Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty I InternetCírkevní a papežské dokumenty Dokument: Etika na Internetu (Papežská rada pro sdělovací postředky 22.2.2002)

Dokument: Etika na Internetu (Papežská rada pro sdělovací postředky 22.2.2002)

ETIKA NA INTERNETU

PAPEŽSKÁ RADA PRO SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY




I.
ÚVOD


1. „Převrat, který dnes probíhá v sociální komunikaci, předpokládá víc než čistě technickou revoluci; totiž zásadní přetváření prvků, kterými člověk zachycuje svět, ve kterém žije, zkoumá jeho projevy a vyjadřuje je. Obrazy, které jsou stále k dispozici, představy a jejich rychlé předávání, dokonce z kontinentu na kontinent, mají současně pozitivní i negativní účinek na psychologický, morální a sociální vývoj osob, na strukturu a chod společnosti, na výměnu a komunikaci mezi kulturami, na podchycení a předávání hodnot, na světový názor, na ideologie a náboženské přesvědčení.“1
V posledních deseti letech se stále jasněji ukazovala pravdivost těchto slov. Nemusíme ani příliš namáhat představivost, abychom viděli Zemi jako kouli, po níž sviští elektronické signály, jako upovídanou planetu, zahnízděnou v tichu vesmírného prostoru. Jsou však lidé díky tomu všemu šťastnější a lepší? To je etická otázka, kterou si klademe.
Můžeme říci, že z mnoha hledisek jsou. Nové sdělovací prostředky jsou mocnými nástroji výchovy a kulturního obohacení, obchodu a politické účasti, dialogu a mezikulturního pochopení a jak jsme zdůraznili v jiném dokumentu, přiloženém k tomuto2, slouží i otázce náboženství. Nicméně je tu i druhá strana mince: sdělovací prostředky, jež mohou být užity k dobru osob a společenství, lze také zneužít k vykořisťování, k manipulování, k ovládání a ke korumpování.

2. Mezi sdělovacími prostředky, jako je telegraf, telefon, rozhlas, televize, jež během jednoho a půl století postupně odstranily čas a prostor jako překážky komunikace mezi velkým počtem osob, je internet nejnovějším a z mnoha hledisek nejmocnějším. Jeho dopad na jednotlivce, na národy a na společenství národů je už nyní nesmírný a roste den ze dne.
V tomto dokumentu chceme vyložit katolický názor na internet, jako východisko pro účast církve na dialogu s ostatními sektory společnosti, zvláště s ostatními náboženskými skupinami, vzhledem k vývoji a užívání tohoto úchvatného technologického prostředku. Internet působí dobro a slibuje, že vykoná ještě víc. Nicméně je také jisté, že může působit zlo. Dobro nebo zlo, které z něho vyplývá, bude záviset na některých rozhodnutích, k nimž církev nabízí dva velmi důležité příspěvky: své nasazení ve prospěch důstojnosti člověka a svou dlouhou tradici mravní moudrosti.3

3. Jak je tomu i u ostatních sdělovacích prostředků, jednotlivec i společenství osob jsou ústředním prvkem etického hodnocení internetu. Co se týká vysílaného poselství, procesu komunikace a strukturálních a systémových otázek v rámci komunikace, „platí týž základní etický princip: cílem a mírou užívání sdělovacích prostředků je člověk a lidské společenství. Komunikace by měla vést od člověka k člověku, k jeho celistvému rozvoji.“4
Společné dobro neboli „souhrn podmínek společenského života, které jak skupinám, tak jednotlivým členům dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti“5, předkládá druhý užitečný princip k etickému hodnocení sdělovacích prostředků. Měl by být chápán celistvě jako souhrn cílů, o něž se členové určitého společenství zasazují a jejichž uskutečnění a podpora je smyslem existence onoho společenství.
Ctnost, jež uschopňuje lidi k tomu, aby chránili a rozvíjeli společné dobro, je solidarita. Není to jen „neurčitý soucit nebo povrchní dojetí nad zlem“, nýbrž je to „pevná a trvalá odhodlanost usilovat o obecné blaho neboli dobro všech a jednoho každého, protože všichni jsme zodpovědní za všechny“.6 Zvláště dnes nabyla solidarita jasného a mocného mezinárodního rozměru. Mluvit o mezinárodním společném dobru je správné a je závazné o ně usilovat.

4. Mezinárodní společné dobro, solidarita, revoluce v oblasti sdělovacích prostředků, informační technologie a internet, to vše jsou skutečnosti patřící do procesu globalizace.
Nová technologie vede a podporuje globalizaci rozsáhlou měrou, tím že vytváří poměry, v nichž „obchod a komunikace nejsou sevřeny hranicemi příslušné země“.7
Důsledky tak nabývají zásadní důležitosti. Globalizace může napomáhat růstu blahobytu a podporovat rozvoj. Skýtá výhody, jako je „efektivnost a růst produkce... jednota národů... lepší služba lidské rodině“.8 Tato dobra dosud nejsou nicméně rovnoměrně sdílena. Někteří jednotlivci, některé obchodní firmy a země zaznamenaly nesmírný růst svého blahobytu, zatímco ostatní zůstaly pozadu. Jednotlivé národy byly vyloučeny téměř z celého procesu, byly zbaveny místa v tomto novém světě, který se utváří. „Mondializace, jež hluboce změnila hospodářské systémy a vytvořila nečekané možnosti růstu, způsobila i to, že mnozí zůstali na okraji cesty: nezaměstnanost v mnoha rozvinutých zemích a bída v příliš mnoha národech jižní polokoule udržuje i nadále miliony mužů a žen daleko od pokroku a blahobytu.“9
Není pochyb o tom, že společnosti, jež vstoupily do procesu globalizace tak učinily na základě svobodné a informované volby, zatímco „mnozí lidé, zvláště ti nejvíce znevýhodnění, ji prožívají spíše jako příkaz než jako proces, na němž se mohou aktivně podílet“.10
V mnoha částech světa napomáhá globalizace k rychlým a převratným společenským změnám. Nejde pouze o ekonomický proces, nýbrž i proces kulturní, který vykazuje jak kladné, tak záporné aspekty. „Lidé, kteří jsou jí vystaveny, považují často globalizaci za ničivou záplavu, jež ohrožuje společenské normy, které je chránily, a kulturní opěrné body, jež jim pomáhaly orientovat se v životě ... změny technologie a pracovních vztahů jsou příliš překotné, než aby s nimi kultury mohly držet krok.“ 11

5. Jedním z hlavních důsledků deregulace posledních let byl přechod moci národních států do rukou nadnárodních společností. Je důležité povzbuzovat tyto společnosti a pomáhat jim, aby daly svou moc do služby dobra lidstva. To ozřejmuje, jak nutná je komunikace a větší dialog mezi nimi a angažovanými organismy, jakým je církev.
Rozhodné úsilí uvádět do praxe solidaritu ve službě společného dobra v rámci národů a mezi nimi by mělo dát formu (způsob) a vést naše užívání nových informačních technologií a internetu. Tato technologie může být nástrojem k řešení lidských problémů podporou všestranného rozvoje osob a vytvářením světa, kde by panovala spravedlnost, mír a láska. Před více než třiceti lety zdůraznila pastorální instrukce o sdělovacích prostředcích „Communio et progressio“, že uvedené prostředky jsou schopné dosáhnout toho, že se všichni lidé v každém koutu země „podílejí na starostech a problémech, které se dotýkají jednotlivců i celého lidstva“. 12
Tato skutečnost je překvapující. Internet může přispět k tomu, aby se tato idea stala skutečností pro jednotlivce, skupiny, národy i pro celé lidské pokolení, bude-li užíván na základě jednoznačných a zdravých etických zásad, zvláště ctnosti solidarity. Bude to ku prospěchu všem, protože „dnes více než včera víme, že nebudeme nikdy šťastni a nebudeme v míru jedni bez druhých, o to méně jedni proti druhým“.13 Bude to výrazem oné spirituality společenství, která zahrnuje „schopnost vidět v druhém především to pozitivní, abychom ho mohli přijmout a ocenit jako Boží dar: „dar pro mě“, kromě bratra, který ho přímo dostal. Spiritualita společenství je také umění „vytvořit prostor“ bratru tím, že poneseme břemena jeden druhého (srov. Gal 6,2) a budeme čelit sobeckému pokušení, které na nás neustále útočí“.14

6. Rozšíření internetu vyvolává také jistý počet etických otázek, týkajících se soukromí, bezpečnosti a důvěrnosti údajů, autorských práv a intelektuálního vlastnictví, pornografie, internetových stránek, jež podněcují k nenávisti, rozšiřovaní urážek a pomluv, vydávaných za zprávy a k mnoha dalším věcem. Všimneme si krátce některých, jež vyžadují neustálý rozbor a diskusi zúčastněných stran.
Nemyslíme si přesto, že internet je pouze zdrojem problémů, spíše jej považujeme za zdroj dobra pro lidské pokolení, dobra, které se plně uskuteční jen po vyřešení stávajících problémů.





II.
Internet

7. Internet má mimořádné vlastnosti. Charakterizuje jej okamžitost a bezprostřednost, je přítomen na celém světě, je decentralizovaný, interaktivní, může se bezmezně rozšiřovat, co do obsahu je pružný a velmi přizpůsobitelný. Je rovnostářský v tom smyslu, že každý s pomocí nezbytných nástrojů a skromnou technickou schopností může být aktivně přítomen v kybernetickém prostoru, vysílat do světa své poselství a žádat naslouchání. V rámci určité společnosti umožňuje anonymnost, záměnu rolí a únik do fantazírování. Podle vkusu jednotlivých uživatelů se propůjčuje stejnou měrou k aktivní účasti jako k pasivnímu vstřebávání v sebestředném světě, který „stimuluje jejich narcismus.“15
Může být používán za účelem prolomení izolace jednotlivců a skupin, anebo naopak k jejímu zesílení.

8. Technologická struktura, z níž internet vychází, je úzce spojena s jeho etickými aspekty: lidé byli vedeni k tomu, aby jej užívaly v souladu s tím, jak byl projektován a aby ho projektovali v souladu s jeho používáním. Vznik tohoto „nového systému“ sahá do 60. let, do let studené války. Měl vést ke zmaření nukleárních útoků vytvořením decentralizované sítě počítačů se základními daty. Klíčem systému byla decentralizace, protože tím způsobem, alespoň podle tehdejších úvah, by ztráta jednoho počítače nebo i celé řady z nich automaticky neznamenala ztrátu všech údajů.
Idealistická vize volné výměny informací a idejí hrála kladnou roli ve vývoji internetu. Nicméně jeho decentralizovaná struktura a vypracování stejně decentralizované světové sítě v 80. letech se ukázaly příbuzné myšlence, jež se z principu stavěla proti všemu, co by naznačovalo jakékoliv legitimní řízení veřejné odpovědnosti. Ve spojení s internetem se ukázal přílišný individualismus. Internet byl označen za nové království, úchvatnou zemi kybernetického prostoru, kde jakékoliv vyjádření je možné a kde jediným zákonem je naprostá individuální svoboda dělat to, co chceme. To však znamenalo, že jediným společenstvím, jehož práva a zájmy by v kybernetickém prostoru byly uznávány, by bylo společenství radikálních anarchistů. Toto pojetí dodnes ovlivňuje některé kruhy, opírající se o typicky anarchistické argumenty na obranu pornografie a násilí ve sdělovacích prostředcích vůbec.16
I když je jasné, že radikální individualisté na jedné a podnikatelé na druhé straně představují dvě odlišné skupiny, existuje souběžnost zájmů těch, kdo si přejí, aby se internet stal místem téměř jakéhokoliv vyjádření, nehledě na jeho podlost a destruktivnost, a těch, kdo chtějí, aby internet byl obchodním kanálem neoliberálního stylu, „jenž považuje zisk a zákony trhu za absolutní parametry, na úkor důstojnosti a respektování osob a národů“.17

9. Mimořádným vývojem informatiky velmi vzrostla sdělovací schopnost některých privilegovaných osob a skupin. Internet může lidem pomoci k tomu, aby odpovědně užívali svobody a demokracie, může rozšířit kulturní a výchovné horizonty, odstranit rozdělení a podporovat lidský rozvoj mnoha způsoby. „Svobodný tok slov a obrazů ve světovém měřítku neproměňuje jen politické a ekonomické vztahy mezi národy, ale i samo chápání světa. Tento jev poskytuje řadu nevídaných možností.“18 Mezikulturní dialog, který internet a jiné sdělovací prostředky umožnily, může být „privilegovaným nástrojem k vybudování civilizace lásky“19, má-li základ na sdílených hodnotách, zakořeněných v lidské přirozenosti.
To ale není všechno. „Paradoxem je, že právě síly, přinášející lepší komunikaci, mohou vést i k růstu odcizení a egocentrismu.“20 Internet může lidi spojovat, ale i rozdělovat, ať už jako jednotlivce nebo skupiny, které - odděleny ideologií, politikou, vášněmi, rasou, etnickým původem, mezigeneračními rozdíly, ba dokonce i náboženstvím - si navzájem nedůvěřují. Byl již použit agresivně, téměř jako válečná zbraň, a již se hovoří o nebezpečí „kybernetického terorismu“.
Bylo by hořkou ironií, kdyby se tento nástroj komunikace se schopností propojovat lidi vrátil k svým počátkům, sahajícím do dob studené války a stal se prostředím mezinárodního konfliktu.





III.
Několik důvodů ke znepokojení


10. Z toho, o čem jsme dosud hovořili, vyplývá v souvislosti s internetem několik důvodů ke znepokojení.
Jedno ze současných nejzávažnějších znepokojení je „digital-divide“ (digitální předěl): forma diskriminace, která ve vztahu jednotlivých národů, ale i v jejich rámci odděluje chudé od bohatých na základě přístupu nebo nepřístupu k novým informačním technologiím. V tomto smyslu jde o novodobou podobu někdejšího propastného rozdílu v přístupu bohatých a chudých k informacím.
Výraz „digital-divide“ zviditelňuje skutečnost, že jednotlivci, skupiny i národy musí mít přístup k nové technologii, aby nezůstali pozadu a mohli se těšit z dober, jež slibuje globalizace a rozvoj. Je nutné, aby se „rozdíl mezi těmi, kdo se těší z nových prostředků informace, a vyjadřování a mezi těmi, kdo k nim dosud nemají přístup, nestal nekontrolovatelným a dalším zdrojem nerovnosti a diskriminace“.21
Je nezbytné nalézat způsoby, jak zpřístupnit internet méně zvýhodněným skupinám, ať už přímo nebo tím, že se napojí na tradiční a lacinější prostředky komunikace. Kybernetický prostor by měl být zdrojem informací a služeb, přístupným pro všechny zdarma a v širokém rozsahu jazyků. Veřejné instituce mají zvláštní odpovědnost vytvářet a uchovávat internetové stránky tohoto druhu.
Zatímco se vytváří nová globální ekonomika, církev pracuje na tom, aby „v tomto procesu zvítězilo celé lidstvo, a ne pouze bohatá elita, která kontroluje vědu, technologii, komunikace a zdroje planety Země“. Církev chce „globalizaci ve službě celé lidské osoby a všech osob“.22
Proto je nutné si uvědomit, že příčiny a následky tohoto rozdílu nejsou pouze ekonomické, ale také technické, sociální a kulturní. Další „divide“ existuje v neprospěch žen; i ten je třeba odstranit.

11. Jsme znepokojeni tím, k čemu dochází v oblasti kultury. Jedná se zvláště o skutečnost, že nové informační technologie a internet coby mocné nástroje globalizačního procesu předávají a podporují takovou kulturu hodnot a takové vnímání společenských vztahů, rodiny, náboženství, postavení člověka, že jejich fascinace a novost mohou vzdorovat tradičním kulturám a potlačovat je.
Mezikulturní dialog a obohacení jsou nepochybně velmi žádoucí. Vždyť „dialog mezi kulturami je dnes obzvlášť nutný pro vliv nových sdělovacích prostředků na život jednotlivců a národů“.23 Musí však probíhat v obou směrech. Kulturní systémy se mohou velmi učit jeden od druhého. Nutit nějaké kultuře svůj pohled na svět, své hodnoty, ba dokonce i jazyk své kultury, to není dialog, nýbrž kulturní imperialismus.
Tato kulturní nadvláda se stává zvláště vážným problémem, když převládající kultura předává falešné hodnoty, jež jsou v rozporu se skutečným dobrem jednotlivců a skupin. Internet, spolu s dalšími sdělovacími prostředky, zprostředkovává za současné situace hodnoty vlastní sekularizované západní kultuře, lidem a společnostem, které v mnoha případech nejsou s to je docenit a přehodnotit. To pak vyvolává těžké problémy například v oblasti rodinného života a manželství, jež v mnoha oblastech světa procházejí „širokou a radikální krizi“.24
V takové situaci je nezbytné být citliví ke kultuře a respektovat hodnoty a náboženské přesvědčení druhých. Mezikulturní dialog, který chrání kultury jako „různé historické a geniální výrazy jednoty lidské rodiny“ a „jejich vzájemné pochopení a společenství“,25 je nezbytný pro vybudování a uchování smyslu pro mezinárodní solidaritu.

12. Další složitou otázkou je svoboda projevu na internetu, která je rovněž zdrojem dalších starostí. Rozhodně se zastáváme svobody projevu a volné výměny myšlenek. Svoboda hledat pravdu a poznávat ji je základním lidským právem26 a svoboda projevu je úhelným kamenem demokracie. „To vše též vyžaduje, aby člověk – pokud zachovává mravní řád a obecnou prospěšnost – mohl svobodně hledat pravdu, projevovat i rozšiřovat své názory a pěstovat jakékoliv umění a aby byl pravdivě informován o veřejných událostech.“27 Veřejné mínění, které je „podstatným vyjádřením společenské povahy člověka“ absolutně vyžaduje „možnost vyjadřovat své pocity a myšlenky“28.
S pohledem na tyto požadavky všeobecného prospěchu s politováním odsuzujeme pokusy ze strany veřejných autorit zabránit přístupu k informacím na internetu nebo v jiných sdělovacích prostředcích, protože je považují za nebezpečné nebo choulostivé; pokus o manipulaci veřejného mínění s cílem propagandy a dezinformace, bránění oprávněné svobodě projevu a myšlení. V tomto ohledu dochází k nejvážnějšímu porušování v totalitních režimech, avšak problém existuje i v liberálních demokraciích, kde přístup ke sdělovacím prostředkům často z politických důvodů závisí na bohatství a kde politikové a jejich rádci nerespektují pravdu a čestnost pomlouváním svých odpůrců a prohlašováním problémů za bezvýznamné.

13. Jak bylo často zdůrazněno, žurnalistika prochází v tomto novém prostředí hlubokými změnami. Kombinace nových technologií a globalizace „zvýšila schopnosti sdělovacích prostředků, ale zároveň je rostoucím způsobem vystavila ideologickým a komerčním tlakům“29, a to platí i pro žurnalistiku.
Internet je velmi účinným a rychlým nástrojem informací. Nicméně ekonomická soutěživost a přítomnost žurnalismu ve dne v noci „on-line“ přispívají k senzacechtivosti a šíření klepů, k míchání zpráv s reklamou a podívanou, ke zmenšování, alespoň zdánlivému, reportáží a seriózních komentářů. Čestná žurnalistika je podstatná pro společné dobro národů i mezinárodního společenství. Tyto zřejmé problémy novinářské praxe na internetu vyžadují rychlé vyřešení ze strany samotných novinářů.
Pro mnohé je problémem neuvěřitelné množství informací na internetu. U většiny z nich se nikdo nestará, aby kontroloval, zda jsou správné a vhodné. Jsme znepokojeni také skutečností, že uživatelé internetu užívají technologii, která umožňuje vytvářet zprávy na příkaz, prostě vytvářet elektronické zátarasy proti ideám málo zaběhlým. To by nebylo zdravé v pluralistickém světě, v němž je nezbytné vzájemné pochopení mezi lidmi. „Technologie umožňuje lidem získávat stále více informace a služby, vytvořené výhradně pro ně. To sice přináší skutečné výhody, ale nevyhnutně vyvstává otázka: stanou se v budoucnu příjemci médií množstvím lidí, kteří budou příjemci jediného? ... Kam by se v takovém světě poděla solidarita, láska“ 30

14. Kromě otázek týkajících se svobody projevu, úplnosti a přesnosti zpráv, sdělování myšlenek a informací je tu celá řada dalších důvodů ke znepokojení, vyvěrajících z anarchismu. Ideologie radikálního anarchismu je mylná a škodlivá, především aby legitimovala svobodný projev ve službě pravdy. Omyl spočívá ve vyvyšování svobody, takže dochází „k jejímu absolutizování, jako by byla zdroje a původcem hodnot... Tímto způsobem však zmizel nezbytný požadavek pravdy, který byl nahrazen jinými měřítky: upřímnost, autenticita nebo souhlas, „shoda se sebou samým“.31 Tento způsob myšlení neponechává žádný prostor pro autentické společenství, pro společné dobro a solidaritu.





IV.
Doporučení a závěr


15. Jak jsme viděli, účinnost solidarity je měřítkem služby, kterou internet poskytuje společnému dobru. Společné dobro vytváří kontext, v němž je možné položit si etickou otázku: „Jsou sdělovací prostředky užívány ve prospěch dobra nebo zla?“ 32
Odpovědnost nese mnoho jednotlivců a skupin. Všichni uživatelé internetu jsou povinni používat jej informovaným a disciplinovaným způsobem, k morálním cílům. Rodiče by měly rozhodovat o tom, jak jejich děti užívají internet a dohlížet na to.33 Školy a další výchovné instituce, výchovné programy, by měly učit obezřetnému užívaní internetu jako součásti kompletního mediálního vzdělání, které zahrnuje nejen získání technických dovedností – základní znalosti z informatiky a všeho, co s ní souvisí - nýbrž i získání schopnosti hodnotit odborně a moudře obsahy. Ti, jejichž rozhodnutí a činy přispívají k formování struktury a obsahů internetu, jsou povinni praktikovat solidaritu ve službě společného dobra.

16. Je třeba se vyhnout předchozí cenzuře ze strany vlád. „Cenzura je proto možná jen v nejnutnějším případě.“34 Internet není více než jiné sdělovací prostředky vyňat z povinnosti zachovávání spravedlivých zákonů, které se staví proti projevům nenávisti, pomluvě, podvodu, dětské pornografii, pornografii vůbec a dalším nezákonnostem. Jednání, které je zločinem v jiných kontextech, je jím i v kybernetickém prostoru. Civilní úřady jsou povinny a oprávněny tyto zákony uplatňovat. Lze předpokládat, že bude nutné zavedení nových předpisů, aby se čelilo přečinům úžeji spojeným s internetem, jako je šíření virů, krádež osobních dat uložených na hard-disku a podobně.
Regulace na internetu je žádoucí, nejlépe metodou auto-regulace. „Řešení problémů, které vznikají při této neřízené komercionalizaci a privatizaci, nespočívá však ve státní kontrole médií, nýbrž ve stanovení všeobecných pravidel, která odpovídají zásadám veřejného zájmu, právě tak jako větší odpovědnost vůči veřejnosti.“35 Etické zákoníky průmyslu, jsou-li brány vážně, sehrávají užitečnou roli. Do jejich formulování a jejich uplatňování jsou zahrnuti veřejní představitelé a kromě toho, že povzbuzují odpovědné informátory, obsahují přiměřené postihy proti jejich porušování, včetně veřejné cenzury.36 V některých okolnostech je žádaný zákrok státu, například zřízením dohlížecí komise nad sdělovacími prostředky, aby zachycovaly veškerý názorový rozvoj ve společnosti.37

17. Nadnárodní a spojovací charakter internetu a jeho úloha v globalizaci vyžadují mezinárodní spolupráci, která by vytyčila modely a mechanismy zaměřené na podporu a ochranu celkového společenského prospěchu38. Co se týče technologie hromadných sdělovacích prostředků, jako i mnoha dalších věcí, je požadována „rovnost na mezinárodní úrovni“39.
Ve veřejném i soukromém sektoru je nezbytný rozhodný zásah pro odstranění „digital-divide“. Mnoho složitých otázek spojených s internetem vyžaduje mezinárodní konsensus: jak zaručit například soukromí jednotlivců a skupin, jež dodržují zákony, aniž by se zabránilo pověřeným funkcionářům dohlížet na zločince a teroristy? Jak chránit autorská práva a intelektuální vlastnictví, aniž by se omezil přístup osob k materiálům, které jsou veřejným vlastnictvím? Jak definovat samo „veřejné vlastnictví“? Jak vytvářet a udržovat informace v různých jazycích, aby byly k dispozici všem uživatelům internetu? Jak chránit práva žen v oblasti přístupu na internet a v oblasti dalších aspektů nové informační technologie? Zvláště pak otázka, jak odstranit „digital-divide“ mezi bohatými a chudými v přístupu k informacím, vyžaduje vážnou a naléhavou pozornost ve svých technických, výchovných i kulturních aspektech.
V současné době existuje „rostoucí smysl pro mezinárodní solidaritu“, jež poskytuje zvláště systému OSN „jedinečnou příležitost přispět ke globalizaci solidarity tím, že bude fungovat jako místo setkání pro státy a pro občanskou společnost a jako bod, v němž se sbíhají různé zájmy a různé potřeby... Spolupráce mezi mezinárodními agenturami a nevládními organizacemi přispěje k tomu, aby zájmy států a různých skupin v nich, jakkoliv oprávněné, nebyly uváděny nebo obhajovány na úkor zájmů nebo práv jiných národů, zvláště těch méně úspěšných“40. V této souvislosti si přejeme, aby vrcholné světové zasedání společnosti výpočetní techniky, které se bude konat v roce 2003, bylo přínosem v diskusi o těchto otázkách.

18. Jak jsme uvedli shora, přiložený dokument „Církev a internet“ pojednává specifickým způsobem o tom, jak církev používá internet a jakou roli hraje v jejím životě. Chceme zdůraznit že katolická církev spolu s jinými náboženskými organizacemi by měla být aktivně přítomna na internetu a podílet se na veřejné debatě o jeho vývoji. „Církev si nevyhrazuje právo diktovat rozhodnutí a výběr, ale je třeba, aby se stala pomocníkem při hledání a nalézání etických a morálních kritérií, která můžeme nalézt jak v obecně lidských, tak v křesťanských hodnotách.“41
Internet může být cenným přínosem pro lidský život. Může podporovat blahobyt a mír, intelektuální a estetický rozvoj, vzájemné pochopení mezi národy v celosvětovém měřítku.
Může také pomoci mužům a ženám při jejich stálé snaze o pochopení sebe sama. V každé době, včetně naší, si lidé stále kladou tytéž základní otázky: „Kdo jsem? Odkud pocházím a kam jdu? Proč existuje zlo? Co bude po tomto životě?“42 Církev nemůže vnucovat své odpovědi, ale může a musí hlásat světu odpovědi, které dostala. Jako vždy, i dnes podává jedinou zcela uspokojivou odpověď na nejhlubší otázky života: Ježíš Kristus, který „plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání“.43 Jako celý současný svět, tak i svět sdělovacích prostředků, jehož je internet součástí, je nedokonale, avšak autenticky přítomen uvnitř Božího království a je postaven do služeb slova spásy. Nicméně „očekávání nové země však nesmí oslabit, nýbrž spíše povzbudit úsilí o zvelebení této země, kde roste tělo nové lidské rodiny, která již může poskytnout jakýsi nástin nového věku“.44

Ve Vatikánu 22. února 2002, na svátek Stolce sv. Petra apoštola

John P.Foley
předseda
Pierfranco Pastore
sekretář


***

Se svolením převzato ze serveru TS ČBK - http://tisk.cirkev.cz


Témata: Internet

Čtení z dnešního dne: Středa 22.11.

2 Mak 7,1.20-31; Lk 19,11-28

Komentář k 2 Mak 7,1.20-31: Matka, která dodávala odvahu, je svou statečností vzorem pro naše chování v církvi. Odvážné ženy, které povzbuzovaly své vězněné manžely, ač byly nuceny režimem k rozvodu. Vzor pro každodenní nesení břemene i v našich dobách klidných.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...