Maria bojuje po našem boku (papež František) - archiv citátů

Navigace: Tematické textyHHřích Delší texty Privilegovaným místem setkání s Kristem jsou naše hříchy (papež František)

papež František (Jorge Mario Bergoglio)

Privilegovaným místem setkání s Kristem jsou naše hříchy (papež František)

Petr a Pavel nám umožňují chápat, že křesťan se může chlubit dvěma věcmi: „vlastními hříchy a ukřižovaným Kristem“. Proměňující moc Božího Slova – vysvětloval papež – vychází z tohoto uvědomění. Pavel proto v prvním listu Korinťanům zve každého, kdo se považuje za moudrého, aby se „napřed stal pošetilým. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost“ (1 Kor 3,18-19):

Pavel nám říká, že moc Božího Slova, která mění srdce i svět a dává nám naději a život, nespočívá v lidské moudrosti. Nespočívá v krásném mluvení a hezkém vyjadřování věcí za pomoci lidské inteligence. Nikoli. To je pošetilost, říká. Moc Božího Slova přichází odjinud. Moc Božího Slova prochází srdcem kazatele, a proto Pavel říká těm, kdo káží Boží Slovo, aby se stali pošetilými, to znamená nevkládali svoji jistotu do svojí moudrosti, do moudrosti, jak ji chce tento svět.

Apoštol Pavel – pokračoval papež - se nechlubí tím, kde studoval – „a studoval u nejvýznamnějších profesorů té doby“ – nýbrž „pouze dvěma věcmi“:

On sám říká:»Chlubím se pouze svými hříchy« (srov. 2 Kor 12,9). To pohoršuje. Jinde pak praví: »chlubím se pouze Kristem a to ukřižovaným« (srov. Gal 6,14). Moc Božího Slova je v setkání mých hříchů a krve Krista, který mne zachraňuje. A nedojde-li k tomuto setkání, pak se srdci nedostává síly. Zapomeneme-li na toto setkání, které se v našem životě stalo, dojde k našemu zesvětštění a chceme mluvit o Božích věcech lidskou řečí, která je k ničemu, nedává život.

Také Petrovi – v dnešním evangeliu o zázračném rybolovu (Lk 5,1-11) – se dostává zkušenosti setkání s Kristem při pohledu na vlastní hřích. Spatřuje Ježíšovu moc i sebe samého. Padá Ježíšovi k nohám se slovy: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“. V tomto setkání Krista a mých hříchů spočívá spása:

Privilegovaným místem setkání s Ježíšem Kristem jsou naše hříchy. Pokud křesťan není schopen se cítit hříšníkem i zachráněným krví ukřižovaného Krista, je polovičatým a vlažným křesťanem. Vyskytují-li se upadající církve, upadající farnosti, upadající instituce, pak se tamější křesťané určitě nesetkali s Ježíšem Kristem anebo na toto setkání s Ježíšem Kristem zapomněli. Moc křesťanského života a moc Božího Slova spočívá právě v tom momentu, kdy se já hříšník setkávám s Ježíšem Kristem, a toto setkání obrací a mění můj život... a dá ti sílu hlásat spásu druhým.

Závěrem Petrův nástupce vybídnul přítomné, aby si položili několik otázek: „Jsem schopen říci Pánu, že jsem hříšník? Nikoli však teoreticky, ale vyznáním konkrétního hříchu. A jsem schopen věřit, že právě On mne svojí krví zachránil z hříchu a dal mi nový život? Mám důvěru v Krista? Čím se může křesťan chlubit? Dvěma věcmi, totiž vlastními hříchy a ukřižovaným Kristem, zakončil papež dnešní ranní kázání v kapli Domu sv. Marty. 

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
(mig)
Redakčně upraveno
4.9.2014 

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 26. 3.

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; Žalm 23; Ef 5,8-14
Jan 9,1-41

V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!