Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty S Sebepřijetí, osobnost, láska k sobě, egoKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Modlitba a sebepoznání (Anselm Grün OSB)

Citáty z knihy: Modlitba a sebepoznání (Anselm Grün OSB)

Pro staré mnichy byla modlitba pramenem sebepoznání a léčebným prostředkem na všechny rány, které se dnes pokoušíme hojit psychologickými metodami. Modlitba má současně analytickou i terapeutickou funkci. V modlitbě člověk poznává všechny své chybné postoje a nemoci a v modlitbě zažívá i jejich vyléčení. Člověk, který se modlí, je nejen zbožný, ale modlitba jej činí zralým, zdravým, moudrým, vyléčeným člověkem, člověkem o kterém bychom dnes řekli, našel sám sebe, identifikoval se sám se sebou, realizoval sám sebe.
(7-8)


V modlitbě nemůžeme sami před sebou uniknout. Bůh nedovolí, abychom jej zneužívali jako cestu úniku. To nám ukazuje, když nechává, aby nám v modlitbě stále plynuly myslí naše myšlenky a pocity, a tak odhaluje náš vlastní vnitřní stav. Opat Nilos říká o modlitbě:

Všechno, co děláš z pomsty proti svému bratru, který tě urazil, objeví se ti v srdci ve chvílích modlitby.(11)


Svědomí člověka, který žije jen povrchně, se podobá kalné vodě; na jeho dně se to hemží červy, hady a krokodýly zla. Netušící člověk o tom nic neví, neboť kalná voda mu znemožňuje jasný výhled Tak bezstarostně žije, považuje se za dobrého a odsuzuje druhé. Svědomí osvíceného se naproti tomu podobá čisté vodě: V slunečním svitu Boží milosti je každý prášek zřejmý a každý prášek také působí silnou bolest, neboť člověka vzdaluje od Boha. Pravé sebepoznání je jakýmsi jasnozřením na všechny naše chyby a slabosti v takové míře, že se nim všechno naplní. Bolestivé poznáni, proniknuté lítosti provází každou opravdovou modlitbu. (17-18)
(...)

Modlitba není prostředkem, který by člověk využíval ve vlastním zájmu nebo ze zvědavosti, aby poznal sám sebe. V modlitbě jde mnohem víc o pravý postoj člověka před Bohem, o pokoru, ke které jej vede bezohledné a neomezené sebepoznání. (18)
(...)

Sebepozorování samo o sobě je tedy již modlitbou. Tím, že člověk o sobě přemýšlí a své myšlenky předkládá Bohu, modlí se. (18)


Tématem rozhovoru mezi Bohem a člověkem je zde sám člověk. Člověk má s Bohem hovořit o sobě, má před Bohem rozestřít svůj život, aby tu od Boha dostal vysvětlení svého života. Stává-li se zde tématem modlitby člověk, neznamená to ovšem, že je Bůh degradován na prostředek lidské seberealizace. Cílem modlitby je naopak setkání člověka s Bohem. Ale aby se mohl člověk s Bohem setkat jako ten, kdo je sám sebou, nemůže si o sobě nic předstírat, ale musí své myšlenky a pocity nejdříve před Bohem předestřít. A teprve tehdy, až v rozhovoru pozná, kým vlastně je a v jakém stavu se nachází, teprve tehdy se může uskutečnit pravé setkání, v němž se člověk neukrývá za pokornou maskou, ale dovolí Bohu přistoupit blízko, do nejtěsnější blízkosti, a to bez zbožné masky (19)


K sebepoznání nedochází jen při pohledu na sebe sama, ale v rozhodující míře při pohledu na bližního. Plodnou metodou sebepoznání tedy je také modlit se za bližního. Když se modlíme za nějakého bližního, prosvěcujeme i náš vztah k němu. V modlitbě za druhé rezignujeme na všechny pokusy o ospravedlnění, pokoušíme se vidět druhého v Božím světle. V tomto světle pochopíme, jaký je náš vztah k druhému. (21)
(...)
Při modlitbě za druhé nás přejde chuť, přesouvat všechnu vinu na druhé, naopak, budeme stále víc a více poznávat, že je to naše vina, když se někdo druhý chová tak, že jej každý odmítá a odsuzuje. (21)
(...)
Kdo se pokusí, vidět druhého v Božím světle, jako někoho, koho Bůh miluje, ten přestane promítat své vlastní chyby a slabosti na druhého. Modlitba za bližní je účinným prostředkem, tuto projekci odbourat a poznat tak své vlastní nitro. Současně také modlitba vede k lepšímu poznání druhého, k poznání, které neodsuzuje, ale chápe a je schopno s druhým společně trpět. (22)

(Anselm Grün OSB: Modlitba a sebepoznání, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997)


Čtení z dnešního dne: Sobota 18.11. Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Sk 28,11-16.30-31; Mt 14,22-33

Komentář k Mt 14,22-33: Ochota k následování. Potom ale zachvácení strachem a nedostatkem víry. A nakonec: Ježíšova záchrana před vlnami a zklidnění vichru. Dodnes v církvi stejné pořadí!

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...