Pán se rozhodl, že kvůli nám sám předem půjde naší cestou  - archív citátů

Sekce: Knihovna

Petr Hruška

2. týden:

z knihy Scala paradisi: Osmitýdenní škola modlitby

„Když se Ježíš modlil, otevřelo se nebe...“ (Lk 3,12)

aneb Ježíšova modlitba k Otci

Žalm týdne: Ž 22

Doprovodná četba: KKC 2598 - 2606

Minulý týden jsi pozoroval(a) velké postavy Starého zákona a pokoušel(a) ses spolu s nimi „putovat s Hospodinem“ inspirován(a) jejich vztahem k Bohu, do kterého se často v biblických textech shrnula celá dějinná zkušenost Izraele. Toto „drama smlouvy“ se však v plnosti zjevuje teprve ve Slově, které se stalo tělem a přebývá mezi námi. On je ta Jákobova „brána nebeská“ (Gn 28,17), v něm je ono místo, kde Bůh nalézá člověka a kde se nechává člověkem nalézt. On je onen Jákobův žebřík (viz J 1,35-51), po němž sestupují a vystupují andělé. On je cestou k Otci (J 14,4-11). On je tím vrcholným a posledním výkřikem Boha hledajícího člověka (srov. Lk 15), on je vrcholným Otcovým „Kde jsi?“ (srov. KKC 2606). On je však zároveň člověkem objevujícím v sobě pramen živé vody, vztah k Otci v Duchu svatém: učí se dětské důvěře k Otci od své matky Marie, která „uchovávala ve svém srdci“ „všechny velké věci“, které učinil Všemohoucí (Lk 1,49; 2,19.51). Ježíš je zároveň zcela proniknut modlitbou svého lidu Izraele a plně se účastní jejích rytmů v nazaretské synagoze i v jeruzalémském chrámě (Lk 2,49). Jeho modlitba má však v sobě radikální novost: ani ne tak v obsahu, jako v intenzitě. Dětinná modlitba, kterou Otec očekával od svých dětí, začíná být konečně prožívána samým jednorozeným Synem v jeho lidství, s lidmi a pro lidi (srov. KKC 2599).

Proto budeme tento týden naslouchat svědkům Ježíšovy modlitby, abychom se tak přiblížili ke Kristu jako k hořícímu keři (srov. KKC 2598). „Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když skončil, řekl mu jeden z jeho učedníků: 'Pane, nauč nás modlit se'„ (Lk 11,1). Nevyrůstá tato touha po modlitbě v srdci učedníka právě z pohledu na modlícího se Mistra? Ano, právě tím, že budou nazírat Syna a naslouchat jeho modlitbě, se děti naučí modlit k Otci (srov. KKC 2601). Tento týden tedy (1.) pozoruj jak, kdy, kde a v jaké situaci se Ježíš modlí, naslouchej jeho osobním modlitbám a přivlastni si je (modli se spolu s Ježíšem k Otci). Zároveň se (2.) pokus rozhodněji vydat na cestu následování, protože jen na ní můžeš Ježíšovu modlitbu (=Ježíšův vztah k Otci) nejen pozorovat a obdivovat, ale také do ní vstoupit.





1. den: Při křtu v Jordánu

Lk 3,21-22

Touhou každého, kdo se modlí, je proniknout k Bohu, smět zakoušet jeho blízkost a přebývat u něj. V Ježíši Kristu jsi i ty milovaným Božím synem (milovanou Boží dcerou). Sestup dnes při této modlitbě do vody svého vlastního křtu, do Kristovy smrti a jeho vzkříšení, a zakus, že se i teď nad tebou „otevírá nebe“ (tj. že máš otevřený přístup k Otci), sestupuje na tebe Duch svatý, proniká Boží láskou celou tvoji bytost (i „tělesně“ - viz holubice) a i nyní zaznívá Otcův hlas. Naslouchej mu dnes velmi pozorně. Chce i tebe vyzbrojit hlubokou zkušeností s Duchem a provést tě pouští až k plnému „dnes“ služby

(Lk 4,1.13.21).

(Lk 4,1.13-21; Mt 3,13-4,17; Mk 1,9-15; KKC 2600)





2. den: Časně ráno na pustých místech

Mk 1,32-39

Potom, co jej Duch provedl pouští, Ježíš začal své veřejné působení čtením Písma a modlitbou na sobotní bohoslužbě v synagoze v Kafarnaum (Mk 1,21.29; srov. Lk 4,14nn). Celé jeho působení vychází z modlitby nesené onou zkušeností s Otcem a s Duchem svatým u Jordánu. Na více místech čteme v evangeliích (viz dnešní i zítřejší odkazy), že Ježíš večer, v noci nebo časně ráno odešel, aby se v tichu modlil, promýšlel svoji cestu, čerpal ze setkání s Otcem sílu pro sebe i své dílo. Zkus i ty objevit bohatství noci či časného rána pro svoji modlitbu. Zkus si dnešní tichou chvíli udělat uprostřed spánku, třeba i někde na procházce „pustými místy“ nočního města.

(Mk 6,46n; Lk 4,14-21; 5,15n; KKC 2602)





3. den: Na hoře proměnění

Lk 9,18-36

Ježíš se rád chodil modlit do samoty a na výšiny. Jen zřídka bral s sebou učedníky. Tentokrát se z tiché modlitby rozpřede rozhovor o tajemství Kristovy smrti a vzkříšení a o následování. Vydej se dnes znovu na cestu následování Krista, takového jaký je. Na cestu, o které víš, že je to cesta kříže (tj. cesta lásky vydávající se do krajnosti). Nech se i ty dnes vyvést Ježíšem na horu proměnění (opět by to bylo hezké prožít někde venku) a v dnešním slově prožij jeho spřízněnost s modlitbou otců (v. 30, 1. týden) i jistotu cíle v Kristově zářivém vzkříšení. V čem máš ty osobně dnes Ježíše „poslechnout“?

(Lk 6,12-16; 22,31n; KKC 2600)





4. den: „Velebím tě, Otče!“

Lk 10,20-24

Ježíšova jásavá modlitba chvály je nesena Duchem svatým (v. 21), ale i hlubokým poznáním Otce (v. 22). I tvá modlitba bude tím hlubší, čím víc se otevřeš Duchu svatému, a čím hlouběji budeš znát a zakoušet Boží slovo z meditativního čtení Písma a z následování Krista. Prosté srdce „maličkých“ je nezatížené náročnými spekulacemi, a tak zcela otevřené pro Boží Otcovskou lásku. Přivlastni si i ty dnes tuto prostou Ježíšovu jásavou chválu, která vrcholí v postoji odevzdanosti („Ano, Otče!“) vyjadřujícím hluboké Ježíšovo přilnutí k tomu, co se Otci „zalíbilo“. Je to jakási ozvěna ke „staň se“ jeho matky ve chvíli početí a předehra k tomu konečnému „ano“, které řekne Otci při svém smrtelném zápase v Getsemanech. Toto „ano“ je jádrem vší Ježíšovy modlitby.

(Lk 1,26-38; 2,41-52; Lk 22,41-44; Mt 11,25-27; KKC 2603)





5. den: „Otče, děkuji ti, žes mne vyslyšel!“

J 11,1-5.17-44

Dnes sleduj Ježíše, jak velmi lidsky reaguje na bolest svých přátel (v. 3.33.35.38) a je zcela spojen s Otcem. Tato jeho vnitřní modlitba pak opět vytryskne v díkůvzdání s ujištěním, že Otec vyslyší každou Ježíšovu prosbu (v. 41n). Ježíš prosí vytrvale a ještě dříve, než je dar udělen, se sjednocuje s tím, který dává a který dává sám sebe ve svých darech. I prosebná modlitba nemá za cíl dar, ale Dárce samotného („Boží království“; Mt 6,21.33). A ten se daruje vždy. Zkus i ty dnes prosit za konkrétního Lazara.

(Mt 6,21.33; Fp 4,6; KKC 2604)





6. den: „Abba, Otče!“

Mk 14,32-42

V hodině největší nouze, kdy s jistotou věděl, že bude svým lidem odmítnut a usmrcen, nenalezl Ježíš nic lepšího než se modlit. Zápasil s Bohem o smysl a osud svého poslání a probojovával se současně k tomu, aby přijal vrchol svojí cestu lásky (srov. Jákobův zápas u Pení-elu). A právě v této hodině temnoty zaznívá ono typicky Ježíšovské oslovení Otce: „Abba“ (dosl. „tati“ zahrnující v sobě dětinskou důvěru i synovskou úctu). Právě v tomto aramejském slově, které si prvotní církev uchovala jako modlitební výraz, je nepřekonatelným způsobem vyjádřeno to nové, co Ježíš přinesl na svět. Každý, kdo se spojí s Ježíšem, smí se stejně jako on zcela spolehnout na Boží lásku a věrnost a oslovovat jej jako „Abba, tati“. A v hodině temnoty si smí dovolit vyslovit před Bohem všechny své pochybnosti, strachy a výčitky. Zkus i ty, v této chvíli, nahlas použít v modlitbě toto krásné oslovení, které doširoka otevírá srdce tvé i Boží. A to přes všechny tvé případné nedobré zkušenosti s pozemskými otci.

(Ř 8,14-17; Ga 3,26 - 4,7; Žd 5,7-9; Lk 22,41-44; KKC 2600)





7. den: Na kříži

Lk 23,34.43.46

V hodině, v níž Ježíš dovrší plán Otcovy lásky, nám obzvlášť dává nahlédnout do nezbadatelné hloubky své synovské modlitby. V posledních Kristových slovech na kříži totiž modlitba a sebeobětování splývají v jedno. Do poslední chvíle se stále dívá na Otce a zároveň je zcela otevřen potřebám lidí kolem sebe: prosí za odpuštění, zve do svého srdce zločince a svěřuje Marii Janovi a Jana Marii (J 19,26nn). V pocitu opuštěnosti a výkřiku všeho lidského hledání („Kde jsi - Bože!?“; Mk 15,34) bere na sebe a prožívá všechnu lidskou ztracenost a zoufalost. Ve slově žízně (J 19,28) se naopak ozývá vrcholné Boží hledání („Kde jsi - člověče?“). Drama vzájemného volání, drama smlouvy, drama modlitby, drama celých dějin spásy se zde dovršuje a zachvacuje lidské i Otcovo srdce. Nejhlubší opuštěnost je následována nejhlubším svatebním spojením. Ježíš „odevzdává svého ducha“ (srov. v. 46 a J 19,30b s pozn.), svůj dech, Ducha svatého. Otec se opět sklání v polibku lásky jako na počátku (Gn 2,7) a v Kristově vzkříšení nyní vdechuje nový život celému světu (Ž 2,7n). A to je opět ta nejhlubší modlitba. Dýchej zhluboka!

(J 19,26-30 Mk 15,34.37; KKC 2605)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Petr Hruška

Témata: Modlitba

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 28. 3., Zelený čtvrtek

1. čtení - Ex 12,1-8.11-14; Žl 116; Evangelium - Jan 13,1-15

Komentář k Jan 13,1-15: Mytí nohou je obrazem Ježíšovy lásky a znakem služebnosti církve. Bez ohledu na to, zda jde o ženy či muže. Chci naplňovat vizi církve, která slouží všem? Zde nejde jen o rituál…

Zdroj: Nedělní liturgie

Terezie z Avily - výročí narození

(27. 3. 2024) Svatá Terezie od Ježíše, "Terezie z Ávily" (28. 3. 1515 Ávila – 4. 10. 1582 Alba de Tormes) Nic ať tě…

Velikonoční triduum den po dni (papež František)

Velikonoční triduum den po dni (papež František)
(26. 3. 2024) I v současné pandemii je Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame. (z webu velikonoce.vira.cz)

Prožijte Velikonoce s dětmi krok za krokem

Prožijte Velikonoce s dětmi krok za krokem
(25. 3. 2024) Nabízíme několik jednoduchých podkladů, jak projít s dětmi od Květné neděle až ke vzkříšení.

Zelený čtvrtek

(25. 3. 2024) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. Proč je zelený?

Časně ráno 25. března 1951 v zajateckém táboře v Severní Korei

(25. 3. 2024) Časně ráno 25. března 1951, na Hod Boží velikonoční, vylekal Emil Kapaun všechny ostatní zajatce. Přemluvil totiž čínské…

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)
(23. 3. 2024) kvůli tomu, že ukrývali pronásledované židy. 

Zvěstování Páně (25.3.)

(22. 3. 2024) Žádný učený z nebe nespadl a z nebe nespadl ani Bůh. Bůh si zvolil svou cestu do světa prostřednictvím člověka, který se…


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze.