Sekce: Knihovna

Aleš Opatrný

3. Apoštolát laiků

z knihy Duch svatý v dokumentech 2. vatikánského koncilu

3.1. Apoštolát jako právo i úkol

Když mluví koncil o apoštolské činnosti laiků mluví o ní jako o jejich vlastním úkolu, nikoliv o nějakém náhradním nebo nouzovém řešení. Tyto myšlenky jsou jen logickým vyústěním ekleziologických myšlenek, obsažených zejména v konstituci o církvi Lumen gentium, které představují církev jako lid Boží, jako tajemné tělo Kristovo a rozhodně neomezují chápání církve pouze na klérus.

Povinnost a právo apoštolátu pro laiky se odvozuje přímo z jejich spojení s Kristem jako hlavou. Neboť když byli křtem včleněni do tajemného Těla Kristova a biřmováním utvrzeni silou Ducha svatého, sám Pán je pověřuje apoštolátem. (AA 3)

Církev je celek, organismus, s Kristem jakožto hlavou a laici jsou nejpočetnější částí tohoto celku. Laici vytvářejí tělo církve stejně jako klérus. Jejich křest a biřmování jim otevírá cestu k plnému obdarování Duchem svatým a tím i cestu k apoštolské práci:





3.2. Apoštolát v síle Ducha a s užitím jeho darů

Apoštolát se uskutečňuje ve víře, naději a lásce, jež rozlévá Duch svatý do všech členů církve. (AA 3)

Podobně jako u myšlenek o povolání všech v církvi ke svatosti je i zde apoštolské působení laiků stavěno na působení Ducha svatého v jejich životech. Koncil na jedné straně počítá s tím, že služby v církvi, vyžadující svěcení, se konají díky působení Ducha ve svátosti svěcení kněžstva. Přitom ale nerezervuje obdarování "zvláštními dary", tedy každé osobě darovanými charizmaty, nikomu. Počítá s nimi pro všechny - pro klérus i laiky.

Duch svatý, který posvěcuje Boží lid církevní službou a svátostmi, uděluje věřícím také zvláštní dary pro konání apoštolátu (srov. 1 Kor 12,7). "Přiděluje každému zvlášť, jak chce (1 Kor 12,11), aby "každý sloužil druhým podle míry Božích darů", aby tak byli dobrými správci rozmanité Boží milosti " (1 Petr 4,10) k budování celého těla v lásce (srov. Ef 4,16). (AA 3)

Biblické citáty upozorňují v koncilovém textu na dva důležité momenty: apoštolská práce není jakási "zájmová činnost", kterou koná křesťan v té oblasti a tím způsobem, který se mu líbí nebo ho prostě baví. Je to práce, jejíž druh a styl závisí na obdarování Duchem svatým "jak Duch chce", (ne jak křesťan chce nebo si myslí). Křesťan je příjemce a správce těchto darů, ne jejich původce nebo "objednavatel". A smysl působení není ani sebeuplatnění, ani naplnění nějakých předem daných plánů a o zapojení laiků do apoštolské práce, ale budování Kristova těla, tedy církve, a to v lásce. Je to tedy velmi náročné zadání!!





3.3. Charizmata

Zcela bez rozpaků mluví koncil (roku 1965, tedy před třiatřiceti léty!) o charizmatech a o jejich užití. V několika málo slovech je uložena celá rozsáhlá pedagogická moudrost a zkušenost církve: především je třeba charizmata - zvláštní i prostá - uplatňovat, protože kvůli tomu byla dána. Neuplatňují se ovšem pro dobro či slávu nositele, ale pro dobro lidí a církve. Aby to bylo zaručeno, je třeba se vyhnout každé izolaci jak v jejich uplatňování, tak v životě jejich nositele. Charizmata patří do církve, a proto také musí být církví řádným způsobem uznána.

Z přijetí těchto charizmat, a to i prostších, vzniká pro každého věřícího právo a povinnost uplatňovat je v církvi i ve světě k dobru lidí a k budování církve. Charizmata se mají uplatňovat ve svobodě Ducha svatého, který "vane, kam chce" (Jan 3,8), a zároveň ve spojení s bratry v Kristu, především se svými pastýři.

Legitimací pravosti charizmat není ani jejich zvláštnost, ani účinnost jejich působení, ale jejich vpojení do církve, jejich užitečnost pro růst církve a uznání legitimní autoritou - pastýři.

Na druhé straně je povinností pastýřů věnovat se jejich posuzování. Nemohou je přehlížet a nemohou je posuzovat jen na základě osobní libosti či nelibosti. Musí pro jejich posouzení uplatnit dar rozlišování.

Povinností pastýřů je posoudit pravost charizmat a správnost jejich uplatnění, ne ovšem aby zhášeli Ducha, nýbrž aby všechno zkoumali a podrželi, co je dobré (srov. 1 Sol 5,12.19.21). (AA 3)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Duch svatý

Čtení z dnešního dne: Pondělí 22.1.

2 Sam 5,1-7.10; Mk 3,22-30

Komentář k 2 Sam 5,1-7.10: Celou generaci, čtyřicet let, trvalo kralování Davidovo. Dokázal se přenést i přes vlastní selhání. Bůh zástupů (jemu svěřených!) byl totiž s ním i s jeho lidem. A právě toto vědomí je spojovalo…

Zdroj: Nedělní liturgie

21.1.2014 zemřel P. Karel Fořt - ´Otec Karel z RFE´

(21. 1. 2018) Dlouholetý oblíbený redaktor náboženského vysílání Radia Svobodná Evropa.

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci

Kulturní i přírodní bohatství Amazonie leží papeži na srdci
(18. 1. 2018) Papež František směřuje světovou pozornost k záchraně unikátních světových ekosystémů i kulturám domorodých národů,...

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2018) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem...

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2018) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v židovské rodině...

15.1.2008 zemřel jeden z českých předních biblistů Profesor Jan Heller

(12. 1. 2018) Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno...

Marie Elekta od Ježíše (1605?1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2018) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka...