Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty S Skutky, činy (skutek lásky; dobrý skutek)Krátké texty, citáty Různé

Různé

Dívat se na život z pozorovatelny, jíž je smrt, je neobyčejnou pomůckou, abychom dobře žili. Jsi v úzkých, máš problémy a nesnáze? Zahleď se dopředu, postav se do správného bodu. Podívej se na věci ze smrtelného lůžka. Co bys potom chtěl, aby se bylo stalo? Jakou důležitost bys přičítal těmto věcem? Počínej si takhle, a budeš spasen! Máš s někým spor? Pohled na věc ze smrtelného lůžka. Co bys potom chtěl: abys byl vyhrál, nebo byl pokořen? Abys byl ukázal svou převahu, nebo odpustil?
/Nelpět na ničem!/

(Raniero Cantalamessa: Sestra smrt, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 27)


Při smrti dochází k nejpodivnější kombinaci dvou protikladů: jistoty a nejistoty. Smrt je současně věc nejjistější i nejnejistější. Nejjistější je, „že“ smrt bude, nejnejistější, „kdy“ bude. „Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ (Mt 25,13)

(Raniero Cantalamessa: Sestra smrt, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, )

+

V modlitbě nemůžeme sami před sebou uniknout. Bůh nedovolí, abychom jej zneužívali jako cestu úniku. To nám ukazuje, když nechává, aby nám v modlitbě stále plynuly myslí naše myšlenky a pocity, a tak odhaluje náš vlastní vnitřní stav. Opat Nilos říká o modlitbě:

Všechno, co děláš z pomsty proti svému bratru, který tě urazil, objeví se ti v srdci ve chvílích modlitby.

(Anselm Grün OSB: Modlitba a sebepoznání, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 11)

+

Jak je pro vás důležitá inspirace a jak ji člověk získá?

Tu si člověk nemůže přivolat, ta musí přijít. Musí se k ní však přistupovat obezřetně, musí se dát ověřit v logice celku. Ovšem předpokladem nějakého "nápadu" je, že člověk nespěchá, že se svými myšlenkami zabývá v klidu a nechá ho v sobě delší dobu kvasit.

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 66)

+

Mluv o všech dobře! Mluv o druhých tak, jak by sis přál, aby ostatní mluvili o tobě!
Alfons z Liguori

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 95)


Nestav se na stranu těch, kdo kritizují, protože kritizovat je snadné, ale jednat jej těžké! Kritika nedělá čest tomu, kdo kritizuje. Pán nežehná těm, kdo kritizují ostatní.
Papež Jan XXIll.

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 95)

+

Nemá pravdu stará věta, že když správně padla malá rozhodnutí, ta velká padají už sama od sebe?

(Hans Urs von Balthasar: Kordula anebo vážný případ, Řím, Křesťanská akademie 1987, s. 61)

+

Jak by byl asi překvapený prorok Ozeáš, kdyby viděl, že ještě za tisíciletí po jeho výzvě adoruje lidstvo díla svých rukou jako za jeho časů. /K Oz l4,2-10 - pátek po 3. neděli postní/
/Patří sem i klanění se ekonomice, politice, straně... (1O9)/

(Jozef Porubčan: Každý den s Bohem, Praha, Scriptum 1992, s. 93)

+

Čistota... není nic jiného než sebeovládání, které řídí pohlavní instinkt, aby byl ve službě pravé lásky, tedy tam, kam patří v rozvoji člověka. ...Je to úsilí osvobodit to nejlepší v nás pro službu pravé lásce. ...Je to odpověď na výzvu, kterou vyslovil již svatý papež Lev Veliký: "Křesťane, poznej svou vznešenost a prožívej ji."

(Leo J. Kardinal Suenens: Christliche liebe und Sexualitaet heute, Johannes-V. Leutendorf 1989, s. 19-20)

+

Velká morální vítězství se v rozhodujících hodinách neimprovizují. Jsou ovocem množství drobných vítězství, získaných v maličkostech každodenního života.

(Abbé Gaston Courtois: Důvěrně s Ježíšem, Praha, Zvon 1991, s. 74-75)

+

Duchovní člověk je ten, u koho je spojeno poznávání ve víře a konkrétní (diakonické) jednání - theoria a praxis. (Origenes, srv. Völker 145-196)

(Klemens Schaup: Doprovázení na duchovní cestě Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 5, pozn.)

+

Jeden časopis otiskl ostrou kritiku jedné řeči Pavla VI. Redaktor toho ale potom litoval a poslal číslo revue papeži s omluvným dopisem. Pavel VI. odpověděl, že o všech kritikách dlouho přemýšlel, a dal si poslat předcházející ročníky časopisu, který dosud neznal.

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus A, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.139)

+

I. Naslouchání ušima - slyšením
II. Naslouchání očima - viděním
III. Naslouchání srdcem - milováním

(Jaro Křivohlavý: Povídej - naslouchám Návrat, Praha 1993, 23)


K zamyšlení - báseň Lavaterova (1741-18O1):
"Když najdeš člověka,
který ti v klidu naslouchá,
který je duchem přítomen, když mu něco říkáš,
který ti neklade dvě otázky najednou,
ale napjatě naslouchá, co mu na jeho otázku odpovíš,
který tě neprobodává očima
a tvému pohledu se nevyhýbá,
pak si uvědom, že jsi našel poklad v poli - vzácnou
perlu."

(Jaro Křivohlavý: Povídej - naslouchám Návrat, Praha 1993, 52)

+

Ježíšovo chování vůči hříšné ženě říká: "Proč vy tak rádi odsuzujete člověka? Vždyť tím odsuzujete sami sebe."
/Jestliže se v SZ odpad od Boha chápal jako "cizoložství", je cizoložnice obrazem všech hříšníků./

(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.2O)

+

Nesmí tě zraňovat, když druzí vidí tvé chyby; to, co by tě mělo bolet, je urážení Boha a pohoršení, které možná dovedeš vyvolat.
- Jinak, ať vědí, jaký jsi, ať tebou opovrhují. - Netrap se, že jsi ničím, neboť pak pro tebe Ježíš bude vším.

(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.596, Brno, Cesta, 1992, 139)


Varuj se "rutiny" zrovna tolik jako ďábla. - Jediný způsob jak se vyvarovat této propasti, hrobu pravé zbožnosti, je neustálá přítomnost Boží.

(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.551, Brno, Cesta, 1992, 13O)

+

Pokud toto století bude v dějinách charakterizováno jako období největšího popření křesťanství, stane se také stoletím mnoha vyznavačů a mučedníků, kteří zasadili semeno nového života v Evropě i na celém světě, v duchu starověké zásady: Sanguis martyrum - semen christianorum.


(Jan Pavel II.: Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997, 160)

+

Čím více dostaneme v tichu modlitby, tím více můžeme svým činným životem rozdat. Ticho dává nový úhel našemu pohledu na všechno. Potřebujeme ticho, abychom se dotkli srdcí. Není důležité, co říkáme my, důležité je, co říká Bůh nám a co chce říci skrze nás. V tichu na nás čeká Ježíš. V tichu nám bude naslouchat. V tichu bude mluvit k našim srdcím a my budeme vnímat jeho slova.

(Duchovní texty Matky Terezy z Kalkaty, Samizdat 1977, s. 4)

+

Mt 21,18n Neplodný fík
Podobenství o neplodném fíku: listí a plody v našem životě - slova a činy! Podobně v životě církve: mnoho slov, konferencí, setkání... a prázdné semináře, kláštery, kostely...!

U věcí jde o kvantitu, počet. U člověka jde o vztahy, o kvalitu.

(Carlo M. Martini: Ich bin bei euchleben im Glauben nach dem Mathaeusevangelium, Freiburg im B. Herder s. 67)

+

Zásluhy jsou jako drobné penízky, jež rodiče potají dávají dětem do kapsy, aby jim měly za co koupit dáreček k svátku. "Takové je Boží milosrdenství - prohlašuje tridentský koncil - že nám přičítá k zásluhám to, co je ve skutečnosti jeho darem." (DS, 1548)

Ponechme proto starost o naše zásluhy Bohu, i když se sami budeme snažit dělat to nejlepší, co můžeme.

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 61)

+

Nejdůležitější v životě není viditelný výkon, nýbrž setrvání na místě, na které nás Bůh postavil, být zde pro toho druhého, kterého nám Pán právě poslal do cesty. ...Ten, kdo je tady pro druhého, daruje mu " perlu věčnosti v pozemské mušli času" (Heinrich Spaemann).

(Reinhard Abeln - Anton Kner: Co dělá člověka člověkem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 7)


+

Mnohdy jsme zoufalí, protože jsme očekávali od sebe to, co může přijít jen od Boha. Jsme zklamáni, protože jsme založili svou naději na iluzi: věřili jsme, že jsme schopni sami milovat. Naproti tomu ten, kdo věří, že je pro něho něco dobrého v Božím srdci a že odtud se narodí jeho vlastní dobrota, ..., ten nebude nikdy zklamán. Víra ve všemohoucnost Boží lásky je jediným pramenem, který může živit naši naději, naši víru, naši lásku...
(Louis Evely, Krédo, 45)

+

Nyní je čas příhodný...
Nervozita, podrážděnost, úzkostlivost působí, že ztrácíme sílu k životu. Žijeme-li přítomnost, soustřeďujeme naopak všechnu sílu, abychom ji co nejvíce využili. V tom je velká moudrost.
Jedině na přítomném čase záleží.
Jedině přítomnost je pravá.
Jedině přítomnost je!
Neboť přítomnost je prostor dějin, právě v něm se dějiny dějí nebo zanikají.
Právě dnes a nyní se odehrává osud světa. Co říkám, co dělám zde a nyní, mění orientaci věcí, mění běh dějin. Věříte tomu?
(Henri Boulad, S.J.: Všechno je milost)

+

Žít víru
Jeden člověk, jenž hledal radu, přišel k mistru Eckehardovi, mnichu ze St. Gallen a duchovnímu básníku (909-973), s dotazem, který člověk je nejdůležitější, která hodina je nejdůležitější a který skutek v životě je nejdůležitější. Mistr Eckehard na to odpověděl:"Nejdůležitější člověk je ten, který stojí nyní před tebou, nejdůležitější hodina je nynější hodina a nejdůležitější skutek je skutek lásky, který můžeš nyní vykonat. Zítra by již mohlo být pozdě".

+

"Bůh miluje, každého jedince
z nás tak, jako by mimo nás
nebylo nikoho, komu by mohl
věnovat svou lásku."
(Augustin z Hippa)

+

Ignaciánským ideálem není kontemplace a čin, nýbrž jednota obou v životním stylu zaměřeném na činnost.

(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 226) (226)


Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...