Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

Navigace: Tematické texty R RodinaKrátké texty, citáty Různé

Různé

Je jisté, že existují milosti i vně viditelné církve tak, jako je možné, aby sirotek nalezl svou existenci, i když nemá domov. Církev je však pravá rodina, do které máme zvát a v níž máme shromažďovat všechny Boží děti, které jsou rozptýleny a které se považují za osiřelé. Neuznávají-li ji, je to mnohem častěji naší chybou (my jsme totiž obdrželi víc) než jejich. My totiž falšujeme a znetvořujeme tu církev, kterou chtěl mít Kristus tak krásnou a tak svatou, aby všichni při pohledu na ni poznali, že ho poslal Bůh.

(Louis Evely: Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, 166-67)

+

Musíme si povědět jasně a prostě, že se navzájem velmi potřebujeme a že naši lásku potřebují naše děti. (95)


Abychom pochopili vazbu mezi dítětem a matkou, museli bychom znát ještě roli manžela, otce dítěte. Vztah matky k dítěti podstatně souvisí s jejím vztahem k manželovi. Je-li citový svazek s manželem slabý, hledá matka citovou náhradu v dítěti. Silné manželské pouto a pocit bezpečí, který z něj vzniká, způsobuje, že vztah k dítěti je nesen nejen láskou, péčí a oddaností, ale také citovou nezávislostí. Matka nemůže žít především pro dítě. Matka - žena musí žít především pro svého muže. Teprve láska k muži a mužova láska k ní z ní dělá dobrou matku. Matka se tedy musí postarat, aby do vztahu k dítěti postupně zapojila také manžela - otce. Tak mu usnadní také navázání hlubokého vztahu k dětem. Dítě je plodem lásky matky a otce. Může se dobře rozvíjet jen tehdy, když se podílí na jejich vzájemné lásce.

(Józef Augustyn: Kdo je můj bližní?, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 110)

+

Mnozí mladí lidé si myslí, že když se rozhodnou pro Krista a konvertují, nemůže se jim už nic přihodit a vyhnou se všem krizím. Však jim v tom víra pomůže. Takoví odvážlivci přeskočí svou realitu, především neberou vážně své tělo. A neuváží, že nejsou jen lidmi nebe, nýbrž také lidmi země. Můžeme stoupat k Bohu jen tehdy, máme-li odvahu sestupovat do své reality, do šera svého stínu. Rozhodnutí pro Boha, které učiníme jako mladí lidé, musíme pronést výšinami i hlubinami všedního života a rozličných věkových etap a vždy je znovu ratifikovat.

(Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 20)

+

/Wolton: O rodině církev neříká nic originálního ve srovnání s tím, co říkají například demografové./

Nevím, zda říká něco originálního, ale říká něco, co jde proti vládnoucímu proudu. Je přece dojímavé slyšet, jak demografové tvrdí dnes opak toho, co tvrdili před třiceti roky o světové demografické explozi a jejích nebezpečích. Prohlášení církve – považované tehdy za archaické – se ukázalo správným a posteriori. Ne proto že by mužové církve měli vyšší vědeckou kompetenci, ale proto, že posuzovali lidské počínání podle zásad lidskosti. A často se stává, že se může zkušeností prověřit správnost závěrů, které je možno vyvodit z mravního svědomí.

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 343)

+

Děti musí zakusit, jak těsně jsou všichni v rodině odkázáni jeden na druhého. (102)
V rodině patříme k sobě, proto si pomáháme. (105)

(Irmgard Haasová: Ostatní děti smějí všechno, Praha, Portál 1991, s. 102 a 105)


Témata: Rodina

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...