Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty M MilostDelší texty Problém dnešní nauky o milosti (Gerhard Ludwig Müer)

Problém dnešní nauky o milosti (Gerhard Ludwig Müer)

Tématem naší úvahy má být „milost“. Zejména přičiněním apoštola Pavla se milost (řecky charis, latinsky gratia) stala slovem, který shrnuje křesťanské porozumění lidské existenci. Tomuto základnímu pojmu odpovídá u synoptických evangelistů snad nejspíše výraz „Boží království’, „Boží panství’. Na rozhodujícím místě v listě Římanům čteme: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše“ (Ř 3, 23-26 podle ekumenického překladu Písma;.

V této nanejvýš zhuštěné formulaci nacházíme všechny podstatné komponenty, které tvoří křesťanský pojem milosti:
o Všeobecná ztráta původní slávy před Bohem vinou hříchu.

Ospravedlnění všech Božím zásahem. Bůh otvírá lidem nový vztah k sobě (obnova Boží podoby v člověku, dar pokoje, smíření a společenství).

Dochází k tomu bez našeho přispění (zásluhy) a rovněž nikoli prostřednictvím zákona, tj. staré cesty spásy. Milost je Boží dar.

Bůh působí skrze svého Syna a jeho dějinné sebevydání, tj. skrze jeho zástupnou obětní smrt na kříži, smír, smíření čili mírovou smlouvu člověka s Bohem. Boží milost je proto zcela totožná s milosti Kristovou. Boží vnitřní vztah k nám a priori nelze myslet bez jeho dějinně-světského zprostředkování a nabídnutí v osobě a osudu Ježíše, ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Pána.

Tento velkolepý dar spásy se ovšem stane naší spásou jen tehdy, když jej přijmeme, abychom z něho a skrze něj žili. To se děje ve víře. Víra zde neznamená jeden aspekt křesťanského života vedle naděje a lásky a nového jednání v Duchu Kristově. Jestliže je slovo „milost“ souhrnem Božího odpuštění a sebesdílení, pak „víra“ oproti tomu znamená souhrn jediného a celého děje lidské odpovědi, lidského sebevydání Bohu. Víra tedy znamená, že již nežiji pro sebe, namířen k sobě a sám skrze sebe, nýbrž z Božího odpuštění, obrácen k Boží blízkosti, že žiji skrze Ježíše Krista v Božím Duchu.

Možnost nalézt Boha ve víře je otevřena všem lidem bez jakéhokoli zákonného předpokladu etické, sociální či národnostní povahy, bez ohledu na osobní nadáni. Boží milost v Ježíši Kristu má universální rozsah, zahrnující celé lidstvo. Zároveň má eschatologický ráz. Rozmanité lidské cesty spásy i jediné Boží dějiny spásy s jeho vyvoleným lidem dosáhly v „plnosti času“ (Ga 4,4) svého cíle. Když se čas naplnil, poslal Bůh svého Syna, který se jako člověk zrodil z ženy a byl podřízen zákonu, aby všechny, kdo žili pod zákonem, vykoupil, a abychom obdrželi ducha synovství. V Ježíši Kristu a v jeho Duchu nadešla poslední etapa dějin spásy.

/Gerhard Ludwig Müer: Problém dnešní nauky o milosti/
(Kol.: Křesťanská víra ve světle současné teologie, Křesťanská akademie, Praha 1993, 71-72)


Témata: Milost

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...