Bez Boha nemůžeš učinit nic, co by prospělo jeho království. - archív citátů

Navigace: Tematické texty M MariaDelší texty Etapy na Mariině cestě

Etapy na Mariině cestě

Hledáme-li v evangeliu člověka, který může být obzvláštním způsobem ukazatelem pro náš život jako křesťanů, setkáme se s Marií. Máme ji před sebou v různých situacích, v situacích, ve kterých se i my znovu nacházíme.

Písmo sv. nám mnoho o Marii nemluví. Nepotvrzuje právě tato skutečnost pravost toho, co o ní bylo řečeno, co je tak jednoduché, lidské, běžné a proto tím pravdivější, o čem nelze pochybovat?


1. Podívejme se na Pannu Marii při zvěstování.
/Lk 1,26 - 38/
Přichází anděl a přináší jí úžasné poselství. prosí ji o její "ano". Marie svým "ano" umožnila Slovu, aby se skrze Ni mohl stát na zemi člověkem.
Zvěstováním začíná pro Marii nový životní úsek. Anděl se jí zároveň představuje jako posel smlouvy, kterou s ní chce Bůh uzavřít.

Nestačí, že Bůh si ji "vyvolil". Marie má k tomu říci své ano. Teprve tímto ano se stává Slovo tělem, uskutečňuje se tajemství vtělení.

Zde pozorujeme, že víra se mění na okamžitou připravenost a Maria ji vyslovuje. prostota a jasnost charakterizují tento tak dějinně významný okamžik.

Také my prožíváme okamžiky zvěstování, okamžiky jasného Božího volání, chvíle, které od nás vyžadují životní rozhodnutí! Rozhodnutí, které nás vybízí všeho zanechat, všeho se odvážit, všemu věřit, že krok, který se ode mne požaduje, přes svou tvrdost, je výrazem Boží lásky a že slouží uskutečnění toho, co se mnou zamýšlí Bůh.

Jistěže taková pozvání neodpovídá vždy plánu, který jsme si snad udělali pro svůj život my. Avšak vůle Boží má pro nás větší cenu než naše plány.





2. Po zvěstování navštěvuje Maria Alžbětu
/Lk 1,39 - 56/
Nepřichází k ní, aby ji ihned vyprávěla o veliké události, která se s ní stala, aby zpívala "Magnifikat". Přichází, aby jí prokázala skutek lásky: ví, že Alžběta potřebuje pomoc, a proto se jí dává k dispozici.

Často moc toužíme po tom, abychom druhému vyprávěli o radosti u úspěchu nebo o nějaké šťastné události, aniž bychom si všimli, co on právě potřebuje, aniž bychom mysleli na těžkosti, které jej třeba tíží.

Tu je třeba, abychom sami ustoupili nejdříve do pozadí, abychom tím úplně pochopili bližního, jemu pomohli a posloužili. právě tento postoj způsobí, že bližní se vzchopí k dialogu a teprve pak lze sdělit radost a zazpívat Magnifikat.

Maria zpívá Magnifikat bez obav, že se tím vystaví na odiv. ona umí velmi dobře rozlišovat mezi nicotností, kterou je, a tím, co je Bůh a co v ní způsobil. Její Magnifikat je jen oslavou Boha.

Dnešní svět mluví mnoho o společenství majetku mezi lidmi, o jednotě mezi národy. Avšak nejhlubší společenství uskutečňujeme mezi sebou, když si vzájemně darujeme božský život.

Jakým způsobem? - Jistě ne tak, že se necháme obdivovat, ale tím, že budeme vzdávat Bohu čest, obdobně jako Maria, za to, co v nás a mezi námi způsobil.





3. Pak Maria dává světu Ježíše
/Lk 2,1 - 20/
Boží Syn žije mezi lidmi, mezi námi, Člověk, který se rozhodl pro Boha, žije z jeho slova. A Kristus se v něm stává člověkem v každém okamžiku.

Když však On v nás žije, nemůže naše okolí zůstat stejným, poněvadž život rodí život: dokud se kolem nás nic neděje, musíme si přiznat, že se v nás samých děje ještě moc málo.

Zvláštním způsobem se však Kristus vtěluje tam, kde se více lidí rozhodlo pro život z víry, ze Slova. Neboť tam se stává skutečností veliký příslib: "Kde jsou dva nebo tři ..." /Mt 18,20/.
Tím se uskutečňuje pravý vzor pro každé lidské setkání, spolužití, spolupráce doma, ve škole, v továrně, na dovolené, všude.





4. Maria se setkává se starcem Simeonem
/Lk 1,22 - 35/

Je to pro ni zvláštní a zároveň velice bolestný okamžik. Zvláštní v tom, že Simeon říká: "Nyní propouštíš, Pane, svého služebníka v pokoji" , což značí: Teď mohu i já odejít, poněvadž jsem "viděl". Pro Marii je to novým potvrzením, že Ježíš je skutečně Božím Synem.

Avšak starý Simeon, inspirovaný Bohem, oznamuje Matce Boží, kterou cestou musí jít: "Tvým srdcem pronikne meč".

I nám však se daří podobně, když jsme Boha hlouběji poznali, a vydali se za ním, snad přes mnoho překážek... Jednoho dne však se nám prostřednictvím nějakého člověka nebo nějaké okolnosti stane úplně jasným: Krista můžeme následovat jedině rozhodným "ano" ke kříži.





5. Útěk do Egypta
/Mt 2,13 - 15/

Ježíš bere Marii hned za slovo: Sotva se Ježíš, její Syn, narodil, už je pronásledován. Jedno má být i nám jasné: Rozhodneme-li se pro Krista, pak budeme muset snášet pronásledování, kratší či delší, v té či oné formě.

Pán nás bere za slovo. Život, který jsme se snad snažili vnášet do své vesnice, do své farnosti, do církevních spolků, znenadání se ztrácí pro nevěrnost nějakého člověka nebo nedorozumění, nebo kvůli nějakým nevyjasněným napjatým vztahům.

Avšak tak jako Maria se nenechala odradit před velkým nebezpečím a zabezpečila Ježíši život, tak ani my nesmíme nikdy upustit od toho, abychom za každou cenu zabezpečili život Krista mezi námi.





6. Matka Boží ztrácí Ježíše
/Lk 2,41 - 51/
Je ovšem pravda, že ho později znovu našla. Avšak tato ztráta je - strašná. Musíme si představit, co Ježíš pro Marii znamená.

On jde do chrámu, aby poslouchal učitele, s nimi rozmlouval a dotazoval se jich. když ho matka Boží nachází, dělá mu výčitky a říká: "Proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já s bolestí jsme tě hledali". A Ježíš poučuje Marii: "Což jste nevěděli, že já musím být v tom, co je mého otce?"

Po delší době intenzivního života pro Boha jedná s námi Pán podobně jako s Marií: Vzdaluje se. Tu říkáme: "Jak to? - Bůh se mne zmocnil a dal mi na vše zapomenout. Byl jsem tak uchvácen, že moje malé starosti pro mne již nic neznamenaly. A teď se všechno znovu objevuje. A pokušení k hněvu, k netrpělivosti... se vrací zpět."

Cíl, který nás přitahoval, se nám ztrácí z očí a my bychom chtěli zanechat svého křesťanského života: "Pročpak se mám takhle namáhat? Jiní žijí přece bezstarostněji!"
Tu nás však Pán poučuje: Nevíš, že musím dělat to, co chce můj Otec? Dal jsem ti mnoho milostí. Byl to však pouhý dar. ty jsi uvěřil., že ti to patří. nyní jsem odtáhl svou ruku, abys poznal svou ubohost, aby ses naučil vážit si mých milostí. Když mi navzdory tomu zůstaneš věrný, vrátím se k tobě v míře mnohem větší.

Pro křesťana, který překonal všechny ty zkoušky, nastává podivuhodná doba spojení s Bohem, kterou lze pozorovat a porovnat s úsekem Mariina života, když žila s Ježíšem ve velké jednotě až do počátku jeho veřejného života.





7. Ježíš ve třiceti letech začíná veřejný život a Maria jde s ním
/Lk 3,23/

To je nová událost v Mariině životě. Vidí ho konat podivuhodné věci. Vystupuje na veřejnosti, říká slova života, koná zázraky, trpí pronásledování, shromažďuje své učedníky.

Nechá-li se křesťan utvářet velkými zkouškami od Boha a přitom mu zůstane věrný, používá jej Bůh - takto očištěného - aby vykonal veliké věci pro křesťanství.





8.Maria po tři léta následuje Ježíše a pak ji nacházíme u paty kříže
/Jan 19,25 - 27/
Zatím co jej všichni, i ti nejdůvěrnější, opustili a neměli tu odvahu zůstat na straně odsouzeného.

A jaký je náš postoj dnes vůči Církvi? Věříme, že ji neopustí anebo se bojíme, že tato krize je nevyléčitelná? Zůstáváme přesto ji věrni? Jsme otevřeni a schopni se propracovat k tomu novému?

pod křížem prožívá Maria božského mateřství ve své plnosti: protože její Boží Syn uskutečňuje vykoupení, pro které přišel na svět. Když visí na kříži, propouští Marii jako svou matku a dává ji jiného syna slovy: "Ženo, to je tvůj syn. - To je tvá matka!"


My nechápeme, co se děje v Marii. Snad chápeme, že Jan ve srovnání s Ježíšem pro ni nemá skoro žádný význam. Ona však určitě chápe, že za těmito slovy se skrývá tajemství. Nějakým způsobem se musí Maria vzdát svého božského Syna, aby v Janovi přijala nás všechny - celé lidstvo. Maria ztrácí svého Syna, který je pro ni jedinou životní náplní.

Jak často se něco podobného opakuje v životě lidí! - např. u kněze, který dlouho působí v nějaké farnosti, snad postaví i nový kostel, a najednou je poslán jinam. A přece toto bylo dílo jeho života... Není to ztráta jako u Marie? nejsou k podobnému kroku jako Maria vyzváni rodiče, když vidí, jak jejich děti dospívají, opouštějí domov, aby šly za svým povolání, aby si založily vlastní rodiny, anebo aby svůj život úplně zasvětily službě bohu - co je často tak málo chápáno?!





9.Maria je mezi učedníky při seslání Ducha svatého
/ Sk 1,14 /
malé společenství - apoštolové, učedníci, Maria a věřící - to je živá církev.
Dnes se volá po demokratizaci Církve. Je to oprávněné, avšak pod jednou podmínkou, že v nás a mezi námi necháme žít ducha svatého. Neboť Církev je dílo Boží.

Maria neměla v Církvi žádný úřad, ale jistě rozhodujícím způsobem přispěla ke vzniku Církve.

Když necháme v sobě žít Ducha svatého, jako Maria, pak přispíváme dnes k jednotě celého křesťanství, jediné Církve - v jejím bohatství a v její mnohotvárnosti.


Čtení z dnešního dne: Úterý 21.11.

2 Mak 6,18-31; Lk 19,1-10

Komentář k Lk 19,1-10: I z doby nedávné ke mně mluví vzory statečnosti a odporu. Následování Ježíše předpokládá odvahu postavit se většině. Připravuji se na to?

Zdroj: Nedělní liturgie

Stipendia KAAD pro studium a bádání v Německu

(21. 11. 2017) Německá katolická stipendijní organizace Katholischer Akademischer Ausländer-Dienst e.V. (KAAD) poskytuje mladým...

C. S. Lewis

(21. 11. 2017) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ (? 22. 11. 1963)

Slavnost Ježíše Krista Krále

(20. 11. 2017) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém...

Světový den chudých

(18. 11. 2017) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...