Přinášíš-li svůj dar

Stalo se v Čechách, ještě v době totality.

Snoubenci chtěli utajenou svatbu v kostele, protože se báli potíží v zaměstnání. Kněz se jim ve své dobrotě snažil vyjít vstříc a nabídl jim obřad v jiném kostele, kam dojížděl. A neřekl o tom ani místní kostelnici. Ale snoubencům se to nakonec rozleželo v hlavě a na svatbu přijel celý autobus s příbuznými a hosty.

Paní kostelnice se to dozvěděla až poslední a náramně ji to rozzlobilo.
V neděli čekala na pana faráře v zákristii, odevzdala mu klíče od kostela a prohlásila: "Když jste mi toto udělal, vzdávám se služby!"

A nepomohlo ani vysvětlování, ani prošení. Začala mše svatá. Před přinášením darů pan farář řekl: "V Písmu svatém čteme: "Přinášíš-li k oltáři svůj dar a vzpomeneš si, že tvůj bratr má něco proti tobě, smiř se nejprve se
svým bratrem, a teprve potom přines svůj dar. " Já jsem se provinil tady proti paní kostelnici, a jestli mi to neodpustí, tak mše svatá nemůže pokračovat... "

Všichni čekali, co bude dál. Po chvíli se do ticha ozvala paní kostelnice: "Tak já vám to tedy odpouštím ... "

Po mši přišla za knězem paní z Prahy, která byla ve vesnici na návštěvě, a povídá: "Pater, to jste se teda shodil!"
On se na ni udiveně podíval: "Vy myslíte, že jsem se shodil? To mě ale vůbec nemrzí, protože si myslím, že Pán Ježíš z toho má radost."