překládány do několika jazyků. Letos...

Panna Maria Lurdská a Světový den nemocných (11.2.)

(9. 2. 2018) 11.2. se slaví svátek Panny Marie lurdské a Světový den nemocných.

Svatá Josefina Bakita (svátek 8.2.)

(7. 2. 2018) Svatá Josefina Bakita (*1869 Súdán +1947 Itálie) byla v osmi letech unesena od své rodiny. „Volala jsem maminku a...