Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty B Bible, Boží slovo, Písmo svatéScénky a divadelní hry Jonáš - hra dle biblického námětu

Jonáš - hra dle biblického námětu

OSOBY A OBSAZENÍ:

VYPRAVĚČ
JONÁŠ
ANDĚL
ŘIDIČ AUTOBUSU
CESTUJÍCÍ V AUTOBUSE (alespoň 3)
ŠÉF SPOLČA
SPOLČAŘI (alespoň 2)
REFERÁTNÍK
SKEPTIK
AUTOMAT NA BRAMBŮRKY

REKVIZITY:
Židle, autobus, trumpeta a plamenný meč, tabule lokálu „U velryby", tabulka „Automat na občerstvení", chipsy,
krabička sirek, knížka, divadelní kukátko, (hever)





VÝSTUP 1

Předstoupí vypravěč. Je oblečen v obleku, chová se velice důstojně a upjatě. Měl by ze začátku vzbudit dojem, že to
bude vážné představení.

VYPRAVĚČ
Stalo se slovo Hospodinovo k Jonáši, synu Amítajovu: Vstaň, jdi do Ninive a volej o přicházející zkáze, neboť již
nemohu mlčet k tomu, co se v tom místě děje.
Vypravěč důstojně odejde.
Přichází Jonáš a lehne si. Za chvíli přijde anděl s plamenným mečem a trumpetou.

ANDĚL se postaví nad Jonáše, zatroubí a mocně zvolá
Vzbuď se Jonáši!

Jonáš se převalí na druhý bok.

ANDĚL zatroubí a křikne trochu hlasitěji a méně důstojně
Vzbuď se Jonáši!!!

JONÁŠ si zakryje hlavu rukama
Ještě chvilku, mami...

Andělovi už zjevně dochází trpělivost, rozhlédne se na obě strany, podívá se tázavě nahoru, pokrčí rameny a pak
nakopne Jonáše do zadku.

JONÁŠ zařve a sedne si
Au! Co se děje?

ANDĚL se dívá upřeně před sebe
Vstávej Jonáši!

JONÁŠ
No jó... Pomalu vstává, pak si s úlekem uvědomí, kdo před ním stojí a kývne hlavou: Pardon, vašnosti, teda potěš...
pozdrav Pánbůh!

ANDĚL
Toto jsou slova Pána vesmíru: Do čtyřiceti dnů sestoupí pohroma z hor do Ninive a způsobí zmatek, děs a běs, až
nezůstane kámen na kameni, cihla na cihle, tvárnice na tvárnici. Lidé budou bez cíle pobíhat a nikdo si nebude vědět ani
rady, ani pomoci. Zjeví se dav a stovky cizinců se budou ptát na cestu... Tak praví Pán vesmíru.

JONÁŠ uctivě
Teda při vší úctě... Co já s tím? Vždyť já ty lidi skoro ani neznám.

ANDĚL
Ty jsi byl vybrán, abys tu zprávu zvěstoval v Ninive. Tak pravil Pán vesmíru. Jdi a hlásej zprávu Ninive.

JONÁŠ
A je to nutný? Jseš si jistej, že jsi se nespletl? Nemá to bejt ňákej jinej Jonáš? Třeba ten od sousedů?

ANDĚL
Jsi Jonáš Amítajův, prorok?

JONÁŠ
To jsem, ale nejsem školenej prorok. Řemeslo jsem zdědil po dědečkovi. Ještě nemám žádnou praxi.

ANDĚL
Jsi prorok. Jdi hlásta, co jsem ti řekl. Sbohem.
Důstojně odejde.

JONÁŠ se dívá za ním
Tobě se to řekne, jdi a hlásej! Copak vím jak? Ještě si uříznu ostudu... Přijdu tam a řeknu jim, že se na ně žene... tento...
pohroma, a oni se mi vysmějou. A pak, kdo ví, jestli vůbec přijde? Andělé sice musej říkat pravdu... ale byl to anděl?
(Vítězoslavně) Aha! Žádnej průkaz mi neukázal! To mám věřit prvnímu andělovi, na kterýho narazím, jen proto, že má
hořící klacek, trumpetu a křídla? Ale ten klacek nevypadal moc pěkně, radši se zdejchnu, než přijde zas.
Odejde





VÝSTUP 2

Ozve se zvuk přijíždějícího autobusu. Přijde řidič s cestujícími. Každý si nese židli, řidič i volant. Když se všichni usadí,
ozve se zvuk otvírání autobusových dveří.
1. CESTUJÍCÍ
Šéfe, proč zastavujete? Vždyť tady nikdo nestojí!

ŘIDIČ
Je tady zastávka? Je. Tak tady stát musím.

Přiběhne zadýchaný Jonáš a řidič se podívá vítězoslavně dozadu.
JONÁŠ
Hej, počkejte na mě!

ŘIDIČ na Jonáše
Tak kampak to bude, mladej pane?

JONÁŠ
A kam jedete?

ŘIDIČ
To si děláš legraci?

JONÁŠ rozpačitě
Ne, já… jen si teď nějak nemůžu vzpomenout… do prčic…

ŘIDIČ ho přeruší
No vidíte, že jste si vzpomněl. Takže jednou Prčice pod Medníkem. Nastavuje strojek. Student?

JONÁŠ
Ne, prorok.

ŘIDIČ
Tak to máme za polovic. (Vytiskne jízdenku.) Prosil bych čtyřicet korun.

Jonáš zaplatí a jde si sednout. Řidič nastartuje a všichni jedou. Po chvíli řidič prudce dupne na brzdu a všichni se
prudce předkloní.

CESTUJÍCÍ
Co se děje? Seš slepej? Kape ti na maják? Kdo ti dal řidičák? Jezdíš jak poslanec s imunitou. atd.

ŘIDIČ
Tak se podívejte dopředu. No podívejte se!

1. CESTUJÍCÍ koukne mu přes rameno
Fakt! Černej krokodýl. Přeběh nám přes cestu černej krokodýl.

Známky zděšení po celém autobuse, jen Jonáš se krčí na svém sedadle.

CESTUJÍCÍ zděšeně šeptají
Černej krokodýl! Co budeme dělat? Mami, já se bojím. atd.

ŘIDIČ rozzlobeně
Co se dá dělat. Musím to vzít objížďkou. Točí volantem.

Cestující se pomalu uklidňují a autobus jede dál. Za chvíli ale zase zastaví.

1. CESTUJÍCÍ
Co je zase?

ŘIDIČ dozadu
Ále, zase nějaká bouračka. Ty mladý jezděj jak blázni. Nerozhlížej se napravo nalevo a než se nadějou, jsou v pangejtu.

Všichni cestující se vykloní a dívají se dopředu.

2. CESTUJÍCÍ
A kterej za to může?

ŘIDIČ
Já bych řek, že ten na trojkolce do toho na koloběžce strčil.

1. CESTUJÍCÍ
To je hrozný, co už si dneska ty děti nedovolí!

Čekání, pak opět rozjezd. Autobus už potřetí zastavuje. Řidič jen vztekle vyběhne ven.

CESTUJÍCÍ
Co se děje?

ŘIDIČ
Někdo tady vyhodil na zem žvejkačku.

1. CESTUJÍCÍ
No a?

ŘIDIČ
Jsme přilepený! Chvíli to potrvá, než to heverem odtrhnu! Jme se heverem odstraňovat závadu.

1. CESTUJÍCÍ
Mně se to nezdá. Podívejte, já jezdím autobusem už tejden a ještě se mi nic takovýho nestalo.

2. CESTUJÍCÍ
No jo, je to divný, jako by nám něco bránilo...

1. CESTUJÍCÍ
A co jako myslíte?

2. CESTUJÍCÍ kývne hlavou nahoru a jevištně šeptne
Třeba někdo vejš...

Jonáš se krčí na sedadle.
1. CESTUJÍCÍ podívá se nahoru
Supi?

2. CESTUJÍCÍ
Ale néé, já myslím (znovu naznačí pohyb hlavou nahoru) ještě vejš.

1. CESTUJÍCÍ
Kosmonauti?

2. CESTUJÍCÍ
Néé. Já myslím (naznačí svatozář, sepnuté ruce a pohled ve „zbožném" úhlu).

1. CESTUJÍCÍ
Jó ten... A proč myslíte?

2. CESTUJÍCÍ
Třeba ani nechce, abychom dojeli... Nebo třeba aby nedojel někdo z nás.

1. CESTUJÍCÍ
Mně se ten se sluchátkama hned nezdál...

3. CESTUJÍCÍ sundá sluchátka
Cože? To mluvíte o mně?

1. CESTUJÍCÍ lekne se a obrátí
To já jen tak přemejšlel nahlas.

2. CESTUJÍCÍ
A co ta vzádu? (Pokývne hlavou) Ta taky vypadá nějak divně.

1. CESTUJÍCÍ
Copak o to, divnejch lidí je tady dost... (Rozhlíží se po divácích)

2. CESTUJÍCÍ
A co tamten? (Ukáže na Jonáše) Je furt skrčenej, s nikým nemluví...

1. CESTUJÍCÍ
Ale jak teda poznáme toho pravýho?

2. CESTUJÍCÍ nesměle
Třeba by šlo losovat.

1. CESTUJÍCÍ
To je skvělej nápad. (Otočí se na ostatní) Slyšeli jste ho? Tady kamarád má zjevení, že tady jeden z nás nemá bejt, a
proto pořád stojíme. Takže budem losovat, kdo za to vlastně může.

CESTUJÍCÍ
Zjevení? A Máte to často? Já ještě žádné zjevení neviděl...

2. CESTUJÍCÍ skromně
No, to já jen tak… bčas, z dlouhý chvíle…

1. CESTUJÍCÍ vytáhne krabičku sirek
Tak to rozlosujem – jedný sirce ulomím hlavičku a kdo si ji vytáhne, ten to je.
Připraví sirky a obchází cestující. Každá si vytáhne. nakonec dojde k Jonášovi, který předstírá, že spí.

1. CESTUJÍCÍ
Hej, mladej, vstávej. Losujem!

Jonáš si nakonec musí vatáhnout sirku. Nejdřív ji nechce ukázat, ale ostatní ho přinutí.

2. CESTUJÍCÍ
To je on!
1. CESTUJÍCÍ jako při výslechu
Odkud seš, kam jedeš a jak se jmenovala tvoje babička za svobodna?

JONÁŠ je z toho úplně perplex a tak jen blekotá
Já, já, já nevěděl, že je to faktickej anděl! Vědět, že je opravdovej, tak tam du, ale takhle…

1. CESTUJÍCÍ zamyšleně
Tak anděl říkáš? A co ti povídal?

JONÁŠ uklidňuje se
No že mám jít do Ninive… a tam kázat a tak… a já si řek, že to stejně není žádnej anděl, protože na mě dojem
s nějakým hořícím klackem neudělá…

1. CESTUJÍCÍ
Tak to mám teda pro tebe důležitou novinu, chlapče. Ten anděl byl opravdovej. Ale co teď s tebou? Takhle pod Medník
nedojedeme!

JONÁŠ váhavě
No tak já si vystoupím, třeba na další zastávce…

1. CESTUJÍCÍ
Tak to zase ne! Kdoví, jestli se na ní s tebou vůbec dostanem! Když vystoupit, tak hned.

2. CESTUJÍCÍ
Pane řidiči, tenhle za to může. (Ukazuje na Jonáše)

JONÁŠ
Ale já jsem prorok!

ŘIDIČ
Prorok neprorok, jízdní řád je jízdní řád.

Řidič Jonáše oficiálně vyhodí. Ostatní vezmou židle a autobus „odjede". Jonáš leží na zemi a za ním se objeví vývěsní
štít baru „U velryby".

JONÁŠ se chvíli dívá nechápavě za autobusem
Tak on to byl opravdovej anděl? Hmm… A kde je teď? (Rozhlíží se) A hele! Něco pro zahřátí by neškodilo… (Zajde do
baru.)

VYPRAVĚČ vystoupí a čte, opět zcela vážně a seriózně
Tak velryba pozřela Jonáše a on zůstal v jejích útrobách tři dny a tři noci. Poté ho opět vyvrhla zpět do světa lidí a on
odešel kázat do Ninive.
Vypravěč odejde.





VÝSTUP 3

Scéna z ninivského spolča. NA scénu postupně přicházejí spolčaři a dávají zřetelně najevo, co si pod pojmem „spolčo"
představují. Šéf si přihýbá z lahve a pokuřuje, dva se baví o ukradených počítačových programech a jedí chipsy nebo
něco podobného.

ŠÉF povstane a třikrát tleskne
Tímto považuji naše setkání za zahájené.
Sedne si. Navenek se nic nezmění, jen jeden z přítomných se zvedne a začne předčítat.

REFERÁTNÍK čte nějaký dostatečně šroubovaný starý text, nudný, dlouhý a nesrozumitelný.

Ostatní pokračují v zábavě. Jonáš nesměle přijde na scénu.

JONÁŠ k sobě
Slyšte, ještě čtyřicet dní! Ještě čtyřicet dní! Slyšte, slyšte, ještě čtyřicet dní!

ŠÉF důstojně vstane a gestem přeruší výklad referátníka.
Co bude za čtyřicet dní?
JONÁŠ se postaví před šéfa
Za čtyřicet dní přijde na toto společenství zkáza shůry. Tak praví Pán vesmíru! (Otočí se na ostatní.) Přihrnou se davy
cizinců a jako kobylky vás připraví o brambůrky i o klid. Tak praví Pán vesmíru!

SKEPTIK
Kecáš!

JONÁŠ
Nekecám! Řekl mi to anděl. Zjevil se mi s mečem a s trubkou!

SKEPTIK
Jen jestli to byl opravdovej anděl!

JONÁŠ
Jasně že jo! Poznám přeci anděla, ne?

SKEPTIK pochybovačně
Tím bych si zase nebyl tak jistej…

JONÁŠ ztratí trpělivost
Viděl jsem ho a basta! A vám je to stejně na houby, protože na vás ta pohroma stejně přijde. (Ukáže nahoru) On vás
vidí, jak to tady vedete od deseti k pěti a oj (ukáže zase nahoru) vám to spočítá, uvidíte! Čau (Rozlíceně odejde.)

Šum ve spolču

ŠÉF rozpačitě
Znáte ho někdo? (Nikdo) Takovej blázen…

SKEPTIK
Vžyť nás ani nezná! Co nám má co povídat?

V davu všeobecný souhlas, poznámky typu „Kdoví, kdy ho pustili…" apod.

REFERÁTNÍK
Tak já budu pokračovat. Pokračuje v předčítání.

SPOLČAŘ 1 tiše
Co když má ale pravdu?

SPOLČAŘ 2
Kdo?

SKEPTIK
Ten šašek?

SPOLČAŘ 2
Vždyť jsme nikoho nezabili, nekra…dem… (zadrhne se)

ŠÉF
Třeba bysme něco mohli zkusit.

SKEPTIK
A co jako?

ŠÉF
Třeba pokání.

SPOLČAŘ 2
Co je to pokání?

ŠÉF tónem, jako kdyby považoval neznalost tohoto pojmu za neuvěřitelnou ostudu
Pokání, pokání… (Zarazí se.) Já nevím.

SKEPTIK
Tak se podíváme do slovníku, co jsme dostali k Vánocům od faráře. Kde je?

ŠÉF
Tam v tom bordelu. (Ukáže do rohu.)

SKEPTIK dojde si pro slovník, chvíli listuje, pak čte:
Pokora… pokleknout… pokání. tady to je. Změna smýšlení, napravení hříšných skutků. Viz též půst. Mám přečíst i to?
Půst: Vzdání se smyslových požitků za účelem dosažení duchovního pokroku.

ŠÉF
Smyslových požitků… to jako piva? Nebo mařeny? (Nevěřícně kroutí hlavou.)

SPOLČAŘ 1
Já myslím, že právě toho.

ŠÉF prudce
Co si myslíš, to tady nikoho nezajímá! (Všichni ztichnou)

ŠÉF po chvíli
Asi máš pravdu.

SKEPTIK začne balit jídlo a láhve
Končíme. Vrátíme flašky a budeme mít na Charitu.

Všichni se zvednou a odejdou.





VÝSTUP 4

VYPRAVĚČ
A dny ubíhaly… První… druhý… třetí………… čtyřicátý. (Do počítání hraje dramatická hudba.)

Jonáš přijde na uvolněnou scénu a jako by hledal místo.Na scéně stojí herec – automat na chipsy a kolu s cedulí na
krku.

JONÁŠ dívá se směrem , kam odešli spolčaři
Tady? Ne, tady? Á, tady! (Sedne si vedle automatu a vytáhne divadelní kukátko.) Tady bude skvělej výhled! (Podívá se
na hodinky.)A za pár minut to bude! Ale chtělo by to něco k zakousnutí… (Všimne si automatu, přistoupí k němu a
hledá drobné. Dá mu je do ruky a automat mu vydá pytlík buráků. Sedne si a pochutnává si na burácích.)
Tak ještě… (kontroluje hodinky) …ještě půl minuty, dvacet, deset… (postaví se) pět, čtyři, tři, dva, jedna, teď…
(Překvapeně kontroluje hodinky.) Jak to? Co se děje? Kde jsou ty hrůzy? (Nahoru) Hej! Kde jsou ty hrůzy? Tady dole
to nefunguje! Nic hroznýho se tam neděje! (Ještě chvíli kouká) Já věděl, že to tak dopadne. Proto jsem utek. Prosím,
tomu se říká spravedlnost. (Podívá se dalekohledem.) Ani skřivenej vlásek! To by se na to jeden vykašlal!
(Otočí se k automatu a dá mu do ruky pár drobných.)

AUTOMAT jednotvárně
Jsem mimo provoz. Porucha. Jsem mimo provoz. Pooorrruuuch…a… (Ztuhne.)

JONÁŠ
To snad už není možný. Nic nefunguje – to je jako naschvál. Proč tady vůbec žít? (Nahoru) Slyšíš? Proč se tady mám
ještě plácat? Vem mě radši pryč z tohohle světa!

ANDĚL zatroubí a vstoupí
Tobě je líto automatu, s kterým jsi neměl práci, jemuž jsi nedal vznik; přes noc ho namontovali, přes noc se porouchal.
A mně by nemělo být líto Ninive, toho místa, v němž je dvacet lidí, kteří nedovedou rozeznat levici od pravice, a v němž
je i tolik dobytka?

Je nutno zdůraznit, že tady je konec.

KONEC
1

Se svolením převzato ze sbírky "Divadelní a jiné hry" Jana Kafky.


Čtení z dnešního dne: Sobota 18.11. Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Sk 28,11-16.30-31; Mt 14,22-33

Komentář k Mt 14,22-33: Ochota k následování. Potom ale zachvácení strachem a nedostatkem víry. A nakonec: Ježíšova záchrana před vlnami a zklidnění vichru. Dodnes v církvi stejné pořadí!

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...