Sekce: Knihovna

Wilhelm Zauner

8. Rozlišení - ale jaké?

z knihy Laici v církvi

1. II. vatikánský sněm říká, že Pán ve společenství věřících ustavil některé služebníky, aby měli ze svého svěcení posvátnou moc přinášet oběť a odpouštět hříchy, aby Kristovým jménem veřejně sloužili kněžským úřadem (Presbyterorum ordinis 2). "Svátostné kněžství vytváří a řídí svou posvátnou mocí kněžský lid, slaví jménem Kristovým eucharistickou oběť a podává ji Bohu za celý lid. Věřící se pro své královské kněžství podílejí na eucharistické oběti a vykonávají je též při přijímání svátostí, při modlitbě a díkuvzdání, svědectvím svého svatého života, sebezáporem a činnou láskou. - Toto všeobecné kněžství věřících se sice liší podstatně - a ne pouze stupněm - od svátostného neboli hierarchického kněžství, přesto však jsou mezi nimi vzájemné vztahy: jedno i druhé se totiž podílí - každé svým vlastním způsobem - na jediném Kristově kněžství" (LG10).

2. Začněme opět dobrou starou metodou - declarantur termini - zkoumejme slova a jejich významy.

a/ Kněžství "všeobecné" - kněžství "svátostné neboli hierarchické". Výraz "všeobecné" se zdá příliš všeobecný a nic neříká. Proto byl právem nahrazen výrazem "společné" kněžství. "Svátostné neboli hierarchické"? I společné kněžství je svátostné - plyne také ze svátostí (IV,4). Rozhodně pak nelze klást rovnítko "svátostné neboli hierarchické"!

b/ Kněžství "společné" a "zvláštní"? Ale i v rámci společného kněžství jsou zvláštní charizmata, např. v manželství, v darech milosrdenství, hlásání. Ta mohou být řádná i mimořádná (LG 30; O apoštolátu laiků 3 a 30; O misiích 4 a 23; aj.).

c/ Kněžství "služebné"? Ale i společné kněžství je a musí být svou podstatou a smyslem služebné!

d/ Kněžství "úřední", "institucionální"? Výraz nešťastný, kéž jsme uchráněni přílišné podoby s úřadem! "Institucionální" by mohlo nebezpečně pominout osobnostní ráz. Zvláště když by se kladl proti "svobodnému" - jak se často činí i s charizmaty (Pius XII., chc. Mystici corporis 17 a 47). Snad můžeme terminologicky rozlišit kněžství společné "křestní" a kněžství z ordinace (z kněžského svěcení). To ovšem navazuje důležitější otázku po věcném rozlišení.

3.
a/ Rozlišení "podstatou - ne stupněm" (LG 10)? Ale jak se může lišit podstatou, když existuje kněžství společné? Dříve než zamítneme rozlišení stupněm, bylo by třeba upřesnit to, co se stupněm myslí:

b/ "Posvátná moc"? Neblahý výraz překrývá tajemnou skutečnost v Božím království: "Víte, že ti,...(Mk10,42-45; srov. Lk22,24-26).

c/ "Moc přinášet oběť a odpouštět hříchy" (Presb. ord.2). Sněm tu mírní staré vyjádření této moci - "moc nad Kristovým tělem svátostným a mystickým". Naopak zdůrazňuje, že se věřící pro své královské kněžství "podílejí na eucharistické oběti"! Je tedy eucharistická oběť to, co spíš spojuje než dělí kněze a "věřící" - přičemž je třeba pokládat i kněze za věřícího! "Dává podíl" na společenství těla a krve Kristovy (srov. 1Kor16n). "Věřící (...) vykonávají též (své kněžství) při přijímání svátostí" (LG 10)! Nejsou tedy jen pasivní příjemci, nýbrž jsou aktivní při pravém, pravdivém a účinném uskutečňování svátosti a jejího působení. Sněm rozšiřuje tuto aktivní účast na svátostech ještě dále (čl. 11) - tzv. laici jsou jedinými a řádnými udělovateli svátosti manželství! Také činná láska, modlitba, svědectví svatého života a sebezápor patří do plnosti tohoto kněžství (LG 10).

4. Je tedy nutné citlivěji a jasněji charakterizovat rozlišenou jednotu. Rozlišení je nutné, aby se zvláštní vkládání rukou na zvláštní povolané a vyvolené nelaicizovalo a společné kněžství neklerikalizovalo. Je třeba se vyvarovat "mocenských", "úředních", "institucionalizovaných" představ a výrazů.

Ale na druhé straně neodpovídá svátostné struktuře církve a duchu evangelia pouze církevní pověření k vykonávání veřejných funkcí a náboženských obřadů, pouhé předsedání shromážděných a vnější administrativa obce nebo i veřejné hlásání (vlastních) názorů o Božím slově, pohřbení svěřené autority (slovo je od augere, množit!) a zvýšené odpovědnosti za Boží království. Sám Kristus přece v době svého působení už měl Dvanáct, které zvlášť poučoval a kterým zvlášť uložil úkol v Božím království (srov. Mk3,13-19 par; Mt10,5; 20,22; Jan6,7; 1Kor15,5 aj.); potom "učedníky" (např. Mt5,1; Lk6,1.13.17 aj.) a "zástupy" (Lk6,17.19; 7,11 aj.).

Také církev je diferencované společenství. Ale čím a jak?

5. zdá se, že pravou cestu může určit jedině čtverý zřetel:
a/ povolání a vyvolení Boží
b/ charizmatická funkce
c/ jejich nezaměnitelnost
d/ míra odpovědnosti.

a/ Celá křesťanská existence se zakládá na povolání, vyvolení a zasvěcení (Ef1,4; Jan13,18; Lk10,1 aj.), jak jsme o tom již mluvili. "Laikát" je svatý stav církve (snad lépe než "v církvi"). Má-li se mluvit o dalším diferencování v církvi, nesmíme tento zřetel nikdy ztratit. I tato rozlišnost musí být vyvozována ze zvláštního pověření Božího.

b/ Toto pověření, zmocnění bude různé podle darů Ducha svatého: "Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu" (1Kor12,7). Jejich specifikum je určováno charizmaty.

c/ V dalším určování je třeba zdůraznit nezaměnitelnost, nenahraditelnost a podřízenost "společnému prospěchu". Nejde tedy ani o"podstaty", ani o"stupně". Rozlišení je spíše v jinakosti, v jiném druhu a v jiném poli činnosti.

d/ Všechny tyto funkce nemají ovšem stejnou míru nutnosti nebo užitečnosti - tak jako v živém organismu jsou různé orgány a různé funkce. Jejich harmonii a jednotu vytváří zdroj, z něhož vycházejí jako dar, jako svátostné pověření a umocnění - je to Duch svatý. "Jsou různá obdarování, ale tentýž Duch, rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech" (1Kor12,4-6).

Konkrétně je to AGAPÉ, která má tu podivuhodnou vlastnost, že spojuje rozlišené, rozlišuje aniž dělí, tj. uvádí v řád aniž podrobuje či ponižuje (srov. 1Kor13,4-7). Ustavuje vzájemnost a princip subsidiarity. Láska je zdrojem moci evangelia!

Protože tu jde o dobro celku a řád, bude dalším kritériem rozlišení míra odpovědnosti. Ta určuje důležitost a funkci vůči celku a vůči členům navzájem.

6. Teprve na těchto základech a ve stálé uctivosti k dílu Ducha v Kristově království je možno a třeba ustavovat i právní řád. Ten má být podřízen řádu milosti, sloužit mu a chránit ho. Musí také vymezovat oblasti činnosti, pravomoc a kompetenci, vzájemné vztahy osoby k vyšším a vyšším celkům církve, vzájemné vztahy členů, vzájemné vztahy různých společenství a stavů. Musí chránit nutnou svobodu i pořádek: "Všechno ať se děje slušně a spořádaně" (1Kor14,40 - řecky mnohem plastičtěji: EUSCHÉMONÓS KAI TAXIN - důstojně, v uctivosti k Božím darům a v řádu).

Tomuto vyvolení, povolání, posvěcení a zasvěcení musí odpovídat a pro toto poslání i odpovědnost v církvi i ve světě se musí plnit naléhavá prosba Pavlova: "Napomínám vás tedy já, vězeň v Pánu: Žijte hodně toho povolání, kterým jste povolání" (Ef4,1).


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Laici

Čtení z dnešního dne: Pátek 29. 3., Velký pátek - Památka umučení Páně

1. čtení - Iz 52,13 – 53,12; Žl 31; Evangelium - Jan 18,1 - 19,42

Komentář k Iz 52,13 – 53,12: Radostná zvěst, která probleskuje ze Starého zákona! Kéž se dostane k trpícím kdekoli na naší planetě!

Zdroj: Nedělní liturgie

Velký pátek

(28. 3. 2024) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Terezie z Avily - výročí narození

(27. 3. 2024) Svatá Terezie od Ježíše, "Terezie z Ávily" (28. 3. 1515 Ávila – 4. 10. 1582 Alba de Tormes) Nic ať tě…

Velikonoční triduum den po dni (papež František)

Velikonoční triduum den po dni (papež František)
(26. 3. 2024) I v současné pandemii je Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame. (z webu velikonoce.vira.cz)

Prožijte Velikonoce s dětmi krok za krokem

Prožijte Velikonoce s dětmi krok za krokem
(25. 3. 2024) Nabízíme několik jednoduchých podkladů, jak projít s dětmi od Květné neděle až ke vzkříšení.

Zelený čtvrtek

(25. 3. 2024) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. Proč je zelený?

Časně ráno 25. března 1951 v zajateckém táboře v Severní Korei

(25. 3. 2024) Časně ráno 25. března 1951, na Hod Boží velikonoční, vylekal Emil Kapaun všechny ostatní zajatce. Přemluvil totiž čínské…

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)
(23. 3. 2024) kvůli tomu, že ukrývali pronásledované židy. 


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze.